Víra je intimní, soukromá věc

Petr Gazdík
Autor: Gazdik.cz

Do politiky vstoupil jako úspěšný starosta malé obce SucháLoz. Původním povoláním učitel. Ve Sněmovně poté předseda poslaneckého klubu TOP09/STAN. Jak hodnotí minulou Nečasovu vládu a fungování strany v ní? Ale nejen o tom je následující rozhovor.

Jak vnímáte s odstupem času situaci, která vedla k předčasným volbám? Dalo se něco udělat jinak?

Pokud se shodneme na tom, že bezprostředním impulsem k předčasným volbám byla aféra premiéra Nečase, respektive šéfky jeho kabinetu Jany Nagyové, pak se obávám, že v tomto nemohli koaliční partneři udělat nic. Pokud bych otázku vnímal šířeji, že se ptáte na celkové fungování koalice v posledních měsících, jistě se mohlo leccos udělat lépe – ostatně tak je tomu vždycky. Obecně si ale myslím, že až vybledne trapná aférka s úkolováním tajné služby, bude s odstupem času vláda P. Nečase hodnocena mnohem méně příkře než dnes.

V souvislosti s volbami se také hodně mluvilo o ministrech TOP 09 a Starostů a nezávislých. Jaký je váš pohled na jejich účinkování ve vládě?

Už jsem na to tázán byl, konec vlády samozřejmě vyzývá k určitému bilancování. Obecně si myslím, že ministři za TOP 09 odvedli ve vládě dobrou práci, přestože se jim nevyhnuly i problémy a skandály. Mrzí mě, že se nepodařilo prosadit systém sKaret tak, aby mohl skutečně fungovat, tedy i za cenu alespoň dočasné dobrovolnosti. Jsem přesvědčený, že v budoucnosti se bez centralizace výplaty dávek neobejdeme, že je to cesta k efektivnosti a transparentnosti, k malému, ale výkonnému státu – a že je to tedy cesta správná. Myslím, že ani práce ministra Bessera nebyla špatná, udělal ale chybu (neinformoval o své majetkové účasti ve firmě) a vyvodil z ní jediný možný logický důsledek – odstoupil. Nejsem rád, že musel odstoupit, jsem ale rád, že když už se v této situaci octl, odstoupil rychle – možná tak nastavil nový trend, kterého by se politici měli držet. Pozice Aleny Hanákové pak byla velice obtížná – jednak byla minimálně podvědomě srovnávána s potenciálním jiným ministrem, panem Mathé, kterého si samozřejmě významná část umělecké obce přála více, jednak doplatila na svou nezkušenost v kontaktu s médii. Kvůli tomu bohužel zapadla i řada užitečných věcí, které na ministerstvu udělala, – a o tom, že je to resort obtížný a nevděčný, není pochyb.

Svatý Otec František nedávno řekl, že se by se křesťan měl angažovat v politice. V ČR je toto vnímáno jako něco nepřirozeného. Co si o tom myslíte?

To nedokážu hodnotit, protože já rozpor mezi křesťanskou vírou a politickým angažmá nevidím a nepociťuji. Pokud vnímáme křesťany jako lidi, kterým není lhostejný svět ani za dveřmi jejich bytu, pak je logické, že budou mít o věci veřejné zájem a že budou pociťovat potřebu je měnit. A politika je jedním, byť ne jediným způsobem jak svět změnit.

Strany levicového spektra na politické scéně by v případě volebního úspěchu chtěly korigovat církevní restituce. Jak vy vidíte tuto snahu a církevní restituce obecně?

Velmi dobře víte, že proti církevním restitucím se zvedl veliký odpor – ostatně politici dobře věděli, že toto téma v naší společnosti vyvolá kontroverzi, proto s jeho řešením čekali dlouhých více než dvacet let. Částečně je to dané naší rovnostářskou povahou – někteří z nás prostě neradi vidí, když jiní něco dostávají, byť by se mělo jednat o vracení majetku bez náhrady zabaveného; svou roli jistě hraje i hluboce zakořeněný proticírkevní sentiment v části naší společnosti, který se nepodařilo církvím ani za více než dvě desetiletí poctivé každodenní práce ve svobodné společnosti úplně překonat; a třetím důvodem je skutečnost, že církevní restituce jsou objektivně složitým projektem, který zahrnuje řadu kompromisů, a je tedy obtížné ho vysvětlit a objasnit natolik jednoduše, aby ho pochopil každý. Nepochopení pak logicky plodí nedůvěru. Já jsem ale rád, že se majetkové vyrovnání s církvemi podařilo prosadit a vnímám ho jako vyřešený letitý rest, napravení historické křivdy a nezbytný začátek existence církví jako subjektů zcela nezávislých na státu.

Jak například konkrétně mohou církevní restituce pomoci obci Suchá Loz? A máte také signály od jiných starostů?

Každé obci, která měla na svém katastru blokovaný církevní majetek, tato skutečnost komplikovala život. Velkou úlevou bude tedy narovnání zejména pro více než 500 českých a moravských obcí tím, že budou zrušena tzv. blokační ustanovení, která jednak znemožňovala nakládání s majetkem, u nějž nebyly vztahy mezi státem a církví jasné, jednak nebylo možné například na opravy tohoto majetku čerpat dotace. Tyto obce se také budou moci konečně normálně rozvíjet. Doposud totiž blokovaný majetek znemožňoval schvalování územních plánů a byl spravován z obecních peněz, přestože obci nepatří. Bez schváleného územního plánu není možné čerpat dotace z žádného dotačního programu. Teď budou majetkové vztahy vypořádány a obce budou moci konečně žádat dotace z programů EU na roky 2014 - 2020. Majetku, který doposud ležel ladem, se konečně dostane plného využití.

To všechno samozřejmě bude chvíli trvat – církve mají do konce roku čas, aby se o zabavený majetek přihlásily, pak nastane prověřování, zda jim skutečně patřil, takže nelze čekat, že dotčeným obcím by se zjednodušil život ze dne na den. Mělo by to být v řádu několika měsíců.

Vím, že je to předčasné, ale bylo by nějaké angažmá v případné budoucí vládě, které byste byl ochotný přijmout?

Už po volbách v roce 2010 jsem říkal, že mě těší parlamentní práce, o ministerský post jsem neusiloval a ten, jenž mi byl nabízen, jsem odmítl. Jako ministr bych se nutně musel nechat pohltit řešením problémů z jednoho spektra, třeba dopravy, zemědělství nebo místního rozvoje. To jsou jistě důležité oblasti, mně ale vyhovovalo, že jsem se jako předseda poslaneckého klubu mohl plně angažovat jak ve věci rozpočtového určení daní (RUD), které přineslo do rozpočtů českých a moravských obcí 12 miliard, tak třeba zdanění hazardu, uznání třetího odboje nebo omezení poslanecké imunity. Zvláště ten posledně jmenovaný zákon mi kromě novely RUD opravdu ležel na srdci, jak se říká – první návrh na omezení imunity jsem podal hned několik dnů po „nástupu“ do parlamentu, pak jsem to musel bohužel opakovat ještě dvakrát, než zákon konečně prošel přes tuhý odpor zejména poslanců „zavedených“ stran.

Ve Zlínském kraji kandiduje také kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář. Je to, myslíte, velké zvýhodnění v rámci předvolební kampaně?

Považuji za nefér, že pan Mynář nedodržel veřejně daný slib, že jako kancléř se nebude politicky angažovat. Na druhou stranu věřím, že u části voličů, a to především u těch, pro které dané slovo něco znamená, ho toto rozhodnutí diskvalifikuje. Pokud pan Mynář porušil slib jednou, udělá to přece kdykoliv znovu. To je podle mě docela jasný signál, který by měl lidi varovat.

Vraťme se ještě k ministrům koalice. Objevují se hlasy, že přes všechna úskalí Nečasova vláda udržela ČR v dobré kondici v době recese. Nebyl trochu problém koalice v oblasti komunikace s veřejností a vysvětlováním reformních kroků?

Každá vláda, když je kritizována (tedy – každá vláda), se hájí tím, že koná správně, jen své kroky nesprávně vysvětluje. Za to bych se nechtěl schovávat. Osobně si myslím, že vláda, speciálně v oblasti ekonomické, postupovala správně. Argumenty, že naši sousedé mají navzdory ekonomické recesi vyšší růst DPH, jsou podle mě zjednodušující: Slováci mají vyšší růst DPH, ale takovou nezaměstnanost, jakou jim jistě nikdo u nás nezávidí. Zkrátka politika není švédský stůl, z nějž si můžeme vybrat jen ty chutné kousky. Myslím, že ekonomická politika Nečasovy vlády je důvodem, proč do nadcházejícího období vstoupí naše země strukturálně zdravá.

A co se týče vysvětlování reformních kroků – jedna věc je, zda jsou tyto kroky vysvětleny dostatečně. Tvrdím, že vždy to jde ještě lépe, ale nemyslím si, že by vláda něco zásadně zanedbala. Druhý pilíř, sKarta, finanční spoluúčast u lékaře, to vše bylo vysvětleno a podpořeno argumenty. Otázkou ale je, zda skutečně všichni chtějí tyto argumenty slyšet. Osobně jsem se setkal s voliči, kteří o sobě prohlašovali, že je jim blízký důraz na odpovědnost, jak ji hlásají pravicové strany. Zároveň ale protestovali proti konci zvýhodněných stravenek nebo proti snížení státního příspěvku na stavební spoření, protože se jich to osobně dotklo. Zdá se tedy, že lidé chtějí od politiků, aby hájili principy, a ne své vlastní zájmy – ne vždy ale mají voliči dostatek odhodlání dělat totéž, někdy se i oni řídí heslem: bližší košile než kabát.

Jak vnímáte v současné době roli prezidenta Zemana?

Znám Miloše Zemana osobně, takže jsem si uměl představit, jak bude vykonávat svůj mandát. Mrzí mě, že jsem se nemýlil, že mě Miloš Zeman příjemně nepřekvapil. Osobně si myslím, že jeho interpretace prezidentských pravomocí a ústavních zvyklostí je natolik extravagantní, že je nutné přijmout zákon, který by prezidentovy kompetence – ale i povinnosti – vymezoval jasněji. My už jsme ho připravili a po volbách ho sněmovně předložíme.

Ještě malá poznámka: Hodně politiků má právě kořeny ve Zlínském kraji a na Moravě obecně. Máte na to nějaké vysvětlení?

Možná to souvisí s tím, že když se nám něco nelíbí, jdeme to řešit. Nestačí nám si o tom vykládat nebo na to nadávat. Já osobně jsem také řešil rozpočtové určení daní tak dlouho, až mi Ústavní soud, na který jsem se obrátil, řekl, že pokud to chci změnit, mám se politicky angažovat. Takže já jsem byl vlastně k politice „odsouzen“.

Obecně se soudí, že věřících ubývá. Co myslíte, že by podle vás mohlo obnovit víru v ČR?

Nemyslím si, že víru lze obnovit jakýmkoliv zásahem zvenčí. Víra je intimní, soukromá věc. Člověk se do ní musí narodit, v tom je role rodiny a nejbližšího okolí, nebo k ní dojít, dozrát, dožít.

Jak se díváte na záležitost rodiny jako základního stavebního kamene každého státu?

Osobně vidím jako základ společnosti rodinu a obec. Obec v tom širším smyslu, nejen jako prvek samosprávy, ale jako společenství lidí spojených sousedstvím, podobnými starostmi a radostmi. Myslím, že opomíjený význam rodiny a obce v nejbližší době poroste, tak jak se bude postupně ukazovat, že spoléhat se na vyšší, vzdálenější struktury (stát, EU…) je nerozumné. Když potřebuji pomoc, dostane se mi nejlepší a nejrychlejší pomoci od mých nejbližších. Teprve když mé bezprostřední okolí vyčerpá své možnosti, mohu se obrátit na stát. Žijeme v době, kdy sociální systémy států dosahují svých limitů a hrozí jejich kolaps. Pevná vazba na rodinu a obec je podle mě logickou odpovědí.

Jaké je vaše životní krédo?

Na tuto otázku jsem už někde odpovídal a tehdy jsem řekl: Nejhorší smrt je z vyděšení. V podstatě to jinými slovy říká: Nebát se. Přiznávám, že to není nic originálního, jsou to slova, která často opakoval například Jan Pavel II.