U nás v Kocourkově

Miloš Zeman při předvolební debatě Českého rozhlasu.
Autor: Wikipedia.org / Hamřík / Creative Commons

Pan Klaus přirovnal církev k zahrádkářům, vyzval k návratu k tradičním hodnotám a k volbě pana Zemana. Pan Zeman nazval svatováclavskou tradici symbolem kolaborace a servility. Jak je toto možné?

U nás jsou tradice dvě – tisíciletá svatováclavská a novodobá soudružská, která byla násilně implementována z východu. V soudružském pojetí pravdy je pravdivé vždy to, co momentálně říká nejvyšší straník. Soudružská láska se projeví vždy většinou až po volbách – jako kudla do zad těm, kteří na soudružské sliby naletěli. Vzpomeňme na Gottwaldovy poválečné sliby – ráj na zemi, půda všem a potrestání kolaborantů. Reálně se ale donašeči gestapa vydrali nahoru, samozřejmě „očištěni“ poválečnými zvěrstvy vůči Němcům. Na tomto základě byla postavena poválečná republika.

Sovětští poradci potřebovali vygenerovat atmosféru strachu a nenávisti. Aparátčíkovi stačilo ukázat na někoho prstem, obratem byl vykonám lidový soud i rozsudek. A po únoru předvedli své schopnosti do široka – miliony rolníků se staly kulaky, církev přisluhovačem imperialismu, fungující hospodářství bylo rozvráceno „dělnickými“ řediteli a vraždění „z vůle lidu“ pokračovalo. 

Potěšujících výsledků prezidentských voleb je více než dost. Mladí pochopili, že politická situace je změnitelná. Skoro polovina obyvatel této země volila jasný směr k narušení provázaných struktur dvou bývalých socialistických prognostiků a férového byznysu, jehož symbolem jsou pánové Kožený a Šlouf. Přes 45 % národa volilo osobu mluvící pravdu, byť je někdy nepříjemná a bolí. Ti, kdo se při prezidentské volbě nechali slepě ovlivnit protizákonně zveřejněnou nepravdivou informací pátečního Blesku, snad pochopí, že se stali poslušnými loutkami v rukách těch, kteří se hřáli na výsluní totalitního režimu. Ti, co i dnes tvrdí, že se poválečné vraždění německých nemluvňat partyzány, zrozenými pět minut po dvanácté, má ještě i dnes zamlčovat a bagatelizovat, sáhli jako obvykle k podpásovému vedení předvolebního boje.

Pravda Páně zvítězí – za pět let půjde k volbám další část nové generace. Bývalé „soudružky učitelky“, které si z doby totality zachovaly nenávist k církvi a Pravdě, budou převážně starobně penzionovány. Nebudou tedy dětem ve škole vysvětlovat, že ten kandidát, za kterým je sešikována KSČM téměř jako jeden muž, je lepší než ten, který sice není křesťanem bez chyby, ale národu nelže. Pan Zeman i v posledním televizním duelu mluvil nepravdu - dokonce třikrát v zásadních věcech. Pan Schwarzenberg se v tomto duelu nepravdivě nevyjádřil ani jednou. Podívejme se, jakého si prezidenta zvolili konzumenti lži, zveřejněné v Blesku:

1) Pan Zeman nepravdivě v televizi uváděl, že B. Posselt volebně podpořil pana Schwarzenberga, zdrojem informací měly být www.blisty.com. Na www.demagog.cz je jasné dementi jak B. Posselta, tak Britských listů.

2) Pan Zeman v r. 1990 ve Federálním shromáždění kritizoval porušování demokracie při odsunu Němců po Postupimské dohodě, nikoliv při divokém odsunu před touto dohodou, jak nepravdivě tvrdil v televizi.

3) Růst HDP za Zemanovy vlády byl výrazně nižší a za Nečasovy vlády vyšší, než televizním divákům tvrdil pan Zeman.

Shoda výroků pana Zemana a inzertního textu Blesku je čistě náhodná, oba autoři zřejmě použili slova mluvčího rakouské lidové strany zvráceně jako slova sudetoněmeckého landsmanšaftu zcela nezávisle. Udatní šovinisté nechali Zemanovu kritiku odsunu úplně bez povšimnutí. V bývalých sudetských okresech Liberec, Jablonec a Semily ukazuje volební vítězství pana Schwarzenberga, jak falešná a zbytečná je „péče“ lžisoudruhů o Benešovy dekrety. Kdyby v naší dávné minulosti fungovalo soudružské láskyplné kádrování, nebyla by ani Sámova říše, ani slavná doba Karla IV. a ani Masaryk by nám neprezidentoval. Prezidentské volby nebyly referendem o spokojenosti s vládou. Ukázaly, že ne více než 55 % obyvatel vnímá poválečné události komunistickým úhlem pohledu. Označení prezidentského vítězství postkomunisty jako vítězství soudružské pravdy a soudružské lásky není od věci. 

Přežili jsme Husáka i Klause, přežijeme i Zemana. Signál o tom, že jsme se konečně odpoutali od šovinismu, pozůstatků komunismu a politického krytí korupce, budeme moci vyslat do svobodného světa až později. Vůči Evropě snad dojde alespoň trochu k nápravě reputace po stávajícím prezidentovi. Žel Bohu se potvrdily obavy mnohých, že na Hradě bude pobočka Lukoilu, ruský vliv to ale určitě neposílí. Pan Zeman označením svatováclavské tradice za symbol servility a kolaborace vykopal válečnou sekeru vůči minimálně čtyřem milionům obyvatel, kteří svatého Václava ctí. Pokud chce být vážně také prezidentem křesťanů, je na tahu.

Pro ty nejmladší:

Až vám paní učitelka ve škole bude vysvětlovat, že mezi zločineckou KSČ a KSČM není žádná souvislost a že StB nebyla řízena komunisty a KGB, případně, že hanebný text inzerce V. Zavadila v Blesku volbu prezidenta nezákonně neovlivnil, nevěřte jí.

Vážím si pana Schwarzenberga, že se neuchýlil v předvolebním boji ke lži. Morální vítězství je na jeho straně – v nadějné mladé nekomunistické generaci, kterou svým čestným zápolením povzbudil k boji s kmotrovskými mafiemi a nenávistnými politiky. Novodobou normalizaci a apatii se snad podařilo rozbít – ukazuje se, že Palachova oběť nebyla vůbec marná.

Autor je matematik a IT specialista, místopředseda farní rady.

Články v rubrice Areopág vyjadřují osobní názory autora.