Lze přivést „mrtvou“ sudetskou farnost opět k životu?

Kdy a proč Vás prvně napadlo „adoptovat“ si farnost?

Tento nápad má kořeny už v době našich studií v kněžském semináři v Litoměřicích. Při nedělních vycházkách jsme se spolužáky poznávali, jak místa s bohatou tradicí víry jsou nyní zpustlá, a na nás to působilo jako výzva – je třeba pomoci. Snili jsme o tom, že pro to snad někdy budeme moci udělat víc.

Konkrétnější podoby tyto sny začaly nabývat až v době, kdy jsme se sešli s podobně smýšlejícími spolubratry kněžími ve FATYMu Vranov nad Dyjí (název FATYM značí farní tým, který je společenstvím katolických kněží, jáhnů a jejich dalších spolupracovníků působící v brněnské diecézi v okrese Znojmo, pozn. red.). A pak jsem jednou potkal na exerciciích P. Milana Matfiáka, který vyprávěl, jak se stará o mrtvé farnosti kolem Duchcova. Navštívili jsme jej a nabídli spolupráci. Nejvíce nás zaujal Jeníkov. Souhlas z biskupství litoměřického a brněnského byl pro nás posledním impulzem, abychom do spolupráce a následně i do adopce farnosti Jeníkov vstoupili.

A kdo je oficiálně tím adoptivním rodičem?

„Adoptivními rodiči“ jsou vlastně naše farnosti spravované FATYMem kolem Vranovské přehrady a poblíž Znojma. Postupně v těchto jednotlivých farnostech narůstá povědomí o tom, že adoptivní farnost Jeníkov k nám také patří, a mnozí už se v tomto směru i angažují.

Proč jste se rozhodli pro Jeníkov?

Hledali jsme totiž nejmrtvější farnost v naší zemi a Jeníkov v té době ideálně splňoval naše představy. Dokonce je i překonal, protože kromě žalostného stavu farního chrámu a dalších církevních budov a podobného vztahu k víře mezi místními obyvateli se jednalo o místo, kde se nahromadilo mnoho problémů... A k tomu všemu je zde ještě jakýsi nečekaný několikanásobný bonus - nádherná příroda v dosahu, farnost se skvělou minulostí (pozapomenuté poutní místo) a blízkost měst (Teplice, Duchcov, Osek, Litvínov, Most...).

„Nejmrtvější“ farnost jsme hledali právě proto, aby to bylo místo, kde je třeba opravdu pomoci zvenčí a abychom také nikomu „nelezli do zelí“.

Jakými způsoby své adoptivní farnosti pomáháte? V čem vlastně ta adopce spočívá?

Spolupráce se rozvíjí v mnoha směrech. Na faře máme trvale dvě naše slečny katechetky, které se věnují dětem a mnoha dalším činnostem. Několikrát do měsíce přijíždí do Jeníkova někdo od nás z Moravy (někdy to bývá i početnější skupinka lidí) a věnuje se tomu, co je v Jeníkově zrovna důležité a potřebné. Pravidelně pořádáme kromě bohoslužeb i řadu akcí – pěší pouť do Jeníkova z Prahy, Cyklopouť z Vranova, Moravskou autobusovou zářijovou pouť, karneval pro děti, dušičkové procesí, Tříkrálovou sbírku, roznos farních zpravodajů do všech domácností, setkávání na faře např. s dětmi, biřmovanci, brigády atd. Zároveň se i díky ochotným místním dobrodincům pozvolna pokračuje v opravě kostela a dalších budov.

Mnozí Jeníkovští už prožili u nás na Vranovsku různé pobyty např. při každoročních letních táborech, které pořádáme pro děti z okolí Jeníkova; při exerciciích, při pěší pouti z Vranova na Velehrad a při mnohých dalších setkáních. A naopak zase mnozí z Vranovska už byli i vícekrát v Jeníkově, něco tam prožili, navázali kontakty a spolupracují i na dálku. Adopce pozvolna přerůstá ve spolupráci mnohých a těší mě, že se to občas děje i samovolně – tzn. bez nějakého velkého organizování.

Jak na tom byla farnost po materiální a duchovní stránce, když jste do ní poprvé přišli?

Do kostela teklo, vše bylo vykradeno a rozbito, svatostánek vylomen... Fara na tom byla o trochu lépe, ale nebyla to žádná sláva. Překvapily nás vysoké ploty kolem domů a za nimi nebezpeční psi. To vše naznačovalo jen něco mnohem hlubšího. O věci víry zde už nikdo nejevil zájem, alespoň ne takový, aby se někdo zajímal o to, zda bude například mše svatá... Na začátku nebylo na koho se obrátit – všechno zde bylo jiné než u nás na jižní Moravě...

Mohl byste zkusit shrnout, co vše se již ve farnosti podařilo vykonat a jak se působení Vašeho týmu promítlo do duchovního života farnosti?

Na první pohled je vidět to vnější. Mám radost z opravené kaple Panny Marie v Lahošti a kaple sv. Anny v Jeníkově, pozvolna se pracuje i na opravách farního kostela sv. Petra a Pavla v Jeníkově, i na faře už se udělalo mnoho práce, ale zdaleka nejsme hotovi. Je milé, že se našlo několik místních, kteří intenzivně pomáhají. Díky nim se v Jeníkově už několik let cítíme jako doma. Daří se pořádání táborů pro děti z Jeníkova a okolí a mnoho dalších akcí, které mají vést ke sblížení a povzbuzení v dobrém. Je toho mnoho, o čem by se dalo mluvit, ale často si uvědomuji, že jsme teprve na začátku.

Nyní např. vrcholí příprava na biřmování a křty dospělých – 5. 5. v 10 hodin dopoledne přijede našim věřícím tyto svátosti do Jeníkova udělit pan biskup z Litoměřic Mons. Jan Baxant.

Kde se berou dobrovolníci, kteří v Jeníkově vypomáhají? A o kolik se tak přibližně jedná lidí?

Pomocníci jsou z různých míst naší země. Vždy se jedná o někoho, kdo se nechal oslovit myšlenkou pomoci adoptivní farnosti. Těch, kteří během minulých let trvaleji pobývali na faře, je už víc než 10, ale těch, kteří přijíždějí alespoň jedenkrát za rok, je mnohem víc než stovka. Samozřejmě, že mnozí jsou z našich farností kolem Vranova nad Dyjí, ale často se připojují i lidé ze širšího okolí a naši přátelé z jiných vzdálenějších míst. Letos jsme například již podruhé vypravili ve spolupráci s Charitou Znojmo autobus a vyjeli jsme s našimi pomocníky do Jeníkova a uspořádali jsme Tříkrálovou sbírku po celém městě Duchcově, kde se dříve tato sbírka nekonala. Samozřejmě, že se k moravským dobrovolníkům v Jeníkově připojila i řada místních...

Jakým způsobem Vám mohou s „probouzením“ jeníkovské farnosti pomoci případní dobrovolníci např. z řad našich čtenářů?

Vítáme všechny, kdo by byli ochotni jakkoli pomoci. Zapojit se může každý: jsme vděčni za modlitbu i za finanční podporu (184058097/0300), budeme rádi, když se nám ohlásí ti, kteří by se byli ochotni pomoci v Jeníkově věnovat dlouhodoběji, jsme vděčni za ty, kdo by byli mohli přiložit ruku k dílu i „jen“ jednorázově... Uvítáme i ty, kdo se do Jeníkova zajedou podívat nebo vypraví na dovolenou...

Jaké jsou Vaše vize do dalších let ohledně Jeníkova?

Dá-li Bůh, rádi bychom pokračovali v započatém díle.

Myslíte si, že období adopce jednou skončí a jeníkovská farnost bude opět schopná samostatného života?

Bylo by dobře, kdyby se z Jeníkova časem stala živá farnost, která je schopná být místem setkání pro všechny, kteří hledají cestu k Bohu. Zatím je to sice v nedohlednu, ale doufám, že se k tomu časem postupně přiblížíme...

Máte nějakou cennou radu pro případné farnosti, které by podobnou formu adopce chtěly také zrealizovat? Čeho je nejvíce zapotřebí?

Byl bych rád, kdyby se Jeníkov stal inspirací i pro další farnosti, které by si mohly adoptovat místa, kde je třeba pomoci. To nejdůležitější je nalézt pár nadšenců, kteří by si takovouto věc vzali dlouhodoběji na starost. Myslím však, že pro většinu běžných moravských farností by to nemusel být žádný velký problém. A pak modlitba a nezištné rozsévání. Nečekat výsledky, ale trpělivě stále znovu začínat a vytrvat...

A na závěr se Vás zeptám, co Vám udělalo za ta léta, kdy probíhá adopce jeníkovské farnosti, nejvíce radost a co Vás naopak zklamalo?

Radostí bylo mnoho. Z těch novějších bych zmínil například nečekané setkání ve Vranově. V říjnu 2011 žehnal ve Vranově nad Dyjí opravené varhany pan biskup z Litoměřic Mons. Jan Baxant. Těsně přede mší svatou na faru dorazila námi zcela nečekaná výprava z Jeníkova – bylo to pro nás všechny velké a zároveň i moc milé překvapení. A tak se sešla celá rodina našich farností i se zástupci z jeníkovské farnosti...

A pokud jde o zklamání, tak se přiznám, že v souvislosti s Jeníkovem nemám co říci. Zklamán může být totiž jen ten, kdo něco čeká nebo s něčím počítá, a ono to dopadne jinak. Ale v Jeníkově s ničím nepočítáme a nic nečekáme a jsme stále jen mile překvapováni každou kladnou drobností. A tak nás nemůžou zklamat ani opakované krádeže a nespolehlivost mladých. Vždyť právě sem je třeba zasévat a dát čas, aby dobro mohlo pomale růst a nazrávat...

Velmi děkuji za rozhovor a přeji Vám i celému FATYMu hojnost Božího požehnání pro všechny vaše aktivity!

_{Zdroj fotografií: Archiv P. Marka Dundy; Fatym.com}