Mé oči viděly tvé spasení (vánoční kázání)

Aert de Gelder (1645-1727): Simeonův chvalozpěv
Autor: Wikipedia.org

Lukášovo evangelium, 2.kapitola (Nunc dimittis)

25  V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.

26  Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.

27  A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon,
28  vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
29  „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
30  neboť mé oči viděly tvé spasení,
31  které jsi připravil přede všemi národy –
32  světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
33  Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
34  A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
35  – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
36  Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
37  a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
38  A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
39  Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
40  Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.

Tento příběh je pro mě jedním z nejúžasnějších vánočních textů. Josef a Marie přinesou své narozené dítě osmý den do chrámu k obřízce. Každý prvorozený chlapec byl tehdy zasvěcen Hospodinu. V chrámu se s nimi potká starý člověk, který se jmenuje Simeon (Šimon). Vezme do své náruče maličké dítě a modlí se zvláštními slovy, při kterých se přímo tají dech. „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.” (2,29-32).

Simeon drží v náručí maličké miminko a v modlitbě vyslovuje, že nyní ho už Pán propouští, protože viděl spásu. To není jen barvitý básnický obrat. Simeon čekal na Boží pomoc. Čekal „potěšení Izraele” – a to je vyjádření, kterým se rozumělo splnění naděje pro Boží lid. V jeho prorocké modlitbě se objevují tři termíny: Spasení, světlo a sláva.

Přemýšlím nad tím, jak mohl Simeon poznat, že v přineseném dítěti je spása. V evangeliu to není zveřejněno. Pouze víme, že to byl člověk spravedlivý, čekal potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Ti, kteří naslouchali prorokům tak viděli, že oběti zvířat a chrámová bohoslužba nemohou vyřešit vše v lidském životě. Také Simeon – zbožný člověk – čekal potěšení Izraele – splnění mesiášských nadějí. Simeon věděl, že už Abrahamovi bylo zaslíbeno, že Pán Bůh z jeho potomků vytvoří národ, který bude požehnaný. „V tobě dojdou požehnání všechny čeledi země, všichni lidé“.

Byla období, kdy Izrael ztrácel jistotu svého misijního poslání. Často přestával být lidem zvláštním a jednal jako ostatní pohanské národy kolem. Ale byli v něm lidé, kteří podobně jako Simeon čekali, že Hospodin znovu promluví. Simeon se dočkal! Jeho staré oči uviděly Boží jednání. Simeon rozpoznává, že to není „jen“ lidské dítě, ale že je to spása, která se inkarnovala, vtělila do dítěte narozeného tak, jako se rodí jiné děti. Už může zemřít, cítí, že ho Pán propouští, protože jeho život došel naplnění. Zahlédl Boží spásné jednání, které přichází prostřednictvím dítěte narozeného z Marie. Když člověk uvidí spásu, potom zahlédl to nejdůležitější ve svém životě.

Simeon nevidí spasení jinde než v narozeném Ježíši. Jméno Ježíš – Jošuá (Jehošuá) – znamená Bůh je spása. To je svrchovaný Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On připravil v Ježíši spásu pro všechny národy.

Co dnes dělat s našími vinami a hříchy? Co s hříchem, který už nemůžeme napravit, odčinit? Co když jsme ublížili někomu, kdo zde už na zemi není? Co když jsme něco zanedbali ve výchově dítěte a dítě už vyrostlo a není šance to napravit? Co když jsme ublížili sami sobě? Především jsme svým hříchem zarmoutili svého Pána a Boha. Důležité svědectví Simeona nám pomáhá rozpoznat a uvidět Boží spásu, která přišla na odpuštění hříchů. S Ježíšem je možné povstat k novému způsobu života a obnovit vztah se Stvořitelem. Simeon znal Písmo a Duch svatý byl s ním. Mohl se tak stát jedním z prvních svědků nového Božího spásného jednání v Mesiáši. Jeho oči viděly v Narozeném spásu a v jeho náruči na chvíli spočinul Spasitel světa.

Pavel Černý je kazatelem Církve bratrské v Praze 1. Emeritní předseda Ekumenické rady církví.