Vedlo mě k tomu svědomí

Již dvakrát jste si způsobil velké osobní problémy, když jste zveřejnil informace o dubiózních praktikách ve státní správě. Co vás k tomu vedlo?

Mé svědomí. Na Fondu národního majetku (FNM) šlo o to, že kvůli pasivnímu přístupu státu došlo ke ztrátám nejdříve v řádu desítek až stovek milionů korun, v případě privatizace Investiční a poštovní banky pak ztráty šly do miliard korun. Poté, co jsem se neúspěšně snažil upozornit vedení fondu, aby v té věci podniklo patřičné kroky, jsem vnímal jako svoji odpovědnost učinit tak veřejně. V případě Státního fondu životního prostředí (SFŽP) mělo jít o zvýhodňování určitých bank a poradenských firem v soutěžích, a to se také příčilo mému svědomí. Nejdříve jsem se snažil vysvětlit panu poradci Knetigovi, že mám hodnoty nastavené jiným způsobem než on. Když se to ukázalo jako neefektivní, tak jsem začal pokyny, které mi byly dávány, nahrávat.

Vraťme se ještě k Fondu národního majetku. Tenkrát jste byl vyhozený z práce.

Ano, tehdy k došlo k tzv. okamžitému zrušení pracovního poměru. Bylo to kvůli zveřejnění dvou článků, které se týkaly zejména privatizace Investiční a poštovní banky. Následoval soudní spor, který po necelém roce skončil zrušením výpovědi, takže jsem se na FNM vrátil, ale protože jsem v té době už měl nabídku z Úřadu pro cenné papíry, tak jsem v dubnu 1997 přešel do oblasti dohledu nad kapitálovým trhem.

Můžete ještě krátce zopakovat celý příběh ohledně Státního fondu životního prostředí?

V krátkosti: Šlo o to, že pan poradce, který byl z Ministerstva životního prostředí  (SFŽP je samostatná instituce, ale podřízená MŽP) měl dohlížet na plnění toho, co si pan ministr Drobil přál. Pan Drobil ovšem dnes popírá, že věděl o aktivitách pana Knetiga vůči mé osobě. V této souvislosti by bylo velmi zajímavé požádat podle zákona o svobodném přístupu k informacím (106/1999 Sb.), jaké dokumenty odevzdával pan Knetig za dobu svého působení na ministerstvu, a možná by se ukázalo, že žádné poradenství ohledně fondu zpracováno nebylo. Celá jeho snaha měla společného jmenovatele: Téměř na kterékoli aktivitě fondu realizovat netransparentní proces s cílem, aby z dané zakázky profitovala předem určená firma.

Zajímavá na nahrávce s panem Drobilem je jeho poznámka:  Ty jsi katolík, já jsem taky křesťan. Jak to na vás zapůsobilo?

Už jsem se historicky s takovýmto jednáním setkal u jednoho člověka, který působil ve vysoké manažerské pozici v jednom investičním fondu. Byla to prostě jedna z posledních snah pana Drobila získat mě na svoji stranu.

Co říkáte názoru soudkyně, že nahrávky vámi pořízené nelze považovat za důkaz?

Souhlasím, že důkazem je především svědecká výpověď. Podle některých judikátů může být nahrávka pořízená bez součinnosti orgánů činných v trestním řízení považována jako nástroj pro osvědčení věrohodnosti svědecké výpovědi. Paní soudkyně ale zjevně dne 28. 8. 2012 nestála o to zjistit všechny okolnosti související s jednáním pana Knetiga. Věřím, že Městský soud v Praze posoudí případ nepřímého úplatkářství objektivněji.  

Jak se díváte na skutečnost, že pan Drobil je stále místopředsedou ODS a na jejím posledním kongresu se o vás ošklivě otřel?

Pan Drobil na kongresu ODS uváděl, že nebyla prokázána žádná manipulace s metodikou ukládání prostředků státního fondu v bankách. To není pravda. Jak obvinění, tak obžaloba Knetiga vychází z toho, že ovlivňoval veřejné činitele, a to konkrétně v této metodice. Nepravdivé byly i další informace typu, že jsem neodvedl svou práci při zpracování materiálů pro transformaci fondu na zelenou banku. Tento materiál byl odevzdán v druhé polovině listopadu 2010. Dokonce jsem na konci listopadu pak dostal od pana Drobila poměrně značnou mimořádnou odměnu. Pokud tedy tvrdí, že žádná práce odvedena nebyla, vyvstává otázka, zda ona odměna neměla být úplatkem za budoucí mlčení apod. Dále chci říci, že z nahrávky s panem Drobilem minimálně vyplývá, že nechtěl, aby ve veřejné soutěži zvítězila firma Mott McDonald – tu přímo na nahrávce uvádí. Soutěž byla koncipována tak, že kvalifikační předpoklady splňovaly pouze dvě firmy – KPMG a Mott McDonald, a tak i tímto negativním vymezením předurčoval, kdo podle jeho názoru má být vítězem. Doufám, že ODS nebude vítězem nadcházejících voleb, když se neumí s takovým pánem rozloučit.

Jak jste vnímal nenávist některých lidí či médií, když vás například hradní vicekancléř Petr Hájek označil za jehovistu nebo například Lidové noviny vám nebyly právě nakloněné?

U pana Hájka to bylo spíše úsměvné, protože on se pokusil znevěrohodnit mé svědecké výpovědi poukazem na to, že jsem věřící člověk, ale tím to spíše potvrdil. Navíc explicitní jmenování jehovistů – nikdy jsem nebyl členem této sekty – hraničilo s napadením náboženské svobody, takže to spíše beru tak, že se znemožnil pan Hájek. U pana Knížáka už to bylo zákeřnější. I když tu byly podmínky pro podání trestního oznámení pro pomluvu, tak jsem nechtěl pálit jedno trestní oznámení za druhým, abych nedevalvoval význam stěžejního trestního podání takovýmito „malichernostmi“.

Pomáhala vám v různých tlacích i vaše křesťanská víra?

Určitě ano. V některých situacích to bylo opravdu hodně vypjaté a člověk pak musí počítat úplně se vším. Pokud bych nebyl věřící, tak si nedovedu představit, jak bych se vypořádával třeba se strachem ohledně své rodiny.

Jak jste vůbec došel ve svém životě ke křesťanské víře?

Na začátku bylo zjištění, že neprorazím hlavou. Na FNM byla do určité míry podobná situace jako na Státním fondu životního prostředí. Byla ale zamlženější, protože tam člověk nevěděl, kdo je kdo, a k orientaci nestačil lidský rozum. A to mě přivádělo k modlitbám. Věděl jsem od své ženy, že Bůh může pomoci, pokud se k němu člověk upřímně obrátí. Byl jsem tehdy v tak náročné situaci, že jsem to vzal jako východisko, které mi mělo pomoct v řešení pracovních problémů.

Co vás vede k tomu, že po všech svých zkušenostech chcete vstoupit do tvrdé politické arény a kandidujete do Senátu?

Právě kvůli svým zkušenostem kandiduji do Senátu. Pokud by lidé poctiví, odpovědní a obětaví nevstupovali do politiky, pořád by se na nás z televizních obrazovek usmívali ti, co jen plní pokyny kmotrů v pozadí. Myslím, že se už nemusíme dívat na ty, kteří nám odklání veřejné prostředky, a můžeme je ve volbách odklonit. Mnoho lidí se ale ptá: „Koho ale volit?" A já jim chci dát odpověď na tuto otázku.

Kandidujete za poněkud nesourodé uskupení lidovců, zelených a pirátů. Proč jste zvolil tuto platformu, co mají tyto politické proudy společného?

Společným jmenovatelem je snaha o transparentní a efektivně fungující veřejnou správu, která nebude ovlivňována politiky tak, jako je tomu dnes. Piráti kladou důraz na informační otevřenost a to se mi líbí. Tam, kde náklady na externí služby jdou takříkajíc na světlo Boží, je menší pravděpodobnost, že budou nafukovány. Zelení vypracovali zákon o financování politických stran, jehož přijetí rovněž může omezit systémovou korupci. Rovněž u lidovců vnímám, že boj s korupcí míní vážně na rozdíl od některých stran, které o tom jen mluví. 

Na co se chcete případně v politice zaměřit?

Myslím, že umím v zákonech hledat tzv. neuralgické body, tj. větičky či výjimečky, skrze které pak unikají ze zodpovědnosti lidé typu Drobila a díky kterým jsou naopak odsuzováni lidé, jako je pan Smetana. Pokud uvidím zákon, který by nahrával nějakým lobbistickým skupinám a nesledoval veřejný zájem, ozvu se. Udělal jsem to třeba již v roce 2004, když se schvaloval zákon o kolektivním investování. Parlament tehdy na základě mého písemného upozornění zákon změnil. Nemuseli to samozřejmě udělat, ale pokud máte argumenty a druhá strana nikoliv, pokud je zájem médií o danou problematiku a kmotři se moc v médiích ukazovat nechtějí a nemají čas učit své poslance a senátory, jak s Michálkem polemizovat, pak je šance na změnu.

Více informací o Liboru Michálkovi najdete na webových stránkách www.libormichalek.cz

Foto: Pirati.cz