Nejde o církve, jde o spásu

V řadě hodnocení Sčítání lidu 2011 se vytrácí to podstatné. Bůh neustanovil církev jako samoúčelný úřad. Nelze nevidět statisticky významný únik osob ze společenství církve k individualismu. Být samostatným křesťanem je přece tak snadné – sám si určuji míru a uspokojování svých soukromých bohoslužebných potřeb, sám se zdokonaluji a mohu snadno poukazovat na prohřešky všech těch, kteří do kostela chodí. Mám svoji „svatou“ pravdu – církev je nedokonalá. Ta nedokonalost církve byla ale vždy, je a bude. Církev je složena z lidí – a lidé jsou samozřejmě nedokonalí. Kde je tedy problém? Právě v tom přehnaném individualismu, který ke spáse nevede. V Ga 6,2 jsme vyzváni „berte na sebe břemena jedni druhých“ - toto dobře funguje pouze ve společenství. Jedině ve společenství s Bohem a lidmi se lze sdílet. Individualista se nesdílí, tudíž ani o břemenech svých bližních neví. Právě proto považuji společenství a sdílení v něm za kámen úhelný, který nese radostnou zvěst již přes dva tisíce let dále. Sólisté, stojící mimo společenství, jsou „nad věcí“, tedy neúčastni společného růstu.

Na čísla ze sčítání lze pohlížet různě. Tedy například se radovat, že byť pravidelně katolické bohoslužby navštěvuje cca 500 000 lidí, byla katolická církev zatržena dvojnásobným počtem osob. Můžeme se ale také ptát, proč ze čtyř milionů pokřtěných křížkoval církev pouze každý čtvrtý. Jak tedy vypadají ty tři miliony pokřtěných, kteří se k církvi nehlásí? Část z nich jsou individuální věřící (někteří z 708 000), další část dokonce vyznává katolickou víru (71 000), ale bez katolické církve. Zbytek – přes 2 miliony – žije zřejmě světsky, protože křesťan směřující ke spáse zná verš Mt 10,32 „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi“.

Ještě k porovnávání čísel – je nutno porovnávat to, co je srovnatelné. Tedy pokud srovnáváme počet katolíků a evangelíků, potom je korektní pouze porovnání počtu biřmovaných a konfirmovaných. Takto přesně ale ve sčítání otázka nezněla… Cítím potřebu širokého ekumenismu. Těch opravdu aktivních katolíků, kteří jsou motorem akcí i pro město/svět, je velice málo. Díky Bohu jsou již města, kde funguje ekumenismus na dobré úrovni a při společné křesťanské práci pro město není rozlišováno, kdo je z které církve – důležitý je společný křesťanský tah na branku. Řešení tedy nevidím v únicích z církve, ale ve vnitrocírkevních změnách. Jaké jsou možnosti změn v církvi, které by mohly zastavit odliv členů:

1) Méně o společenství jenom mluvit a více ve skutečném společenství s Bohem a spolufarníky žít, přinášet radost a nést břemena bližních. Méně triumfálnosti a více vcítění a účinné lásky

2) Ctít, respektovat a pečovat o každého farníka. V podstatných věcech jednota, v ostatních svoboda, všude láska. Nejsme ani stejní, ani dokonalí, každý ve společenství je obdarován jiným darem. Hřivny nemají být zakopány, ale mají sloužit k užitku farnosti

3) Nepřizpůsobovat se světu, ale živě s ním komunikovat. Nebýt uzavřeným ghettem – s lidmi a městem komunikovat o jejich problémech. Umět prezentovat a obhajovat Boží řešení proti masovému konzumismu a individualismu

4) Ekumenismus v práci pro město je nezbytností – buďme ještě více otevření a vstřícní při nadkonfesní spolupráci

5) Méně se starat o údržbu budov tam, kde církev již vůbec nežije. Ušetřený čas věnovat pastorační práci tam, kde je ještě šance na vytváření živého společenství

6) Nejen duchovní osoby, ale i nadaní laici mohou být lokomotivami pozitivního pohybu v církvi i společnosti. Vzhledem ke stále menšímu počtu kněží v pastoraci posílit roli laiků ve farnostech

Je důležité si uvědomit, že Ježíšovo milosrdenství potřebují všichni, i my sami, i církev - Mt 9, 12 „ Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ Snažme se být těmi, kteří celým svým srdcem a celou svou myslí o uzdravení Ježíšem usilují.

V roce 1988 byl prvním rokem Desetileté obnovy národa, tehdy snad ještě převážně křesťansky věřícího. Národ se nám za 23 let významně proměnil – nyní již nejsme národem rodin, ale národem singles (výsledkem Sčítání 2011 je, že většina dospělé populace je singles). K tomu je nutno přihlížet při snahách oslovit celý národ.

Katolíci nejsou většinou – již v žádném okrese. V české církevní provincii jsme za 10 let zaznamenali zhruba trojnásobný pokles. V bývalých Sudetech došlo někde k poklesu více než čtyřnásobnému (Sokolov 4,5), naopak Uh. Hradiště kleslo „pouze“ 1,8 krát. Tím se od sebe duchovně většina Moravy a Sudety dále vzdálily. Zajímavý je stejný index poklesu v Praze, Plzni a Ostravě – 2,8.

  Procentuální podíl katolíků ve vybraných okresech a index poklesu 2001/2011

Předběžné výsledky Sčítání 2011 – katolicita v ČR (odkaz na grafické zpracování výsledků - soubor pdf)

Autor je místopředseda farní rady v Mladé Boleslavi