Seznamka
Helmut Schüller
Autor: Flickr.com / Jana Shea / Creative Commons
Svoje třítýdenní turné po USA zakončil vedoucí rakouské Farářské iniciativy Helmut Schüller 8. srpna na schodech Katedrály sv. Patricka v New Yorku. V 11 hodin místního času zde symbolicky vyzval kardinála Timothyho Dolana, newyorského arcibiskupa a předsedu Americké biskupské konference, k zahájení dialogu s reformním křídlem církve a předal mu svazky s mnoha tisíci podpisů, jimiž lidé na jeho vystoupeních vyjadřovali svou podporu pro zavedení reforem v církvi.
Z Helmutova blogu je text pořízený 7. srpna po setkání s lidmi v metodistickém kostele (First United Methodist Church) ve městě Seattle: „Mladá účastnice přistupuje po krátkém váhání k mikrofonu. Ptá se mě, co má její generace od církve očekávat. Jestli se to, co jsem právě říkal o církevní vizi II. vatikánského koncilu, brzy skutečně naplní. Pokusil jsem se jí vysvětlit, proč v to doufám. Uvědomuji si, že tato dívenka by mohla být dcerou nebo spíš vnučkou většiny z asi čtyř stovek zde shromážděných. Když mluvím o tom, že s konkrétními skutky bychom měli začít my sami, souhlasně přikyvuje. A mně je už potolikáté jasné, proč se o podobná setkání zajímá tak málo příslušníků její generace: chybí jim ta trpělivost, jakou máme již celá desetiletí v boji o reformy s církevní hierarchií my. Čiňme to přece, když to považujeme za správné, to je perspektiva této dívky. Skutečnou autoritou je pro ni ten, kdo ochotně pomáhá, kdo zároveň umožňuje a vybízí. Mladí lidé, kterým na reformách v církvi záleží, se zřejmě cítí nejlépe v takových společenstvích, které tyto reformy již žijí, praktikují, kde lidé dostávají možnost se na jejich provádění konstruktivně spolupodílet.
Do diskuse se zapojil i další mladý účastník, který sem přišel se svými starými rodiči. S humorem se ho ptám, jestli se uprostřed tolika starších lidí necítí tak trochu ztracený. Ne, to vůbec ne, míní. Právě naopak. Velmi ho zajímá, pro co se jeho staří rodiče ještě nechávají tak horlivě nadchnout, co on sám vnímá jako přirozenou autoritu.
A já ostatně taky: Po dobu tří týdnů jsem mohl hledět do mladých tváří tolika starých katoliček a katolíků! Žije v nich Druhý vatikánský koncil se svou duchovní revolucí. Oni se pro tuto revoluci odhodlaně rozhodli. Sedím tady i za svoje děti a vnoučata, řekla mi jedna z těchto starých bojovnic za takovou církev, se kterou se dokáže ztotožnit. (www.helmutschueller.wordpress.com)
Helmut Schüller, kněz z Probstdorfu u Vídně, neúnavně navštěvuje ve svém volném čase skupiny podobně smýšlejících kněží a laiků např. v Irsku, Německu, Švýcarsku, a dokonce již dvakrát byl i na Slovensku. V Bratislavě vystoupil na půdě tehdy ještě existujícího sdružení TEOFORUM a poté v Žilině v Nadaci POLIS. Na obou místech jsem Helmuta Schüllera doprovázel, a tedy vím, jak zkratově a agresivně tehdy oficiální církev spolu s několika místními fundamentalisticky smýšlejícími kněžími a věřícími reagovala.
Také tuto třítýdenní cestu do USA podnikl v rámci své dovolené, na kterou se velice těšil, jak mi řekl krátce před odletem. Mluví skvěle anglicky, nepotřebuje doprovod ani tlumočníka. Cesta se dlouho plánovala; Helmut sám i v diskusích se svými kolegy faráři pečlivě zvažoval, jestli má jet, nebo ne. Z řad oficiální církve zaznívaly kritické hlasy a sám kardinál Schönborn, jak mi Helmut před odjezdem do USA sdělil, považoval za nutné jej „dringend abraten“ – naléhavě odrazovat – od úmyslu tuto cestu konat. Avšak Helmut je člověk hledající pravdu. Znám jen málo lidí, kteří jdou tak neúnavně za svým cílem, jejž bytostně vnímají jako své poslání. Tento vzdělaný člověk se ve službách církve osvědčil na důležitých postech a v mnoha funkcích, je to čistý duch, nepokřivený charakter, pravdivý, věrohodný. A je to člověk, který neví, co je to strach, jak říká jeden z jeho nejvěrnějších spolupracovníků v pastoraci vysokoškolských studentů Hans Kouba. Kdoví, možná toto jsou ty důvody, proč na něho Rakouská biskupská konference v čele s kardinálem Schönbornem nedosáhne a proč ho, třebaže jí není vhod co dělá, nechává žít.
Jinak se na jeho vystoupení v patnácti městech USA dívají američtí biskupové. Po zákazu vystoupit v jakémkoliv kostele své diecéze v Bostonu, které vyslovil bostonský kardinál O’Malley (mimochodem jeden z osmi členů skupiny biskupů a kardinálů, kterou jmenoval papež František pro přípravu reformy vatikánské kurie), následoval rovněž zákaz biskupa Charlese Chaputa z Filadefie a nakonec také kardinála Francisa Georga. „Nervózní američtí biskupové reagují nadmíru agresivně, až nenávistně,“ uvedl v titulku svého článku o cestě Helmuta Schüllera do Spojených států P. Udo Fischer, šéfredaktor týdeníku JA – die neue Kirchezeitung dne 4. srpna 2013. Kvůli zákazům museli organizátoři Schüllerových vystoupení narychlo hledat nové prostory. Biskup z Chicaga dokonce znemožnil setkání v prostorách farní budovy, kam Helmuta pozval místní farář. Podle všech médií se tyto zákazy ukázaly jako kontraproduktivní. Ústní propagandou se všude rozšířilo, jak americká katolická hierarchie jedná, a zájem veřejnosti, nejenom té katolické, prudce vzrostl. Setkání nakonec proběhla v jiných prostorách, nejčastěji v protestantských kostelích. Tyto náhlé změny nepřímo přispěly k posílení ekumenického ducha mezi katolíky a protestanty, které Helmut Schüller tak jako tak hlásá. V jednom z bostonských kostelů, kde mělo setkání s Schüllerem proběhnout od 19 hodin, se lidé začali scházet už od tří, a protože jich přišlo téměř dvakrát víc než byla kapacita chrámu, přesunuli se na prostranství před kostelem, bylo jich zde 650.
Na otázku novináře, jak se vyrovnává s tím, že mu biskupové zakazují vystoupení ve svých katolických kostelích, Schüller s nadhledem odpověděl: „Nemám s tím žádný problém, jejich vysvětlení pro tyto kroky postrádá jakoukoliv logiku. My kněží z Farářské iniciativy se tím, co hlásáme a k čemu vyzýváme, v žádném případě nestavíme do rozporu s podstatou nauky víry v katolické církvi. Jsme zajedno i s velkou většinou božího lidu. Za mnohem problematičtější než zákaz mluvit veřejně v katolických kostelích však považuji s tím spojený zákaz naslouchání a zákaz diskuse členů církve. Těmto lidem není dovoleno vytvořit si svůj vlastní obraz a zformulovat svůj vlastní názor. Jejich víra je podceňovaná, když se považuje za nezralou vést diskuse o předložených tématech a otázkách. Co si ti biskupové, kteří nařízení pro své věřící vydávají, vlastně myslí? Za koho je pokladají? Tato otázka se mi zdá mnohem naléhavější.“ (Ja – die neue Kirchenzeitung, 28. července 2013, titulní strana)
Panický strach americké katolické hierarchie ze Schüllera bude mít v zemi, která je považována za centrum a vrchol mediálních vymožeností a komunikace, zcela jistě vážné důsledky pro církev samu – pro její věrohodnost, pro papežství a celou vatikánskou kurii. Leonardo Boff označil Vatikán za jediný absolutistický stát na světě. Nemá problémy s rolí papeže, ale s autoritativním panovnickým stylem, jaký papežové zavedli. (Ja – die neue Kirchezeitung, 4. srpna 2013, str. 6) O Schüllerově cestě do USA informovaly a rozhovory s ním publikovaly ta nejvýznamnější média: National Catholic Reporter, Boston Globe, New York Times, televizní stanice CBS a NBC, CNS, s titulky typu Čerstvý vzduch pro USA, nebo Model pro kněze v USA.
Nádherné přirovnání Helmuta Schüllera k jednomu z prvních amerických prezidentů Benjaminu Franklinovi (zemřel v roce 1790; byl to právě on, kdo je považován za objevitele hromosvodu, lépe řečeno bleskosvodu) přinesl National Catholic Reporter (NCR): „Toto léto je jiné. Dějiny mluví o tom, jako jednoho červnového odpoledne za bouřky nechal Franklin vypustit draka (tak jako rodiče s dětmi na podzim v Čechách, pozn. autora textu) s přivázaným klíčem, aby zjistil, zdali blesky přenášejí elektřinu. Pokus se vydařil, klíč byl nabitý energií. Energií, která dnes přináší lidem všech národů napětí a světlo. Toto léto je jiné. Další muž zkouší elektřinu jedné myšlenky. Jeho jméno je Helmut Schüller.“ (Ja – die neue Kirchezeitung, 28. července 2013, titulní strana)
Autor vystudoval teologii v Římě, v současnosti žije ve Vídni, ale přednáší i v Čechách, zejména o P. Damianovi de Veuster, o kterém napsal knihu.
