Církve a náboženské společnosti na konci minulého roku vyhrály fakticky bez boje. To nejhorší za ně vybojovali politici, kteří samozřejmě v další volební bitvě prohráli. Jistě, nejenom pro svou ochotu dovést více než dvacetiletou kauzu do konce, byly k volební prohře i další důvody... Přesto se příběh církevního majetku táhne dále. Dnes prohrávají církve. Opět bez boje.
Když v roce 2008 první návrh zákona neprošel přes pana Tlustého a přes jeho kolegy, měly církve a náboženské společnosti začít vysvětlovat. Měli jsme se dozvědět, odkud, na co a jak se majetek církví používá. Co si za ta léta zafinancovaly církve a náboženské společnosti samy. Jak umí hospodařit, jaké plány mají, co o své zemi vědí a co jí nabízejí. Opakuji to už pět let stále dokola. Tak to řeknu znovu: Možná jsem slepý, ale nezaslechl jsem jsem téměř nic. Církve a náboženské společnosti prohrály boj o čas. Zaznamenal jsem jen mírně pobouřené odpovědi církevníků, které zněly asi tak: “To by měl dávno každý přece vědět!” nebo “Zloději mají vrátit, co nakradli!” Před novým projednáváním pak měli věřící ztichnout. “Dají - dají či nedají, tak nedají! Bohu díky, my to zvládneme!” Rozhodnutí vlády a Parlamentu je navýsost politické. Loni na konci roku politici dali...
Rok poté církve a náboženské společnosti prohrávají znovu. Rok mohly vysvětlovat, co s finančními obnosy náhrad za nevydaný majetek udělají. Tvořit vlastní a možná i společné koncepce. Nebo je alespoň načrtnout. Mohly si najmout nějakou vynikající komunikační agenturu a spolu se svými skvělými sítěmi dobrovolníků dát najevo: “Republiko, máme tě rádi a uděláme pro tebe první i poslední!” A protože je to pravda, nebyl by to žádný mediální žvást. Ale já jsem neviděl jsem ani jednu vysvětlovací kampaň, neviděl jsem ani jeden přehledný mediální výstup o analýzách potřeb regionů a služeb potřebným. Neslyšel jsem o medializaci koncepcí služby lidem. Prostě nic. (Výmluvy na finanční náročnost neberu, rád bych si to s někým propočítal!) Každopádně - neudělaly to. Proto teď po právu dostanou církve mediální výprask, po kterém buď přijdou se staženým ocasem znovu jednat s vládou o uzavřených smlouvách, nebo nepřijdou a povedou lokální války, budou řečnit o právním státě, trpce vzdychat a ve výsledku se stanou terčem nevole, hnusu a nezájmu. Vlastně nastanou pravděpodobně oba scénáře najednou. A mohou si za to ti nábožníci sami!
A píšu to přesto, že jsem jeden z nich. A velice zřetelně vím, že církve a náboženské společnosti ani příspěvkem na činnost a ani náhradami neztloustnou. Píšu to tak otevřeně přesto, že vím, že mají mnoho projektů, v nichž se peníze vracejí občanům této země v sociální či zdravotní péči. Vím, že jsou v církvích projekty na podporu vzdělání, vědy. Také vím, že roční podíl třicetiletých výplat není pro státní rozpočet rozhodující. Jistě, každá koruna je drahá! Taky vím, že srovnávat polské či maďarské způsoby narovnání s českými není možné. Skutečnost je tak rozdílná, že to nemá smysl.
Ale teď je téměř pozdě bycha honit. Přesto bych se po nějaké té komunikační agentuře možná ještě podíval. S trochou humoru: Neměla by náhodou PSB (známá PR agentura, pozn. red.) nějaké volné kapacity?
Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské v Říčanech, fotograf a publicista (např. server iHned.cz).
Se souhlasem autora převzato z jeho blogu na iHned.cz.