Tvář církve jako velké rodiny

Vlajka Argentiny
Autor: Wikipedia.org / Creative Commons

Otce Jana Píšku znám již delší čas z jeho působení na Kladně. Nedávno jsme se potkali v pražském metru a on mi vyprávěl svůj příběh. O jeho pouti misionáře v Argentině jsem věděl již z Kladna, a tak mne zajímal jeho názor, jak vidí ze svého pohledu zvolení Svatého otce Františka a církev v Argentině vůbec.

Otče Jane, jak vnímáte nového Svatého otce Františka. Co podle Vás může dát dnešní církvi?  

Jsem velice rád, že se stal papežem někdo, kdo pochází z Jižní Ameriky, kde je církev podobně jako v Africe mladá a velmi živá. Lidé jsou tam velice spontánní, otevření a bezprostřední, jak je to vidět i v jeho jednání s lidmi. Myslím, že by mohl ukázat světu a lidem právě tu tvář církve jako velké rodiny, jak si to Pán Ježíš přál, když řekl: „Podle toho poznají, že jste mojí učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“. 

Vím, že jste byl misionářem v Argentině, jak jste se do této země dostal? 

Odešel jsem z republiky v srpnu l968 po příchodu sovětské armády a zůstal jsem v Německu, kam jsme byli pozváni na setkání německé katolické mládeže, abychom zastupovali československou katolickou mládež na tomto setkání. Odtud jsem pak odjel do naší koleje Nepomucena do Říma, kde jsem vystudoval. Protože jsem byl doma odsouzen v nepřítomnosti a nemohl se vrátit a zároveň jsem v Římě potkal arcibiskupa z Mendozy v Argentině, který hledal kněze, kteří by tam byli ochotni jít, jelikož měli nedostatek povolání, domluvil jsem se s ním a byl jsem v této diecézi v r. l978 vysvěcen. 

Svatý otec František je právě z Argentiny, jak vnímáte z Vašich zkušeností katolickou církev v Argentině. 

Církev v Argentině má pět staletí života, a má proto velmi misionářského ducha. Biskupové ve svých dokumentech konstatovali, že převážná většina lidí přijala svátosti, ale že často schází evangelizace a formace ve víře, a proto se církev zaměřuje hodně právě na katechezi, na práci s mladými a na chudé. 

Jaký je rozdíl mezi katolickou církví v Evropě a v Jižní Americe? 

Já bych řekl, že jde spíš o to, jak lidé svou příslušnost k církvi a víru prožívají. Jako asi všude, tak i zde se člověk setká se značným počtem lidí, kteří do kostela přijdou jednou do roka (na rozdíl od nás to není o Vánocích, kdy přijdou na půlnoční, ale na Květnou neděli). Téměř všichni lidé, s kterými se setkáte, vám řeknou: „Já do kostela tolik nechodím, ale jsem katolík a doma se modlím.“ Stejně tak má kněz u všech lidí dveře otevřené a mají radost, když je přijde navštívit, což je velká výhoda pro evangelizaci. Velký kus práce také spočívá v tom, že kněz jako něco přirozeného musí požehnat všechna pracoviště, obchody nebo školy, které se otvírají - přirozeně i ty státní. Každý také chce, aby kněz požehnal jeho dům. 

Mluví se také o příslušnosti Svatého otce k řádu Tovaryšstva Ježišova. Jaký je Váš názor na možnost přínosu této skutečnosti?            

Jezuité byli a jsou v Argentině velice sociálně a pastoračně činní mezi skupinami lidí na pokraji společnosti. V Mendoze to třeba byli oni, kdo se věnovali pomoci těm ženám, které se dostaly do prostituce. Proto mě nepřekvapuje, že papež František nosí tyto lidi tolik ve svém srdci a určitě se bude snažit, abychom je nosili v srdci i my.

Vraťme se ještě k Argentině. Jaké vzpomínky máte na tuto zemi? 

Na Argentinu určitě vzpomínám rád nejen proto, že jsem tam prožil dlouhý kus života, ale hlavně proto, že jsem se tam cítil jako doma. Nějaké etnické problémy tam neexistovaly, takže se tam nikdo necítí jako cizinec a lidé se vás také nezeptají, jestli jste cizinec. Když nedovedou určit, odkud můžete být, tak se zeptají: odkud je ten váš přízvuk? A hned vás také začnou zvát na návštěvu, takže se rychle s mnoha lidmi seznámíte. 

Bylo pro Vás překvapení, že se stal papežem zástupce Jižní Ameriky? 

I když jsem si říkal, že by bylo dobré, kdyby mohl být zvolen někdo z těchto zemí, kde je církev hodně živá a mladá, přeci jen jsem si myslel, že to bude nejspíše opět Ital. A protože se o něm ani jako o jednom z možných kandidátů nemluvilo, tak to určitě překvapení bylo. Ale překvapení milé. 

Co byste popřál  papeži Františkovi?

Určitě bych mu popřál především, aby našel u co nejvíce lidí pochopení, podporu a lásku a aby našel co nejvíce takových spolupracovníků, kteří by s ním sdíleli jeho vizi a to, co mu leží na srdci, a plně ho podporovali v tom, co se bude snažit uskutečňovat.