Rodina
Autor: Wikipedia / Eric Ward / Wikipedia Commons
Při diskusích o aktuálních problémech našeho státu a společnosti jsou nejčastěji skloňovány témata jako ekonomická krize, nezaměstnanost nebo zadluženost. Všechna zásadním způsobem ovlivňují kvalitu našich životů a způsobují opět onu „havlovskou“ blbou náladu ve společnosti.
Pod tíhou každodenních těžkostí se bohužel zapomíná na RODINU, která přestává být vnímána jako samozřejmá, nenahraditelná a základní stavební jednotka společnosti. Nebo přesněji vyjádřeno, není fungující společnosti bez fungujících a dostatečně silných rodin. Možná tyto a podobné věty se někomu mohou zdát být banálními, již stokrát řečenými. Ale podle mého názoru tak tomu není. Protože když něco důležitého přestává fungovat, tak se o tom musí mluvit a psát. Vyrůstal jsem jako dítě v rodině pěti dětí, tři bratři a dvě sestry. Měli jsme více než 20 sestřenic a bratranců. A právě zde, dětství v rodině, se tvoří základy pro celý náš život, pro to, jak se budeme jednou v dospělosti chovat v zaměstnání, v našich rodinách nebo v politice atd.
V dobré rodině se mají děti možnost naučit zodpovědnosti za sebe, za své sourozence a vlastně za celou rodinu. Starší sourozenci tu a tam musejí pohlídat ty mladší a ti mladší zase mnohdy musejí překonávat laťku, kterou jim nastavují jejich starší sourozenci. I solidarita je v rodině zcela přirozená, umění se rozdělit o to, co mám já, schopnost pomoci, poradit. To vše jsou vlastnosti, které v dnešní společnosti nejsou příliš vidět. Především při pohledu na sociální systém se mnohdy v plné nahotě ukazuje, jak jsou vztahy v některých rodinách zdecimované. Rodiče se mnohdy nedokážou postarat o své dětí, mnoho dětí se neumí postarat o své již stárnoucí rodiče.
Kdybychom se těchto hodnot a vlastností, které přirozeně získáváme ve fungující rodině, většinově drželi i v každodenním životě, pak bychom nemuseli např. řešit nákladné sociální transfery, kterými se stát pokouší nedokonale sanovat nefunkční solidaritu v rodinách. Dokázali bychom daleko lépe překonávat krize a období blbých nálad. Méně by bujela korupce, měli bychom větší zodpovědnost nejen za sebe sama, ale také za své okolí, za tuto společnost a koneckonců i za náš stát. Soužití v rodině, kde jsou kvalitní vztahy mezi dětmi a rodiči, kde maminka a tatínek táhnou za jeden provaz, jsou si opravdu oporou, je pro růst dětí naprosto klíčovým obdobím. Právě kvalitní vztahy a důvěra je to, co nám dnes zcela zásadně chybí.
V dnešní společnosti se na rodinu zapomíná, píše se a mluví o skandálech, o šokujících tématech, ale o dobrých příkladech fungujících rodin slyšíme pramálo. Chybí pozitivní příklady.
Co s tím, abychom nezůstali u povzdechu? Je třeba RODINU, rodiče a děti, respektovat jako základní stavební kámen naší společnosti a státu a dle toho se chovat. Stát rodinám nesmí házet klacky pod nohy, ale je zapotřebí rodiny respektovat a umět jim vytvořit podmínky. Vždyť MÍT RODINU MŮŽE BÝT IN! Je potřeba jen o tom neustále mluvit a přesvědčovat ostatní osobním příkladem.
Ing. Marian Jurečka (otec tří dětí), 1.místpředseda KDU-ČSL
