Možná nám pomůže pražský německy píšící spisovatel židovského původu Franz Kafka, který napsal: „Já pražský nevěřící Žid stal jsem se věřícím. Svatý Václav, plod ducha doby a výraz naděje 10. století v Čechách, je také můj svatý Václav a projev mé víry jakožto věřícího Žida, který je otevřen křesťanství Františka z Assisi a svatého Václava, jímž oběma děkuji za víru v budoucí posmrtný život.“ Právě tato víra v budoucí posmrtný život je něco, co našim současníkům chybí. V Evropě ve věčný život věří méně než polovina obyvatelstva. Český básník a překladatel Ivan Slavík píše, že „věčnost začíná dnes.“ Věřit ve věčnost znamená věřit ve spravedlnost a odpovědnost. Nejen věřit, ale také podle toho žít. Obě tyto vlastnosti pak člověka přivedou k moudrosti, tak jako sv. Václava.
V čem se jeho moudrost projevila, můžeme vidět třeba na tom, že měl smysl pro spravedlnost. Zasazoval se o vykupování otroků a omezování hrdelního trestu. V jeho politice se střídá energické vystupování s uváženým kompromisem, což je projevem odpovědnosti. Svoji matku nechal internovat na Budči, když byl přesvědčen, že osnuje státní převrat. Když Jindřich I. Ptáčník obléhá Prahu, Václav s ním uzavře smír. Jeho bratr ho za to kritizuje, když ale Václava nechá zabít, jeho politické rozhodnutí nemění, protože ví, že bylo v dané situaci nejlepší a odpovědné. My se často mylně domníváme, že ve sporu zvítězíme, když s námi druhý souhlasí a my dosáhneme, čeho chceme. Skutečně vyhrát ale znamená dosáhnout nejlepšího možného výsledku a to se právě sv. Václavovi podařilo.
Vědomí, že se jednou budeme odpovídat Bohu, je něco, čím byl nesen celý život našeho národního patrona a neprojevovalo se to pouze v činech, ale i v modlitbě. Jeho modlitbu určitě nemůžeme omezit jen na odříkávání nějakých naučených slovíček. Ve své modlitbě řešil problémy své země, svá životní i politická rozhodnutí. Modlil se v bolestném dialogu svého vědomí a svědomí. Jedna definice modlitby říká, že modlitba je hledání a nalézání Boha, je to tedy celoživotní proces. Proces, kterým sv. Václav prošel naplno a proto se stal světcem, proces, o kterém říká sv. Jan Zlatoústý: „Nemůže se dopustit hříchu ten, kdo se opravdově modlí.“
Autor je spirituál Biskupského gymnázia v Brně.