Duch zákona

Daniel Kvasnička
Autor: Danielkvasnicka.info

Ta dvě slova se staví proti sobě. Kam přijde Duch - říkáme - tam praskají obruče zákona a všech norem! Letnice v podání některých křesťanských tradic mění úplně všechno. Ano, vzdychání po nových a svěžích duchovních poměrech je přirozené každému místu. Všichni jsme přece duchovní osoby. Náboženští i nenáboženští lidé i vyslovení pohané. Chceme ducha! Jen tomu různě říkáme...

Starý otec Vojtěch Cepl (ústavní soudce, pozn. red.) mne v posledních letech svého života přivinul k sobě a uštědřil mi zásadní lekce. Občas u sklenice vína, jindy při obědě. Měl jsem původně lekce dávat já jemu, tak zněla objednávka, ale nakonec to bylo jinak. A jsem tomu rád. Plný emocí mi opakovaně vtloukal do hlavy, že zákon a ústava mají svého ducha. A kdo jej nectí a nevnímá, nepomůže mu žádné doslovné znění a výkladové pomůcky. Naše právní negramotnost se nedá zalátat záplavou, zákonů, ústav, stanov a vyhlášek. Buď hledáme pravdu a právo, nebo ne. Duch zákona! O něj tu jde!

U nás se dokonce skupině vyvolených říká zákonodárci, jako by bylo nějakým darem bezduše zplodit stovky zákonů a novel, které mají zastavit skutečný anebo domnělý rozklad společnosti. A čím více zákonů napíší, tím více je vidět, že to nestačí. A my to bezduše přijímáme a respektujeme. S rezignací snášíme, že nám podle všech zákonů servírují malí i velcí rozmanité nezákonnosti. Vetřou se skulinou zákona a co si prokřičí, to platí. Balet na žiletkách kolem amnestie končí vždy lakonickým přiznáním bývalého prezidenta, že ji psal on, protože jemu ústavní soud sdělil, že se při ní nic nezákonného nestalo. A přitom je to naopak a ví to ten, kdo se zeptá. Zákon bez ducha dovolí všechno. Včetně vlády pána, který ještě nezaplatil dluhy za předvolební mejdan, protože mu klienti ještě zadržují platby. A on jim asi zase ještě nepřiznal jejich prebendy. A lže, protože mu to zákon ústy soudu také dovolil. Bez ducha, tedy v důkladně hustém nikotinovém povětří, přežije vše.

Lepší poměry nepovstanou zákonem. Nepřijdou ani s osvíceným zákonodárcem. Stýskalům, kteří by rádi, aby každý člověk dodržoval Desatero, rovnou napíšu, že je to nemožné. Zákon pravděpodobně nebyl napsán proto, aby se jej člověk snažil dodržovat, ale proto, aby se stále ptal, jak a proč jej má dodržovat. Aby u toho zákona dozrál. Aby hledal motiv, aby vítězil nad netečností, aby se radoval z Ducha. Vím, že je to podivné řešení pro každého, kdo vyznává závory, trezory, zámky, zakázané oblasti, sílu a moc.

Přesně tak! Sobě a druhým o Letnicích doporučuji, aby se nezbavovali zadání, které jsme při stvoření dostali. Muž ať je mužem, žena ať je ženou a mohl bych pokračovat dlouho... Nezvěstuji revoluce! Nelikviduji slušné vychování, zdravý rozum a čest, které člověku nějak nedají. Nezbavuji se zákona, ale hledám jeho Ducha, který člověku nedá, aby udělal to, co se nedělá. Hledám smysl zákona a záměr prospěšný všem, ptám se, kam mne nařízení vede. Tohle všechno se dá i ve stavu, kdy celá společnost zvlčí nebo se ušněruje nařízeními tak, že se dá sotva dýchat. Ať si klidně všechny symboly zdegenerují, ať se hraje jakákoliv komedie. Tenhle právní cit, tahle vláda Ducha, tato skutečně dobrá nálada se nedají zničit. Nikdy! A všem legislativcům adresuji prosbu, aby si při psaní kladli více otázek. A aby jejich motivem nebylo: “Prostě zakázat a nařídit!”

Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské, fotograf a novinář (pravidelně píše pro server iHned.cz a církevní  a regionální tisk).