Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Jan 1,14a

Indický pastor a spisovatel – Sundar Singh popisuje, jak jednou seděl na břehu řeky pod Himalájemi. Z vody vytáhl pěkný, omletý kámen. Kámen se dal rozbít. Vevnitř byl suchý. Kámen ležel dlouho ve vodě, ale přesto do něj voda nepronikla. Singh se domnívá, že je to podoba s naší evropskou společnosti. Staletí jsme obklopeni zvěstí evangelia, Bible formovala kulturu, školství, zákonodárství, život církví, ale jako by Kristovo poselství do naší společnosti málo proniklo. Jako by srdce lidí v Evropě byla příliš tvrdá.

Žijeme v době, která je charakteristická svým důrazem na informace a komunikaci. Jsme spokojeni, když máme o něčem dost informací a tyto informace jsou nám vhodným způsobem komunikovány. Mnohým dnes stačí poněkud neosobní  komunikace prostřednictvím sociálních sítí a chat-roomů. Přesto platí, že k hlubšímu předání informace patří setkání s tím, kdo poselství předává. Osobní setkání s nositelem informace dává možnost lépe a hlouběji porozumět.

Vánoční příběh je příkladem takové hlubší komunikace. Bůh nám nepředal pouze informaci, reklamní leták do schránky či elektronické komunikační médium. Bůh promluvil svým Slovem tak, že mu dal tělo. Bůh sám přišel mezi nás v podobě člověka. Tento čin inkarnace – Božího vtělení – je úžasným příkladem komunikace na nejhlubší rovině. To není kontakt pouze prostřednictvím určitého komunikačního nástroje, to není pouze láska po internetu, ale jedná se o skutečné setkání s Bohem v Pánu Ježíši Kristu, umocněné působením Ducha svatého. Dnes není třeba žádné zvláštní místo k takovému setkání, není třeba ani zvláštní aparatura či technické vybavení. Je možné otevřít srdce i mysl, zaslechnout radostnou zprávu o záchraně, uvidět narozeného Ježíše a setkat se s živým projevem Boží moci. Je možné potkat Boha, nyní a zde, na této zemi.

Na počátku bylo Slovo, ale Bůh nezůstal u virtuálně předávané informace. Janovo evangelium podtrhuje, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Narodil sem Ježíš Kristus. Bůh se stal člověkem, aby mohla pokračovat velká Boží akce pro naši záchranu. Nezůstávejme o Vánocích u obecné informace o Ježíšově narození. I dnes je možné jít až do Betléma a spolu s Josefem, Marií, pastýři a mudrci se poklonit narozenému.

V evangeliu – v dobré zprávě od Boha – je celá řada paradoxů. Zdá se, jako by si Bůh přímo liboval v tom, že dělá věci netradičním způsobem, jakoby protismyslně. Tak např.:

- Spasitel, který má zachraňovat, přichází v podobě dítěte

- Král se nenarodí v paláci, ale ve chlévě

- Král vjíždí do Jeruzaléma ne na koni, ale na oslátku

- Kristova smrt dává život

Janovo evangelium začíná slovy: Na počátku bylo Slovo. Slovo je velkým darem člověku. Skládáním slov stavíme věty a můžeme se mezi sebou dorozumívat. Schopnost mluvit je jedním z rozdílů mezi zvířetem a člověkem. I když některá zvířata mohou napodobit slovo, nemohou stavět věty a vyjadřovat např. své pocity. Slovem můžeme vyjádřit a popsat lásku, ale také hněv a zklamání.

Překladatelé biblických textů zkoušejí najít ekvivalentní výrazy pro některé termíny.  Při jednom pokusu o autentičnost byl přeložen v citovaném textu termín Slovo jako informace. Náš text by potom zněl – „na počátku byla informace“. Jako by Bůh zakódoval své poselství do genetické informace, nebo do informace vyjádřené některým z programovacích jazyků softwaru. Ale to by bylo pořád málo. Bůh udělal ještě něco většího: Slovo se stalo tělem. Bůh promluvil a jeho Slovo se obléklo, dostalo tělo, jeho Slovo se stalo skutečnou lidskou bytostí. V evangeliu je napsáno: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A opět další paradox: Boží slovo mezi námi přebývalo ve zranitelné podobě. Ježíš neměl kolem sebe ochranku, neměl opancéřovanou limuzínu, neměl armádu. Řecký výraz pro Boží přebývání mezi námi se v tomto textu dá přeložit: Boží slovo mezi námi stanovalo. Vzpomínáte si na stanování? Stan je v létě dobrý, ale když přijde větší vichřice, bouře… může se stát, že  se potrhá, je zaplaven, nebo dokonce spadne. Boží slovo mezi námi „stanovalo“ – přišlo v křehké podobě dítěte. Brzy bylo třeba s dítětem utíkat před žárlivostí a hněvem krále Heroda. A také další Ježíšův život byl často v ohrožení.

Vánoční evangelium má v sobě zvláštní dynamiku. Bůh přichází k člověku a dotýká se ho pohledem dítěte. Z dítěte později vyrostl Spasitel a Pán! Ale i v něm Bůh přichází, aby navázal zcela osobní vztah s námi lidmi. Chce se s námi setkat, jít s námi po naší životní cestě i v dobách nepohody, chce nadlehčovat břemena a kříž našeho života, chce čistit naše srdce od zla, odpouštět náš hřích, dávat sílu a moudrost Ducha svatého. Není lepší životní rozhodnutí, než přijmout podanou ruku toho, jehož narození i o těchto Vánocích slavíme. Bůh v Kristu přebývá blíže, než si myslíme!

Pavel Černý je kazatelem Církve bratrské v Praze 1, bývalý předseda Ekumenické rady církví.