Ve čtvrtek 10 listopadu ve věku 67 let zemřel Ivan Martin Jirous, básník, publicista, výtvarný kritik, významná osobnost českého undergroundu a signatář Charty 77, známý také pod přezdívkou "Magor". Jirous se ve své díle často dotýkal duchovních témat, a literárními kritiky je považován za autora nejlepší české náboženské poezie napsané po Janu Zahradníčkovi. Asi nejznámější a nejvíce oceňovanou sbírkou jsou Magorovy labutí písně. Ta je prostoupena odkazy na křesťanství, které mu pomáhalo přežít dobu ve vězení. Jako vzpomínku na Jirouse přinášíme čtyři jeho básně ze sbírek Rok krysy a Magorovy labutí písně publikovaných v nakladatelství Torst.

Nová Říše

Vedle chrámu sv. Petra a Pavla
žil Jenda Šimáček

Řezník a hospodský
hospodský a řezník

Už je na pravdě Boží
když vzpomínám na něho
chlupy se mi na hrudi ježí
a kdykoliv stavím se v jeho
hospodě v Nové Říši,
uvědomuji si, že
Jan žije v jiné říši,
do níž já dlouho se nedostanu

Kdykoliv po ránu vstanu a
pomyslím na nebeský Jeruzalém
v němž Jenda žije,
což bezpečně vím,
vím, že léta předlouhá
strávím v Očistci

Dobře mi tak.

Nijak zvlášť mě to netrápí.
Co zasloužil jsem si,
to si odtrpím.

--------

Já k smrti své dolezu sám

Já si dolezu k své smrti
a nebudu potřebovat ani
úmrtní list
tím jsem si jist
a nebude mě už zajímat
zda nad mou rakví
sněží
či padá podzimní listí
ani mě zajímat nebude
zda nad mou rakví
kecají kněží

Nicméně doufám
že bude sněžit.

--------

Kdybych to nebral religiózně
bylo by mi zde věru hrozně

-------

Víš ti Bože vůbec o mně,
žes mě zavřel v tomhle domě?
Vzpomeneš si někdy na mě,
jak tu sedím v hnojné jámě?
Stvořils vavříny i oměj,
co z toho si schystal pro mě?
Odsoudils mě k marné slávě
nebo pojdu někde v slámě?

S kůží v ruce Bartoloměj
pokorně Tě prosím Pane:
Už mě nenech vězet marně
v Leviatanově tlamě.

Vybráno ze sbírek Rok krysy a Magorova summa vydané v nakladatelství Torst