Seznamka
Papež František
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative Commons
Tři speciální komise, jedna „nevlastní“ encyklika, jedna apoštolská exhortace, jedna zahraniční cesta a neortodoxní pastorační přístup. Taková je zatím přibližná bilance dosavadního Františkova působení na svatopetrském stolci. „Papežomanie“ díky argentinské hlavě církve přetrvává.
Reformní (nikoli však reformační) duch ve Vatikánu rozhodně není jenom slabým vánkem. Spíše orkánem bortícím nejednu dosavadní představu o tom, jak by měla hlava katolické církve působit ve svém úřadu. Díky tomuto prudkému větru se pro „věc katolicismu“ pomalu zapalují i nekatolické masy. Ve „vlastním táboře“ však papež Bergoglio nachází poměrně dost nepřátel.
Navzdory reformnímu úsilí a nezvyklé pastorační praxi (a možná právě proto) proti papeži brojí zejména tradicionalisté, pro které se alfou a omegou jejich víry v Krista stalo slavení bohoslužeb podle tzv. starého obřadu (lat. Vetus ordo). Těžko se smiřují s některými prvky Františkem slavené liturgie nebo s jeho bezprostředním vystupováním. Nezřídka se stává, že pontifik je doslova „na roztrhání“ během početných setkání s veřejností. Ukázalo se to kupříkladu v průběhu návštěvy Brazílie u příležitosti Světových dní mládeže, kde davy mladých lidí víckrát obklíčili papežský průvod. Papeži se tedy vytýká, že není dostatečně „papežský“.
"Jak můžu milovat papeže, který si ani nepřeje být papežem?“ napsala na svém blogu Katrina Fernandez, reprezentantka konzervativního tábora o svém rozčarování. Narážela tím na zvyk, který si František osvojil už po svém zvolení 13. března, odkdy o sobě mluví raději jako o „římském biskupu“ spíše než o papeži. Jak známo, každý papež je současně hlavou diecéze Věčného města. Ještě větší rozruch vyvolala jeho tolikrát citována vyjádření o homosexuálech. Bylo to zřejmě poprvé v dějinách, co na veřejnosti zaznělo z úst hlavy katolické církve slovo „gay“. A to v souvislostech, jaké nikdo tak brzo nečekal.
Vskutku originálně se s kritikou tradicionalistů vypořádává sám papež. Důkazem je nedávný telefonát, který od něho obdržel jeden z jeho kritiků, italský právní filosof Mario Palmaro. Ten společně s Alessandrem Gnocchim zveřejnil počátkem října článek „Tento papež nás nemá rád“. Jak už je u Františka dobrým zvykem, mezilidské vztahy buduje i prostřednictvím telefonátů. Tak tomu bylo i v tomhle případě. „Papež František mi řekl, že se zajímal o mé zdravotní problémy a mou vážnou chorobu. Rovněž mi velice jasně vyjádřil svou hlubokou spolupatřičnost a zájem o mou osobu jako takovou, bez ohledu na myšlenky a názory… Pro mě jako katolíka byl tohle jeden z nejkrásnějších zážitků mého života. Současně jsem papeži vyjádřil svou bezpodmínečnou loajalitu jako syn církve. Na druhé straně, cítil jsem svou povinnost připomenout papeži (…) svou jasnou kritiku jeho skutků. Papež mě téměř nenechal dokončit větu a řekl mi, že rozumí, že tato kritika pochází z lásky a jaké je pro něho důležité ji dostávat,“ komentoval Palmaro papežský telefonát, který mu byl adresován na svátek Všech svatých. Zajímavostí je, že několik dní před prestižním telefonátem jeho adresát poskytl rozhovor pro časopis Settimana, vydávaný řeholí dehoniánů. V něm komentoval úsilí Benedikta XVI. začlenit stoupence Společnosti sv. Pia X. zpět do plného společenství s církví a konstatoval, že právě dnes, „víc než kdy jindy musí církev odolávat duchu tohoto světa“.
Jak výstižně konstatoval prominentní americký vatikanista John L. Allen Jr., do řad papežových kritiků nepřináleží jenom doktrinální puristé, liturgičtí tradicionalisté nebo někteří pro-life katolíci ohrazující se vůči jeho údajně příliš vstřícnému přístupu k homosexuálům, ale taky političtí a ekonomičtí (neo)konzervativci. V mnoha svých homiliích a proslovech František varuje před nebezpečenstvím konzumismu, neregulovaného trhu a ignorováním chudoby ve světě. V nedávném videoposelství pro Festival sociální nauky církve v italské Veroně podpořil družstevní způsob podnikání. Paradoxně, v této oblasti, jakož i v reformě vatikánského zákonodárství týkajícího se předcházení praní špinavých peněz a financování terorismu jen pokračuje v linii svého předchůdce. Benedikt XVI. rovněž přijal některé závažné právní normy a jeho vyjádření o kapitalismu volného trhu a utilitaristické ideologii byla často ještě ostřejší. Právě emeritní pontifik je i nadále navzdory své skrytosti jistým druhem referenčního bodu nového pontifikátu. Neovlivňuje sice Františka přímo při výkonu jeho funkcí, ale – jak známo – je hlavním autorem první encykliky Lumen fidei.
Rychlé pracovní tempo a víceré inovativní prvky jsou poznávacími znameními papeže „z konce světa“. I díky tomu – a navzdory vnitřní kritice – si poměrně úspěšně získává „mysl a srdce“ lidí na celé planetě. Dokonce i tam, kde by to snad nikdo nečekal. V jednom ze svých rozhovorů o tom mluvil newyorský arcibiskup, kardinál Timothy Dolan, který je sám znám svou žoviálností: „Když se ráno procházím a mluvím s popelářem, nebo s policistou, nebo s taxikářem, číšníkem či s majiteli restaurací, všichni milují toho chlapíka. Je to v podstatě jednohlasné“.
