Rychlá volba
Jak zmatečně přišel pád vlády, tak provázely zmatky, a dokonce i hádky rychlou stavbu kandidátek. Velmi rychlá bude kampaň, nebude čas profilovat jednotlivé programy a spojit je s osobnostmi na kandidátkách. To samozřejmě povede k nepřehlednosti, použijí se velmi rychlá hesla, u nichž půjde spíše o výraznost, než o obsah. Velmi rychlé bude rozhodování voličů, alespoň části, té spíše nerozhodnuté. Voliči budou velmi rychle oscilovat mezi pokusem volit nějakou novou alternativu a mezi jistotou volby stran, které představují nějaký stabilní pól spektra. Průzkumy nestihnou zareagovat a budou-li příliš rychlé a vyjádří-li chvění názorů, spíše voliče zmatou.
Zdání jistoty
Voliči, kteří politickou scénu dlouhodobě sledují, budou volit jistotu. Pro ně bude milejší zůstat u svých nebo vzkřísit malé, ale podstatné strany. Mohly by být zase pojistkou. Zcela zřetelně se přece šeptá o ústavní většině, která by mohla hrát velkou roli a měnit podobu unavené demokracie. To bychom pak všichni zírali. Lidovcům se vrací voliči, kterým došlo, že tradice a odpovědnost nemusí jenom pravicová. Ba naopak, spíše jim voní křesťanské, sociální a tržní myšlení dohromady. Spojitost, která není bez obsahu. Za čtyři roky se ukázalo, že šarm starého muže a nesporná politická profesionalita prvního místopředsedy nové strany, která štěpila KDU-ČSL, neznamenají všechno. Sociální necitlivost ministrů vlády udělala svoje. Zelení snad budou moci počítat s voliči, kteří by volili nějakou jinou ekologickou stranu, kdyby kandidovala. Obě strany musí počítat s nadějemi. Ovšem ani jedna z těchto malých stran by neměla udělat fatální chyby. To by jejich jistota byla jen zdáním.
Chyby se dělají neprofesionální kampaní. Utopit tváře do příšeří, ořezat je na minimum a zatlačit do slunečnicového pole, to mohl jen amatér. Chybí mi jednoduché a vtipné nakládání se slunečnicí, bílé podklady a citlivé zacházení se žlutou a modrou. Jasné a nerozostřené podoby lídrů. Celé a neobrovité tváře.
Jiné strany jsou aktivní jen v kampani. Provozují aktivistickou politiku blízkou sektářskému spasitelství. Naléhají, hysterčí a přemlouvají. Některé zastrašují, vstupují do smrtelně napnutých dialogů a hádek. K čemu? Pro svou stranu se nerozhodnu po hádce. Také se nemůžu rozhodnout po skvělém happeningu nebo vypitém pivu, musím mít hlubší důvod.
Politická profesionalita
Překvapila mne odpověď rozumného muže, který mi dlouho vysvětloval, že mu v této chvíli nejde ani tak o barvu politického uskupení a míru vychýlení doleva či doprava. Dokonce nejde ani o mravné a bezchybné. Chce od politika profesionální přístup k práci. Schopnost vyjednávat, trpělivost a ochotu k politické práci. Samozřejmě, šlo o zralého voliče a politicky gramotného jedince, ale vyjádřil tím, co by v naší zvláštní formě demokracie bylo třeba. Někteří politici vidí svou profesionalitu jen v délce setrvávání v politice. Jiní nahlas vyjadřují svoje zklamání z vývoje preferencí a odmítají kandidovat. Téměř by se dalo uvěřit, že to, co léta ve sněmovně dělali, bylo tak úzce spojeno s jejich politickým vyznáním. Věřil by však jen naivka. Stálice politických stran se jdou živit za přispění svých zkušeností a kontaktů namísto toho, aby vytvořili servis novým kandidátům na poslaneckou práci. Ztrácejí svou důvěryhodnost jak osobně, tak pro svou stranu.
Některé špičky kandidátek téměř ve všech uskupeních nemají politickou zkušenost. Nová uskupení nezkušenost budou opět vydávat za svou přednost. To je ale skutečně nebezpečný vabank. Už jsme se dvakrát poučili, že to přednost není. Oproti tomu se snaží strana, kterou bude podle billboardů volit pan Zeman, představovat svoje čela kandidátek jako profesionály. Pan Zeman sice nekandiduje, ale lidé posbíraní v jeho přechodné vládě tlačí kandidátky dopředu. Další, posbíraní dokonce i v šoubyznysu, pomohou leda tak v Hradci Králové, kde je nikdo nezná. Doma by nebyli zvoleni ani do místního zastupitelstva...
Politická paměť a politická gramotnost
Kdyby se během roku naše děti učily, kdo je populista, co jsou to krátké sliby a dlouhá trpělivost vyjednávání, byť na hře s lízátky, bylo by to užitečné. Kdyby se učily už v prvních třídách nechat domluvit druhého a neútočit na něj, bylo by dobře. Zatím se většinově děti od politiky izolují, honí se po kroužcích a vyrábí se jim zábava. Nejapné, krátké a divadelní představování divé zvěře v tělocvičně, jak se stalo nedávno na východočeském gymnáziu, je odstrašujícím příkladem z doby socialismu. Kdy naše děti budou dost zralé na politiku? Kolik středoškolských učitelů dělá platónské akademie na svých zahradách? Kdo se učí diskutovat rabínským odpovídáním otázkou na položenou otázku? Kdy bude ten správný čas na politiku? Až děti získá první populista? Až se potřetí zklamou?
Na politickou paměť, snad nejdůležitější zboží v každé práci s lidmi, je také málo času. Každý z dominantních hráčů už si v našich krátkých dějinách zahrál svoji roli. Někteří dokonce vládli. A nikdo z nich úplně nevystoupí ze svého stínu. Když někdo útočí pod pás, útočil tak vždycky a dodnes nám představuje politiku jako zneužívání slabých chvilek protivníků. Naproti tomu se v Evropě spíše volí stabilita. Ne střety, ale dlouhodobé pěstování kvalit a předností. Ač se to nezdá moderní a růst nových uskupení se zdá dokazovat opak. Poslední německé volby nás naučily, že v čase, kdy jde opravdu o hodně, je i poměrně nebarevná Angela s módními prohřešky zajímavá a bezpečná. A hlavně - volitelná. Volitelní budou čím dál tím více i starší a spolehliví politici, protože i voliči stárnou. Záporem takových voleb je rozverný tatík, který se může těšit na krátkou paměť voličů. Střety a hádky vyženou voliče, zplodí další alkoholiky a další rozvedené a další nemocné cukrovkou. A další nemocné alergií na politiku. To nemá jiný výsledek.
Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské v Říčanech, fotograf a publicista (mj. server iHned.cz).