Společné předmanželské soužití & rozvod – vzájemná souvislost?

Kolik počítačů nebo aut myslíte, že by Toshiba a Toyota prodaly, kdyby vám nedovolili je napřed vyzkoušet? Kdo se zdravým rozumem by udělal takový závazek koupě bez předchozího vyzkoušení? Ale neděláme to stejné s manželstvím? Říkáme mladým lidem, ať udělají jeden z největších závazků jejich života – konkurující pouze jejich rozhodnutí stát se rodiči – bez jakékoli předchozí zkušenosti, co je vlastně manželství zač.

V současnosti více než šedesáti procentům manželství předchází nějaká forma společného bydlení. A 75 procent lidí, kteří spolu začnou bydlet, to dělají s plánem vstoupit do manželství a dokonce tento krok požadují jako chytrý krok vůči manželství. Ale naučí páry společné bydlení být lepšími partnery, až se vezmou? Přispívá společné bydlení před svatbou k silnějším, šťastnějším manželstvím?

Naneštěstí odpověď zní ne. Ani trochu!

Je zde velký rozdíl mezi tím, v co mnozí mladí lidé věří a realitou jejich zkušenosti. A toto neříkají moralizující kazatelé ani tradicionalisté. Masivní, rozmanitý a průkazný vědecký výzkum na toto téma nenechává žádné pochyby o tom, jestli společné bydlení před svatbou je užitečné pro manželství či nikoli. Na toto téma je mnoho sociologických vysokoškolských seminářů. Výsledky zkoumání studentů a vědeckých pracovníků jsou následující.

Sociologové – z dvou předních fakult sociologie v USA, univerzit v Chicagu a Michiganu – zabývající se touto otázkou nám jasně říkají, že „domněnka pozitivního vztahu mezi společným soužitím před svatbou a manželskou stabilitou... byla v posledních letech vyvrácena studiemi provedenými v několika západních státech, včetně Kanady, Švédska, Nového Zélandu a Spojených států“.

Data ukazují, že manželé, kteří spolu bydleli před svatbou, mají o 50 - 80 % vyšší pravděpodobnost rozvodu než lidé, kteří zkušenost se společným soužitím nemají. Oproti všeobecnému názoru, že společné bydlení před svatbou umožní lidem více poznat, jestli se k sobě hodí nebo ne, a tak zvýší pozdější manželskou stabilitu, je zde význačný empirický důkaz (založený na zkušenostech), který prokazuje, že předmanželské společné soužití je spojeno se sníženou stabilitou manželství, vysvětluje kanadský sociolog.

Po přezkoumání informací k tomuto tématu další přední vědec prohlásil, že jediný závěr, ke kterému člověk musí dojít je hromadně „odmítnout argument, že společné předmanželské soužití přispívá k silnějším manželstvím.“ Popravdě, pokud chce pár výrazně zvýšit své šance na rozvod, je tu ještě více věcí, co mohou udělat, aby se toho dočkali, než jen bydlet spolu, než se vezmou. Ve společenskovědním výzkumu je to tak stálý nález, že vědci pro tento jev vytvořili termín – „kohabitační efekt“ (angl.: cohabitational effect).

Tato zjištění se stala otřepanou pravdou, protože se prokazuje, že proces společného soužití párů ovlivňuje jejich schopnost komunikovat, vyjednávat a překonávat rozdíly méně zdravým způsobem a méně upřímně a uctivě, než je to u párů, které spolu před svatbou nebydlely. Tak to pravděpodobně je proto, že bez jasně definovaného vztahu se partneři učí být více vzájemně kontrolující a manipulativní. A to vede k trpkosti a nedůvěře ve vztahu.

Toto nemá co dělat se společenským přijetím nebo odmítnutím společného soužití. Doktoři Claire Kamp-Dush a Paul Amato provedli unikátní výzkum, který se týkal dvou skupin lidí, kteří spolu bydleli před svatbou a nakonec se vzali: jedna skupina se skládala z lidí, kteří se vzali mezi léty 1964 a 1980; druhou skupinu tvořili lidé, kteří tak učinili mezi léty 1981 a 1997. Toto jim umožnilo vidět, jestli nastaly nějaké změny v kohabitačním efektu, zatímco bylo společné předmanželské soužití čím dál více akceptováno společností.

Ale přišli na to, že „je pouze málo důkazů, že negativní dopady kohabitace se vytratily v průběhu let, během kterých se tento jev stal obecně přijímaným“. Dokonce i po zkontrolování různých sociálních a ekonomických faktorů, které by mohly být brány v potaz, objevili, že obě skupiny lidí, kteří spolu před svatbou bydleli, měly výrazně nižší úroveň manželské spokojenosti, více manželských konfliktů a vyšší procento rozvodovosti.

„Jednou z nejjasněji definovaných souvislostí s předmanželským soužitím je zvýšené riziko zániku manželství,“ říká profesor Jay Teachmen z washingtonské univerzity. V nedávném výzkumu o dopadech kohabitace ji nazývá jedním z nejvýznamnějších ukazatelů zániku manželství – společně bydlet je první z těch nejhorších věcí, co můžete udělat pro své manželství. Teachman také varuje, že i předmanželský sex je spojený s vyšším rizikem narušení manželství, ačkoli v menší míře než společné bydlení před svatbou. V roce 2010 byla provedena metaanalýza 26 publikovaných studií, které zkoumaly různé páry v průběhu času. Podle této analýzy manželské páry, které spolu bydlely před svatbou, měly vyšší pravděpodobnost rozvodu, a páry, které tak neučinily, mají větší důvěru v budoucnost jejich vztahu a více odporující postoj k rozvodu.“

Další studie tvrdí, že manželské páry, které spolu nežily před svatbou, mají menší pravděpodobnost násilí ve vztahu, mají více pozitivních zážitků a lépe komunikují. Tito vědci, na základě hodnocení nejlepších studií, došli k tomuto závěru:

„Hlavním závěrem tohoto hodnocení je, že psychologové mohou informovat veřejnost, že navzdory obecně rozšířenému názoru je společné soužití před svatbou obecně spojeno s negativním výsledkem – co se týče kvality i stability manželství...“

Manželství není spotřebitelský produkt, u kterého můžete vyzkoušet, jak vám sedí. Manželství je opuštění všech ostatních vztahů a darování sebe samého milované osobě. Společné předmanželské soužití říká: „Nejsem si tebou jistý. Dáme si zkušební jízdu, abych zjistil, jestli to půjde.“ Manželství říká: „Chci tě celého a chci ti dát i sebe!“ Proto jsou manželství a kohabitace dva naprosto odlišné vztahy, a proto i vědci přišli na to, že společné bydlení je špatný a nezdravý nápad.

Článek Cohabitation & divorce - there is a correlation z Christian Telegraph přeložila Pavlína Špačková.

^{Foto: Wikipedia.org}