Politická lehkost

Ilustrační foto
Autor: Flickr.com / Swaroop Bekal / Creative Commons

Zprávu veskrze unijního dosahu, totiž že se v Německu začalo počítat se třetím pohlavím, zapomněl už celý jeden měsíc. Právě na začátku listopadu se začalo psát - a diskutovat - co bude znamenat německá vstřícnost pro přirozené okolí tohoto lídra starého kontinentu. A po necelém týdnu řečí bylo ticho. Možná i proto, že to není nic tak nového. V jiných ohledech konzervativní Austrálie už má třetí pohlaví v zákonech od roku 2007 a také některé asijské země nevidí v intersexualitě problém.

Stačilo několik týdnů a svět řeší jiné věci. Íránský jaderný program nebo obsazení postů v naší sněmovně. Také bouře různého dosahu a síly, které zničily celá města. Nám křesťanům se někdy vytýká pastorační lehkost, se kterou se přeneseme přes utrpení obyčejných lidí. Nezaznamenáme skutečnou chudobu či tekutý hněv. Ale já si všímám politické lehkosti, se kterou se svět přenáší přes věci, které skutečně bolí.

Například nejasné pohlaví. V lidském životě může, jak říkají lékaři, zamíchat karty čtvrtý až šestý měsíc prenatálního života. A malý člověk si nevybírá, je mu prostě dáno. Na svět pak přijde jedinec, který se hledá a jeho pokusnictví není gymnastikou pocházející z nudy, ale upřímným bojem o identitu. Celkem jasně vím, že je těžké žít jako muž, když jsem muž, a jako zpovědník vím, že je neméně obtížné být ženou, když je člověk ženou. Nemám před očima schémata, ale příběhy.

A mezi těmi zmíněnými jasnými muži a ženami jsou lidé, u nichž je to popletené. A to nejenom zadáním před narozením, ale dokonce i zásahy po narození. Myslím tím operativní zásahy do identity lidství. Mám před očima mladou ženu, co nechtěla být ženou, podstoupila nejen léčbu, ale dokonce i operace. Jenže její představy o mužství byly naprosto jinde než to, co mohla těmito zásahy získat. Žila naprosto nešťastně kdesi mezi. Stejně tak na promítacím plátně mé paměti mám před očima muže, který se těšil do nebe jako nikdo jiný s tím, že už nebude mít tu strašlivě sžírající touhu být ženou. Byl natolik při smyslech, aby věděl, že nikdy nebude plnohodnotnou ženou a že ten nezanedbatelný kus ženy, který v něm byl, nelze uspokojit jinými genitáliemi. Byl natolik vzdělaný, aby znal rizika, které většina transgender příběhů zamlčí. Už není na tomto světě, musím přiznat, že nešel dobrovolně. A je mi to líto. Zariskoval v nejisté komunitě a doplatil na to životem.

Mohl bych skládat další příběhy, z nichž bude jasné, že nevidím vysvobození v zavedení třetího pohlaví. A to ne proto, že bych to považoval za zásadně špatné z pohledu nějakých dogmat a principů. Cožpak jsem Bůh, abych dovedl odpovědět, proč se člověk narodil tak, jak se narodil? Spíše mám před sebou ty příběhy. A dovedu s lidmi hledat důvody, proč se narodili a s jakým záměrem a cílem mají žít.

Mám dojem, že třetí pohlaví ze člověka neudělá šťastlivce ani na čas, tedy do puberty, kdy by se mohl rozhodnout, jakou operaci podstoupí. Ani jeden z mých klientů nechtěl být něco mezi. Ale někteří se naučili být obojím, tak jak jim logika života zavelela. Dětství to neřešilo, puberta to pomíchala a já si pamatuji na dospělého muže, který postupně přijal, že v něm dřímá žena, a kus svého života nesl rysy osobnosti nebývale žensky vnímavé. Dokonce byl opakovaně otcem, manželem jedné ženy. Nechtěl útěkem z manželství poškodit ženu a děti. Dovedl obohatit své okolí, přestože uvnitř neskutečně trpěl. Ten by se mi asi trpce smál, kdybych mu nabídl třetí pohlaví. Riskoval bych jeho důvěru, protože bych nevěděl, jak svou nabídku rozumně obhájit. Vůbec nic to pro moje klienty neřeší. Neurčitou palubu života to nenaplní žádnou určitostí.

A tak třetí pohlaví vychází vstříc spíše jen politickému prostředí Evropy na západ od nás. Dovedu si představit, že to Němci potřebují v kontextu řešení genderové politiky. Já tu jako zpovědník ale nejsem na politiku. A když to někdo potřebuje, ať to má, ale ať to nevnucuje všem a hlavně to nenabízí každému hledajícímu. Moji klienti, co byli bolavě ani-žena-ani-muž to nepotřebovali. S těmi jsem mlčel, filozofoval, plakal a těšil se ze života, když to šlo. Já jsem s těmi lidmi před Boží tváří a mám dojem, že pro nebesa není moc podstatná politika a naše definice. Můj Nejvyšší je dost pečlivě vnímavý pro lidství takové, jaké je. Se všemi komplikacemi a úzkostmi. Takže, co podstatného nám přinese další měsíc, abychom se přes to přenesli s politickou lehkostí.

Články v rubrice Areopág vyjadřují osobní názory autora.