Seznamka
Židé z města Kochi v jihozápadní Indii
Autor: Wikipedie / Commons
V čínském Kaifengu, městě na odbočce Hedvábné stezky, žije přibližně od 9. století malá židovská komunita. Její zakladatelé přišli do oblasti přes pevninu nebo po moři z Indie a Persie. Společenství si osvojilo čínské zvyky, jazyk, vypůjčilo si čínská příjmení a zcela se asimilovalo do místní kultury.
Protikladem této židovské obce jsou Židé z města Kochi v jihozápadní části Indie, kteří si udržují své tradice a zvyky a zachovávají vlastní identitu. Žili v přátelských vztazích se svými hinduistickými a muslimským sousedy až do příchodu Portugalců, kteří je perzekuovali. Na doplnění je třeba dodat, že i další Židé se podíleli na obchodu po Hedvábné stezce mezi Středomořím a Čínou po mnohá staletí.
Když uvažujeme o současném křesťansko-židovském dialogu, máme zřídka na mysli vztahy židovské komunity s východními církvemi a křesťany v Asii nebo dalších zemích mimo západní svět. Tento dialog se primárně odehrává v Evropě a Severní Americe, protože Židé a křesťané tam sdílí společnou historii a žijí ve vzájemné blízkosti. V evropské i americké historii byla židovská komunita vylučovaná a diskriminovaná. Tragédie šoa (holocaustu) v průběhu nacistického režimu byla výsledkem dlouhé historie antisemitismu a antijudaismu na Západě. Křesťané obviňovali Židy z Ježíšovy smrti a mnozí věřili v nahrazení Izraele novým Božím lidem – církví.
Žijeme v propojeném a globalizovaném světě. Může být pro nás inspirativní křesťansko-židovský dialog mimo západní svět? Dnes žije většina křesťanské populace v zemích globálního Jihu, a proto je důležité zahrnout do dialogu i ty, kteří nepatří do severoatlantického prostoru. Můžeme tak získat globální pohled na dialog o multikulturalismu a sociální odpovědnosti.
V zemích globálního Jihu se křesťansko židovský dialog odehrává po několik desetiletí. Konference o křesťansko-židovském dialogu se konaly v Hong Kongu v roce 1992 a v Kochi o rok později. Druhá konference byla zaměřena na zkušenost života menšin, významu Božího obrazu, Božího lidu a přístupu k náboženské rozmanitosti.4 První křesťansko-židovské konzultace se odehrávali v keňském Nairobi v roce 1986. Diskutovalo se o starověké moudrosti v židovské a africké tradici a o stvoření v afrických náboženstvích a v Bibli. Druhá konzultace proběhla v jihoafrickém Johannesburgu v roce 1995. Tématem byla rodina, společenství a tradice. Byla to jedna z prvních mezinárodních konferencí, která se konala v Jižní Africe po zhroucení apartheidu. Třetí konference se uskutečnila ve frankofonním Yaoundé v Kamerunu v roce 2001 a byla zaměřena na tři oblasti týkajících se života Židů a Afričanů: „Šalom a Bantu“, „Vzpomínky a zkušenost s násilím“ a „Výzvy k budování pokoje a míru“. Také v Americe se v nedávné době konaly konference o vztazích katolíků a Židů. Velmi důležité sympozium se uskutečnilo v Argentině, kde byla diskutovaná zkušenost holocaustu (šoa) a jeho odraz v křesťanské teologii a životě v Argentině a v celé Latinské Americe.
Ráda bych tedy podtrhla význam křesťansko-židovského dialogu v zemích globálního Jihu, tak jak odpovídá tématu této konference „Noví sousedé, nové příležitosti“. Mezináboženský dialog může být dnes jako celosvětové téma vnímán jen v případě překonání liberálních tendencí, které prosazují oddělení náboženského dialogu od sociálního a politického prostředí, ve kterém se tento dialog odehrává. Musíme jít více do hloubky, nelze si jen vypůjčit odraz jiného náboženství pro obohacení vlastní tradice. Musíme zahrnout dialog do celosvětového kontextu a vyjádřit jeho možnosti v úsilí o spravedlnost, usmíření a dosažení lidské důstojnosti obyvatelstva celého světa.
Boží lid a kontextuální teologie
Židovský národ byl povolán do zvláštního vztahu smlouvy s Hospodinem. Byl povolán být světlem pro národy. Židé vysvětlují svoji historii – útlak v různých imperiích, exodus, království, exil a návrat, život v diaspoře – skrz náboženskou optiku. Proroci opakovaně nabádali izraelský lid k následování božích přikázání, nikoliv ke spoléhání se na sílu a moc. Navzdory tomu, že prohráli mnohé války, zakusili útrapy politického vyhnanství a oplakávali zboření chrámu, pevně věřili v to, že mají speciální vztah s Hospodinem, který je neopustí a bude jim odpouštět a chránit je.
Víra lidu Izraele v Hospodina tváří v tvář politickému útlaku a národním tragédiím dodávala naději a inspirovala křesťany v zemích globálního Jihu v jejich boji proti koloniálním mocnostem. Po druhé světové válce mnoho asijských a afrických zemí znovu získalo svoji politickou nezávislost a překonalo kulturní odcizení a ekonomické vykořisťování. Někteří progresivní teologové uvěřili v to, že teologie v africkém a asijském kontextu již nemusí napodobovat západní teologii a začali vytvářet vlastní kontextuální teologii, která vyjadřovala jejich novou situaci. Například několik asijských teologů navrhlo, aby trpící obyvatelé Asie byli také zahrnuti do Božího lidu. Asijští křesťané musí rozeznat jednání Hospodina v jejich kultuře a historii.
V polovině sedmdesátých let 20. století tchaiwanský teolog Choan-Seng Song navrhl odvážný teologický skok z Izraele do Asie, bez prostřednictví Londýna, Paříže, Berlína, New Yorku nebo jiných západních měst. Asijští křesťané tak mohou číst svoji historii očima víry a mohou ve svém středu rozeznat Boží vykupitelské jednání. Song doslova uvádí: „Vykupitelsky zakoušená a interpretovaná historie Izraele představuje vzor nebo rámec, podle kterého ostatní národy mohou zkoumat svoji historii a její vykupitelskou hodnotu a význam. Tak můžeme říci, že národy Asie, jakými jsou Japonsko, Čína, Indonésie atd., mohou mít své zkušenosti s vyhnanstvím, vězněním, národním obrozením, vzpourou proti nebesům či s tancem okolo zlatého telete. Takové národy najdou sami sebe ve vykupitelském božím jednání ve společenství s Izraelem a ostatními národy.“
Radikální pohled na historii, ve které jedná Bůh, dodal křesťanům v protikoloniálním a protidiktátorském boji dostatek naděje a pomohl jim rozpoznat spasitelské znaky v jejich vlastní kultuře a příbězích. Tak, jak si Židé připomínají příběh o otci, který byl putujícím Aramejcem (Dt 26,5), mohou křesťané v zemích globálního Jihu neohroženě vyprávět příběh svého lidu. Příběh vyjití z Egypta slouží jako paradigmatický příklad boje člověka za osvobození od jeho utlačovatelů. Korejský teolog Kim Yong-Bock prohlašuje: „Bůh exodu slyší nářek trpícího lidu v Asii, Bůh Chabirů (egyptských otroků) zaslibuje osvobození trpícím lidem v Asii.“
Přepis židovských příběhů do odlišného sociálního a kulturního kontextu nepodceňuje fakt, že si Hospodin vytvořil s Izraelem zvláštní vztah. Také to podtrhuje skutečnost, že Bůh vstoupil do vztahu s ostatními národy a lidmi. Elliot N. Dorff připomíná, že uprostřed židovského společenství jsou ti, kteří zdůrazňují zvláštní vztah mezi Hospodinem a lidem Izraele, i ti, kteří poukazují na univerzální platnost smlouvy (např. Martin Buber). Pro mě je možnost pohledu na židovské příběhy v širším kontextu osvobození a humanizace utlačovaných ve světě oceněním židovského dědictví, které tím není umenšováno. Posílí se tím i vztah a solidarita mezi Židy a ostatními utlačovanými národy.
V Africe a v Asii mnozí křesťané žijí jako menšiny v nábožensky pluralitním světě. Jejich četba Písma je ovlivněna vlastní kulturou a náboženským světovým názorem. Jak upozorňuje John S. Mbiti, Afričané mají svá vlastní Boží jména a mnoho rozdílných mýtů o stvoření. Když vykládají biblické příběhy o stvoření, přinášejí si s sebou náboženský náhled a pochopení Boha, které je po generace ovlivněné mýty, legendami a lidovými příběhy. Srílanský biblista R. S. Sugirtharajah volá po vícečetné náboženské hermeneutice a nabádá ostatní biblisty k citlivosti vůči lidem odlišné víry v jejich biblické práci a dodává, že musíme vzít v úvahu to, že naše interpretace Písma mohou číst nejen lidé, kteří s námi sdílí stejnou víru, ale též ti, kteří pocházejí z jiné náboženské tradice. Někteří biblisté z Asie interpretují židovské a křesťanské texty spolu s místními texty náboženskými a kulturními. Takové srovnání obohacuje naše porozumění biblické tradici a přináší kritický vhled. Napětí mezi těmito texty prohlubuje dialog a prozkoumání našeho předporozumění.
Redakčně kráceno. Článek vyšel ve spolupráci s Revue Společnosti křesťanů a Židů. Celý text je k dispozici zde.
Kwok Pui-lan je profesorkou na Episcopal Divinity School v Cambridge, Massachusetts. Specializuje se na kontextuální teologie třetího světa.
Tento příspěvek zazněl na mezinárodní konferenci ICCJ v Manchestru (1.-4. července 2012). Překlad z angličtiny Jan Kirschner. Anglické znění je k dispozici na stránce ICCJ.
