Seznamka
Petr Cekota
Autor: Archiv autora
Dnešní slova Benedikta XVI, která obletěla svět:
„Uvědomuji si, že tuto službu, díky její duchovní podstatě, je nutné vykonávat nejen činy a slovy, ale neméně i utrpením a modlitbou. Nicméně ve světě jako dnes, který prochází převratnými změnami a zmítá se otázkami velké důležitosti pro život víry, je nezbytné pro vedení Petrovy loďky a ohlašování evangelia mít také sílu jak těla, tak ducha, sílu, která se v posledních měsících u mne snížila do té míry, že musím uznat svou neschopnost vykonávat dobře úřad, který mi byl svěřen. Proto s vědomím vážnosti tohoto kroku, v plné svobodě, oznamuji abdikaci na úřad Římského biskupa a Petrova nástupce, který mi byl svěřen z rukou kardinálů 19. dubna 2005, způsobem, že od 28. února 2013 od 20 hodin bude Petrův stolec uprázdněn (Sede vacante) a musí být svoláno těmi, jimž tato kompetence přísluší, konkláve k volbě nového papeže.“ (Prohlášení při řádné veřejné konzistoři v pondělí 11. února 2013 datované 10. února 2013, Bolletitno Vaticano č.0089)
Potápí se bárka církve po dnešní demisi papeže? Tato otázka se nabízí, vzhledem k tomu, v jakém sledu a jak zvláštním způsobem byla papežova demise oznámena. Tisková konference ředitele Tiskového střediska Svatého stolce P. Federico Lombardiho se konala krátce po poledni. Mluvčí byl velmi rozrušen, protože informaci sám viditelně dosud nevstřebal. Papež své rozhodnutí oznámil podle Lombardiho po polední modlitbě na závěr konzistoře (porady kardinálů, která měla původně jiný účel, týkala se termínů nových svatořečení) asi v 11.45 hod. Formulaci o abdikaci měl papež připravenu v latině, a byla přenášena v přímém přenosu na vnitřním vatikánském televizním okruhu CTV. Protože byl v latině, nejprve jí rozumělo málo lidí, kteří se zdráhali uvěřit – brzy se však zpráva začala šířit do světových médií. Více podrobností a detailů pak Lombardi sdělil na tiskové konferenci po 12. hodině. Novináři zde kladli velmi ožehavé otázky. Mluvčí se přitom poněkud vyhnul odpovědi, zda děkan kardinálského sboru Angelo Sodano, který papeži po jeho demisi děkoval, měl děkovný proslov předem připraven. Lombardi sdělil, že pokud to někdo věděl, mohlo to být pouze v řádu hodin.
Lombardi dále řekl, že Raztinger po abdikaci (Sede vacante začne ve 20 hodin 28. února) nebude nijak zasahovat do konkláve, ani nebude zastávat žádnou roli v církvi. Bude se věnovat modlitbě a studiu v klášteře klauzurních sester, který se nachází ve Vatikánských zahradách. Lombardi také nedovedl odpovědět na dotaz, zda Ratzingerovi bude po abdikaci náležet titul emeritní papež. Rozhodně ale popřel, že by hrozilo schizma církve, kdy část církve by uznávala jako papeže Ratzingera, a část pak papeže nově zvoleného. Lombardi odmítl, že by papež trpěl nějakou novou nemocí, o níž by se dosud nevědělo, spíše se přikláněl k „celkové únavě a vyčerpání danému věkem“. Ratzinger dovrší v dubnu 86 let.
Zůstává tak nezodpovězena otázka, kdo z vatikánské hierarchie o papežově rozhodnutí abdikovat předem věděl. Angelo Sodano pro média ihned vyhlásil, že to pro něj „byl blesk z čistého nebe“.
Neobvyklá tisková konference, při níž Lombardi čelil přílivu dalších otázek, svědčila o tom, že se jedná o mimořádnou událost. Jeden z novinářů se zajímal, proč papež oznámil své rozhodnutí v den památky Panny Marie Lurdské, další novinářka vyvolala rozpaky všech přítomných, když chtěla odpovědět na otázku, jestli Ratzinger, až umře, bude mít státní pohřeb, nebo soukromý...
„Neuvěřitelné, bezprecedentní,“ hlásaly od pondělního poledne světové on-line zpravodajské servery. Věřící shromáždění na náměstí sv. Petra, kterých se novináři začali ptát, vůbec této zprávě nechtěli věřit. A přece je to pravda.
Okamžitě se vynořují srovnání s Janem Pavlem II., který i v těžké nemoci řekl: „Budu v Petrově službě až do té chvíle, do které bude chtít Bůh.“
Každý ovšem má jinou míru zodpovědnosti, tak jako má jinou povahu. Někdo prostě jen v pravou chvíli pozná, že musí praštit do stolu a říci: „Mám toho dost.“ I to je legitimní. Další otázkou zůstává: Co bude s katolickou církví dál? Zůstane vratkou Petrovou bárkou na rozbouřeném moři, a nalezne silného lodivoda, jak si to přeje Joseph Ratzinger, který ví, že už jím není? Změní se v ledoborec či křižník, který znovu bude hájit pravdy víry navzdory relativismu hodnot a agnostické nevraživosti? Anebo papežova demise má být spíše efektem vnitřním, takže se podobá výstřelu nikoli z, ale do Aurory. Potopí se spolu s ní všechno církevní velikášství, papalášství, kariérismus, přezírání sociální reality, vatikánské intrikaření, a zůstane zase jen ta malá bárka, v níž pluje několik malých a bázlivých apoštolů, kteří však nakonec poznají, že jejich záchranou a jistotou není byť sebelepší kapitán, ale onen spící Kristus na přídi? Nastane po výstřelu do Aurory současné církve revoluce skutečné víry?
Autor je filmový kritik a publicista.
