Seznamka
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek
Autor: pavelbelobradek.cz
Ve vaší kampani mluvíte o tom, že chcete dát zemi do pořádku. Je zřejmé, že se to za jedno volební období nemůže podařit, nicméně jaké jsou vaše hlavní priority, kde chcete udělat pořádek?
Jsme strana, která je zde téměř sto let, a předpokládáme, že tady minimálně stejně dlouho budeme. Samozřejmě, že předpokládáme, že mnoho věcí se nedá udělat naráz – to slibují jen populisté. Předně chceme udělat pořádek v tom, aby stát začal fungovat tak, jak má, tzn. aby jasně definoval svoje priority, a republika byla dobře spravovaná jako svěřená hřivna. Aby politika dostala vlastní obsah, aby byla službou občanům. Aby stát byl servisem pro občany a chránil zájmy občanů – nikoli aby byl prostředkem, jak z daní občanů a podnikatelů vyvádět peníze na soukromé účely. Dále chceme, aby u nás zavládl právní stát – domníváme se, že ten nám chybí. A také, aby se dobře hospodařilo se státními prostředky a stejně tak aby se dobře hospodařilo ve státních podnicích s veřejnými financemi. Stát by měl začít šetřit sám na sobě, protože se bohužel nepodařilo uskutečnit reformu státní a veřejné správy tak, aby fungovala lépe a za méně peněz. Jsem přesvědčen, že to možné je. Chybí nám zákon o státní službě, který nemůže být nahrazen jakýmsi zákonem o úřednících. Chybí také vymahatelnost daných pravidel. To chceme změnit.
Mluvíte o restartu KDU-ČSL. Proč k tomuto restartu muselo dojít a v čem tento restart spočívá?
Muselo k němu dojít proto, že jsme vypadli z Poslanecké sněmovny. To mělo samozřejmě několik příčin, ale tou hlavní bylo to, že všechny strany, které byly v Poslanecké sněmovně v roce 2010, dostaly o statisíce hlasů méně. Vznikly nové strany, byla zde určitá vzpoura proti establishmentu, do velké politiky se dostaly dvě nové strany – TOP 09 a Věci veřejné – a jak to dopadlo, všichni víme.
U nás došlo k personálnímu restartu, vyměnila se generace. V celostátním výboru i v předsednictvu zůstali i zkušení lidé, ale na druhou stranu já a první místopředseda jsme jiná generace – mně je 36 let, Mariánovi Jurečkovi 32 let. To je zjevná změna. A nezůstalo jen u toho. Na našich kandidátkách je řada mladých lidí, ve východním pásu republiky jsou lídry mladí lidé, několika z nich nebylo ani čtyřicet. Je to generace, která již dozrála, jsou to lidé, kteří chodili do práce a etablovali se v osobním a profesionálním životě, a teď přicházejí jako kandidáti do vysoké politiky s tím, že mají zkušenosti z komunální a krajské politické úrovně. To je tedy personální restart.
Druhý restart se týkal strukturálních změn. A tyto změny jsme si ověřili v krajských volbách, kde jsme já a Marián Jurečka dosáhli dvouciferných výsledků.
Jaký je váš recept k opětovnému nastartování ekonomiky, jak se to například povedlo křesťanskodemokratické kancléřce Merkelové v Německu?
(S úsměvem) Chcete-li se mít jako v Německu, volte jako v Německu… Jedná se o zcela evidentní záležitosti. Deklarace minulé vlády byly sice velmi sympatické, avšak jejich realizace byla tristní. Nejenže se nesnížil státní dluh, ale narostl. V nevhodnou dobu byla kvůli zvýšení DPH podvázána spotřeba, lidé začali více šetřit a došlo k útlumu ekonomiky. V Německu, Polsku, Rakousku i na Slovensku ekonomika rostla, u nás ne. A to bezpochyby není náhoda, protože tyto ekonomiky jsou provázány a navíc některé jsou srovnatelné. Škrcení ekonomiky bylo příliš velké. Chceme, aby se zastavilo a následně pak snížilo zadlužování, ale to je možné jen v tom případě, že máte dostatek příjmů, a ty nelze získávat pouze tím, že se budou stále zvyšovat daně. To má svoje limity a jsem přesvědčen, že zvýšení DPH bylo za hranou racionality. Naše recepty jsou jednoduché. Chceme podporu malým a středním podnikatelům, odblokovat jim některé překážky, které působí jako klacky pod nohy. Chceme, aby se dále nezvyšovaly daně – můžeme se bavit o detailech, ale principiálně nechceme zvyšovat daňovou zátěž.
Křesťanům je často blízká sociální politika, charity a diakonie, občanská sdružení. Ty ovšem nikdy nemají jistotu, zde kvůli neexistujícímu systému financování sociálních služeb přežijí do konce roku. Navíc MPSV a kraje vyžadují, aby 10 % nákladů na provoz – například na zdravotní péči – platil zřizovatel, tedy de facto církev. To platí například i pro Pardubický kraj, kde mají sociální věci na starosti lidovci. Jak vnímáte tuto zjevnou diskriminaci vůči krajským, obecním a státním zařízením a jak hodláte financování sociálních služeb řešit?
Pavel Bělobrádek
Autor: KDU-ČSL
V Pardubickém kraji, také v minulém období v Královéhradeckém kraji, kde se sociálním věcem věnovali naši radní, nedošlo k tomu, co se stalo například ve středních Čechách, kde bylo snaha pomáhat pouze těm subjektům, které zřizují kraje. Na jižní Moravě i v některých dalších krajích se úspěšně rozbíhá náš cíl, kterým je víceleté financování sociálních služeb. Aby ideálně na 5 let, případně na 2 či 3 roky neziskovky věděly, na čem jsou a mohly s těmito skutečnostmi pracovat. Pochopitelně na druhé straně je možné, že na některé zřizovatele se prostě nedostane, protože peněz je poměrně málo. Je to i otázka rozvrstvení sociálních služeb po daném kraji. Ale základním principem je víceleté financování sociálních služeb.
Další sociální otázkou jsou důchody. Minulá vláda valorizaci důchodů tvrdě omezila. Jak chcete vytvořit trvale udržitelný důchodový systém, budete případně po volbách usilovat o navýšení valorizace důchodů?
Rozumím, proč to minulá vláda udělala – je to nejjednodušší. Oříznete část mandatorních výdajů a tím velmi jednoduše dostanete velký objem peněz. Předně je třeba říci, že je to důsledek toho, že se dlouhou dobu neudělala důchodová reforma, která je bezpochyby potřebná. Ovšem ta, kterou naplánovala Nečasova vláda, byla špatná a ukázalo se ostatně, že o ni není zájem ani ze strany lidí. Principiálně je potřeba říci, že nelze řešit jenom následky, ale je třeba řešit i příčiny. Nejde jen o to, že se prodlužuje průměrný věk obyvatelstva, ale primárním důvodem je to, že se nerodí tolik dětí, kolik potřebujeme. Proto chceme, aby v důchodovém systému kromě zásluhovosti finanční byla také zásluhovost podle počtu vychovaných dětí. Aby ti, kteří systém udržují tím, že mají děti, které pak platí penze jak rodičům, tak bezdětným, měli nižší odvody sociálního pojištění. Mělo by být zohledněno každé dítě, které vychovávají. Takto máme nastavenou koncepci a myslíme si, že je to správná cesta.
Sociální demokracie jasně hovoří o tom, že bude chtít po volbách změnit zákon o tzv. církevních restitucích. Jaký je váš názor na stávající zákon minulé vlády a na tyto snahy sociální demokracie o jeho změnu?
My jsme u vyjednávání o tomto zákoně nebyli, nicméně jsem rád, že došlo k dohodě mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Domnívám se, že se u levicových stran jedná o marketingový tah, který nebude mít příliš šanci na úspěch, protože pokud došlo k dohodě mezi státem a církvemi, tak by muselo dojít k dohodě na obou stranách. Navíc je zřejmé, že ze strany církví a náboženských společností, zejména církve katolické, se jedná o velmi velkorysý vstřícný krok, protože nároky by mohly být podstatně větší. Lidé musí pochopit, že církve a náboženské společnosti budou konečně hospodařit za své, nebudou závislé na státu – ten jim nebude nic dávat. Naopak, církve budou platit daně, které bude dostávat státní pokladna. Domnívám se, že cesta zpět už nevede a že je to pouze marketingový tah levicových stran.
Jak známo, KDU-ČSL vedla se vážná jednání s novým politickým uskupením LES Martina Bursíka, nicméně celostátní výbor KDU-ČSL nakonec předvolební spolupráci odmítl. Jak se díváte na spolupráci KDU-ČSL s městskými intelektuály, třeba z hlediska bývalé Čtyřkoalice?
Nyní je prostor na takovouto spolupráci, ale bohužel zde není strana toho typu, jako byla Unie svobody. Strana LES je trochu jinde, a to jak ideově, tak programově. Jsem příznivcem otevřených kandidátek, o tom ostatně svědčí i to, že Ivan Gabal, který spadá do skupiny městských intelektuálů, bude vést středočeskou kandidátku. Prostor pro otvírání tu je, ale nesmí to být násilné a uspěchané. Je to dlouhodobá práce, a především nesmíme ztratit svůj charakter – ten musí zůstat křesťanskodemokratický. Samozřejmě je možné přijmout na kandidátky lidi, kteří nebudou hlasovat proti našemu programu, ale pokud by se mělo jednat o hlubší integraci, tak výsledné uskupení nesmí ztratit charakter křesťanské demokracie.
Co vedlo senátory vaší strany k tomu, že vytvořili společný klub mj. s Tomiem Okamurou, který je kritizován za svoji populistickou rétoriku?
Všichni nezávislí a nezařazení senátoři dostali nabídku, aby vstoupili do klubu. Snahou bylo udělat větší klub, nejen stranický KDU-ČSL. Setkali se tam pak lidé různorodí, od Elišky Wagnerové po Tomia Okamuru. Nakonec to skončilo tak, že Eliška Wagnerová odešla a Tomio Okamura zůstal. Samozřejmě čekáme, jak dopadnou sněmovní volby – zda pan Okamura zůstane senátorem. Obecně jsem příznivcem toho, aby uskupení klubu v Senátu bylo sevřenější, mělo by se například změnit na KDU-ČSL a nezávislí, a třeba by se mohlo zmenšit. Ale to není otázka dnešního dne.
V poslední době se v Česku vzedmula nebývalá vlna rasismu a anticikánismu, která nemalou měrou zasáhla i většinovou společnost. Své znepokojení vyslovily například církve či BIS. Jak hodláte případně řešit tuto velmi komplexní problematiku?
Je potřeba začít realizovat koncepci, kterou za Jiřího Čunka zpracoval Josef Baláž, který sám je Rom. Tato koncepce byla nakonec dokončena a Nečasova vláda ji přijala. O této koncepci téměř nikdo neví – je platná, ale nikdo ji nerealizuje. Musíme tedy začít plnit koncepci, kterou jsme si schválili, a pokud začneme s těmito lidmi pracovat, tak věřím, že se i projevy této patologické společenské situace budou zlepšovat. Navíc chci připomenout, že jsme nedávno měli zajímavou konferenci, na které byl Jiří Čunek, Josef Baláž i Ivan Gabal, který se věnuje sociálně vyloučeným lokalitám. A mám velkou radost, že se mezi nimi našel velký názorový průnik a že nastíněná řešení mají racionální jádro. Lze s nimi pracovat – jen se musí chtít.
Čím chcete oslovit voliče ve velkých městech a v Čechách, kde má KDU-ČSL tradičně menší podporu?
Chceme oslovit tím, že nabízíme solidní alternativu voličům, kteří jsou zklamáni politikou Nečasovy vlády (ta byla podle mého soudu ostudou pravice, protože nedělali skutečně pravicovou politiku, ale špatnou politiku), a kteří zároveň nechtějí, aby u nás vládli sociální demokraté s komunisty. KDU-ČSL je jedním z řešení, které může této situaci zamezit. Doufám také, že mnoho voličů ocení, že jsme se nedali na populistickou notu a že jsme nezměnili svůj charakter. Křesťanská demokracie tu je jako autentický proud, který nabízí určité hodnoty, zásady a program, který je čitelný. Myslím, že to může hrát roli pro zklamané voliče pravice. Navíc jsme tradiční stranou, nejsme žádná nová rychlokvaška.
S kým byste po volbách případně spolupracovali, případně byli byste ochotni tolerovat menšinovou levicovou vládu?
Určitě nebudeme ve vládě, která bude závislá na hlasech komunistů, a také ji nebudeme podporovat. To ostatní je otázka programového průniku, je to k diskusi. Samozřejmě, že s některými stranami by to bylo složitější, ale pro nás je důležité, aby základní principy našeho programu byly zachovány, o méně důležitých, parametrických věcech se můžeme bavit. Každopádně pro nás zůstává jasná možnost: Pokud se nedohodneme se stranami v Poslanecké sněmovně, tak do vlády nepůjdeme. Nehodláme vstoupit do vlády za každou cenu.
Jaký volební výsledek tipujete pro KDU v nadcházejících parlamentních volbách?
Nejsem hazardní hráč, netipuji. Nicméně na základě dlouhodobých volebních průzkumů, na základě 9 % hlasů získaných v krajských volbách a dobrého výsledku Zuzany Roithové v prezidentských volbách se výsledek může pohybovat od 6 do 10 procent. Tak nepřehledná situace, jako je teď, u nás nikdy nebyla a to by nám mohlo pomoci, protože lidé budou hledat srozumitelnou tradiční stranu, od které se nedočkají kotrmelců, jak k tomu došlo v případě některých nových stran.
Jak se dá spojit vrcholná politická angažovanost a křesťanská víra?
Integrálně. Pokud skutečně věříte, tak je to integrální součást vašeho života, vaší osobnosti. Pokud chcete dělat politiku jako službu, tak člověk je z křesťanského pohledu předurčen k tomu, aby sloužil. I Ježíš přišel proto, ne aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil. To je křesťanský přístup. Chtěl bych, aby se význam slova politika vrátil tam, kam má. Aby to byla nejen dobrá správa obce, veřejných věcí či státu, ale aby to také byla služba bližnímu, služba druhému.
