Nad oddílem evangelia, s vystrašenými učedníky v lodi na rozbouřeném jezeře, je novozákoník Petr Pokorný dotazován, co s tím, když i my máme leckdy pocit, že Ježíš spí: „V takové situaci je důležité si uvědomit, že v té naší lodičce vůbec je. Nelze jej sice uchopit za ruku a jeho pomoc nemusí být v tu chvíli zjevná, nicméně i když se nám vše zhroutí a my nevidíme žádné východisko, pořád jej máme na palubě. Tuto hlubší rovinu evangelista Marek rozkrývá až v závěru knihy, při líčení Ježíšovy smrti na kříži; kdyby zázračně sestoupil z kříže, odcizil by se nám lidem, neboť by měl jiné podmínky než všichni ostatní. Ježíše si nemůžeme představovat jako někoho, kdo by nám stále zjednával u Pána Boha nějakou protekci. To platí i o smrti, což neznamená, že v ní nemůže být naděje...“

Pozoruhodným titulem na knižním trhu je kniha rozhovorů Petra Vaďury s novozákonním teologem profesorem Petrem Pokorným (Má to smysl – rozhovory nad Biblí, Vyšehrad 2012, 324 stran, 298 Kč). Předností knihy, která se může dostat do vašich rukou, je, že srozumitelně líčí nejedno ošidné zákoutí biblické novozákonní zvěsti. Takříkajíc „o čem to vlastně je“. Ovšem ani zpovídaný, profesor Petr Pokorný, neváhá přiznat, že se k týmž biblickým textům, ba záhadám vrací, aby je viděl z jiného úhlu než minule. A své vidění i korigoval. Popularizovat výsledky vědeckého bádání umí málokdo. Ani s biblickými texty tomu nebývá jinak. Nyní nehovoříme o kázání, nýbrž o pokusu přinést z teologovy laboratoře věcné podněty. Zaujmou a jsou pro čtenáře podnětem pro jeho osobní přístup k Bibli a další promýšlení otevřených novozákonních textů. V námi doporučené Pokorného knize to pak nejednou zajiskří. Přispívá k tomu ovšem i to, že kniha není monologem odborníka. Doptává se jej totiž obeznalý partner, Petr Vaďura. Činil tak již prostřednictvím rozhlasového vysílání. Kniha je připsána bývalému redaktorovi Českého rozhlasu P. Petru Kolářovi, který koncept rozhovorů otevřel. Jeho následovník z další práce vytěžil řadu knižních titulů (také s Janem Hellerem, Janem Sokolem a Jiřím Benešem).

Do rukou nedostáváme pouhý přepis předchozích relací s Petrem Pokorným. Oba protagonisté je dále rozšířili, doplnili, vyňali co třeba. Navíc jsou rozhovory obohaceny také o autobiografické, živě podané Pokorného črty (dětství, studium, vojenská služba a další od normalizace po současnost). A závěrečné části přibližuje osobnost profesora J. B. Součka - jedinečného novozákonního teologa a statečného člověka v kritických letech.

V otázkách „na tělo“, ba „na duši“ byl dotázán Petr Pokorný po osobním mezníku v životě víry. Odpověděl: „Člověk semůže duchovně rozvíjet postupně a pak si jen v určité chvíli zpětně uvědomí, co vlastně už přijal. U mě takový okamžik nastal v době, kdy jsem byl na vojně a skoro šest týdnů jsem se nedostal do kostela. Když se mi to pak konečně podařilo, napadlo mě najednou, co všechno bych byl ztratil, kdybych se nestal křesťanem. Do dnešního dne si takový život vůbec nedovedu představit. Nedovedu si představit život, který by nebyl členěn nedělním kostelem na svátek a pracovní část, ale hlavně to břemeno osamocenosti, tu poslední životní osamocenost člověka bez víry.“

Uzavřeme Pokorného zastavením nad zvěstí evangelia, jehož tajemství je odhaleno v Ježíši Kristu: „Je tajemství a tajemství. Slovem tajemství nejčastěji označujeme skutečnost celkem jednoduše pochopitelnou, která se však musí utajovat. Sem patří tajné spisy policie a podobně. Vedle toho však existuje „tajemství“, které neutajuje, ale tím, že v něm nacházíme stále nové rozměry, budí údiv, neboť se zdá být nevyčerpatelné.“ Četba knihy nám otevírá prostor pro údiv, jistotu, pochybnost i překvapení. A zve k víře, lásce, naději.

Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické. Publikuje v církevním i denním tisku.

Foto: autor