Ing. Jan Blaha (12. března 1938 – 13. prosince 2012) byl původní profesí chemik. Patřil do okruhu nejbližších spolupracovníků F. M. Davídka, který mu silně důvěřoval. Sám Davídek si jasně uvědomoval, že podzemní církev bude dříve nebo později potřebovat biskupa, protože svěcení kněží bylo mimořádně obtížné. Čas od času se podařilo nějaké uskutečnit na území Východního Německa, především v Drážďanech, ale tato cesta byla jednak finančně nákladná, ale také organizačně mimořádně náročná a nebezpečná.

Biskup Jan Blaha v biskupské čepičce, tzv. soli Deo


Jelikož StB sledovala činnost Davídka, bylo zřejmé, že to nemůže být on, kdo bude vysvěcen na biskupa. Optimální postavou se přitom zdál být mladý chemik Jan Blaha. Díky své profesi mohl relativně volně a hojně cestovat, což bylo velice důležité. Nebylo ani známo, že by se o něj zajímala policie, a tak proběhla jedna z jeho klíčových cest. Na kněze byl vysvěcen 12. 7. 1967 augsburským arcibiskupem Josefem Stipflem, za okolností, které dodnes nejsou zcela jasně popsány. Bývají vznášené námitky, že světitel nebyl obeznámen plně se svěcenou osobou a že ani neznal důvod svěcení jako takového.

Biskupské svěcení přijal tajně 28. října 1967 od slovenského jezuity biskupa Petera Dubovského nedaleko Prahy. Zde je třeba říci, že svěcení Jana Blahy je zpochybňováno jen zcela výjimečně a žádné významné zdroje o něm nepochybují. O tom svědčí také skutečnost, že hned po revoluci mu bylo nabídnuto místo pomocného litoměřického biskupa. Sám Blaha hned druhý den – 29. října vysvětil Davídka, na kterého přenesl všechny své pravomoce. Podle tzv. Mexických fakult, které měl obdržet, byl podobný krok legitimní, i když především ve vztahu ke Svatému otci a Dubovskému přinejmenším sporný.

Základní motivace byla přitom jasná. Davídek jako organizátor života na Moravě měl být jediným známým biskupem navenek. Blaha pak představoval určitou zálohu pro případ, že by byl Davídek zatčen nebo že by zemřel. Proto bylo třeba, aby se mladý chemik co možná nejméně zapojoval do aktivní biskupské služby. Je přitom paradoxní, že sám Davídek jej (zřejmě nejednou) prozradil tajně vysvěceným kněžím. Blaha nikdy nikoho nesvětil, vyjma právě Davídka. Pokud jde o jeho aktivitu v Koinótes, tak ta spočívala především ve výuce morální teologie pro aspiranty na kněžství. Při svých civilních zaměstnáních působil jako duchovní zejména o víkendech, a to převážně na území královéhradecké diecéze.

Po pádu totality se s ním počítalo jako s pomocným litoměřickým biskupem (tím mělo dojít ke spojení podzemní a veřejné církve). Tuto službu však odmítl s odůvodněním, že je pracovně vytížen v zaměstnání, tedy v chemickém výzkumném ústavu. Krátce nato však podal výpověď a následně se zapojil do duchovní správy v brněnské diecézi. Krátce po revoluci se také pokoušel setkat s Janem Pavlem II., se kterým chtěl probrat možnosti integrace podzemní církve do oficiálních struktur. Snad právě zklamání z nepřijetí v Římě vedlo k tomu, že se do činnosti v obnovující se církvi zapojil jen jako obyčejný kněz.

Jeho svěcení je všeobecně uznáváno, jako biskup se účastní řady oficiálních událostí, jako byl například pohřeb biskupa Karla Otčenáška. Od roku 1999 do konce života působil ve farnosti Neposkvrněného početí Panny Marie Brno-Křenová jako farní vikář. Ve farnosti byl všeobecně oslovován i označován jako biskup, ač v ní neužíval žádných insignií. O své službě a roli v podzemní církvi nikdy nemluvil, známe ji tedy jen fragmentárně. Ani pozornost badatelů se na jeho osobnost příliš nezaměřuje a zůstává (téměř výlučně) u známé dvojice Krátký a Davídek.

Na oficiálních událostech nosil biskupské fialové solideo. Jako kněz obětavě podporoval mládež, ve které viděl budoucnost církve i státu. Intenzivně se věnoval také četbě knih a studiu, téměř do posledních chvil svého života. Umírá po těžké nemoci 13. prosince 2012 v Hospici sv. Alžběty v Brně.

S osobou Jana Blahy končí velké období života podzemní církve na Moravě – Koinótes. Nyní již žije jen několik málo kněží, kteří většinou v jejím rámci neměli žádné specifické postavení či poslání. Umírá v tichosti a nenápadnosti, jako by se celé problematické období mělo nechat tiše usnout spolu s jeho představiteli. Pochován bude na Ústředním hřbitově v Brně, poslední rozloučení se uskuteční 20. prosince v katedrále.

Je ale třeba říci, že s biskupem Blahou odchází mimořádná osobnost dějin církve, která by v zapomnění rozhodně neměla skončit. Ať již pro svoji energičnost, intelektuální rozhled nebo pro tlak, který musel po revoluci ustát. Také jeho pokus o začlení podzemní církve do oficiální struktury skončil nezdarem a to do velké míry především díky neodvaze biskupů u nás. Může být do velké míry inspirací v pokoře, se kterou lze vykonávat (i vysoké) služby v církvi a vzdání se ohledu na vlastní slávu a prospěch.

video: Biskup Jan Blaha promlouvá na pohřbu biskupa Stanislava Krátkého

foto: stránky farnosti Velké Poříčí