Seznamka
Petr Cekota
Autor: Archiv autora
Kdo sledoval průběh konkláve v přímém přenosu italské televize Rai, mohl si ve středu po 19. hodině všimnout sílící jistoty, že se zaplněné svatopetrské náměstí přece jen dočká italského papeže. Komentátoři spolu s italským historikem Albertem Mellonim zastávali názor většiny italských médií, že druhý den volby se čtyřmi skrutinii bude rozhodující pro milánského arcibiskupa Angela Scolu. Podle některých dohadů měl již při vstupu do konkláve „jistých“ 50 hlasů, přestože měl zároveň opozici v řadách kuriálních kardinálů. Čekalo se, že pokud bude papež zvolen druhý den, mohl by to být právě Scola, teolog blízký Josephu Ratzingerovi, bývalý rektor Lateránské univerzity, oblíbený jako benátský patriarcha a povolaný později na prestižní stolec sv. Ambrože do Milána. Naděje se upíraly do jeho odhodlání změnit stav kurie, s níž nebyl spojen. Nelibost však způsobovalo jeho spojení s hnutím Communione e Liberazione (CL). Původně studentské hnutí vzniklé v 50. letech , spojené v začátcích s Katolickou akcí, která se však od něj později oddělila, si prošlo různými fázemi vývoje, jak ve vztahu k církvi, tak i politice. Od roku 1982 je církví uznávanou laickou asociací, a její vliv je v současnosti značný. V dnešní době se stále více poukazuje na její spojení s italskou pravicí. Již v 70. letech se hnutí zapojovalo do předvolebních kampaní tehdejší křesťanské demokracie, později její roli převzala Berlusconiho strana Dům svobody. Právě Angelo Scola vyšel z prostředí CL, a před konklávem s ironií říkal, že je to, jako by měl člověk dva prvotní hříchy.
Italští novináři tedy předpokládali, že volba bude mezi Scolou a jedním se severoamerických kardinálů (Ouellet, O'Malley, Dolan), a pokud nedojde k dosažení dvou třetin hlasů, přijde na řadu někdo další, například Peter Erdö z Budapešti nebo Brazilec Scherer ze Sao Paula. Jméno papeže František se v úvahách objevilo, ale především ve spojitosti s kapucínem O'Malleym z Bostonu. Argentinského kardinála ale netipoval nikdo, pouze v dnešním Corriere della Sera uvádí Vittorio Messori, že arcibiskup Buenos Aires byl jeho tajným favoritem, protože usuzoval, že volba Petrova nástupce bude (kromě řízení Ducha Svatého) spíše geopolitckou volbou, stejně jako v případě kardinála Wojtyly v roce 1978. Jde nyní o to, jakým výzvám čelí svět, nikoli sbor kardinálů.
Dnešní komentáře (den po volbě) v italských novinách nepřipomínají jen faux pax, jež se podařilo Italské biskupské konferenci, když krátce po oznámení Habemus papam rozeslala e-mailem blahopřání k volbě papeže s uvedením jména kardinála Scoly, ale také domněnky, že Bergoglio měl druhý nejvyšší počet hlasů po Ratzingerovi při konkláve v roce 2005 a že tehdy měl žádat, aby ho kardinálové na Petrův stolec nevolili. Připomínají sociální cítění papeže Františka, to, že dosud bydlel ve skromném bytě, že peníze sesbírané na oslavu jeho jmenování kardinálem rozdal chudým, často se postí, či to, že po své diecézi cestuje veřejnou dopravou. Zmiňováno je jeho nedávné odsouzení těch kněží, kteří odmítají pokřtít děti svobodných matek. A především – jeho františkánská pokora (kterou ctil také zakladatel jezuitů sv. Ignác, méně už jeho následovníci v dějinách). Právě ta je církvi v dnešní době nejvíce zapotřebí.
