Seznamka
Synagoga v Děčíně - ilustrační foto
Autor: Christnet.cz / Jan Kirschner
27. leden byl v roce 2005 vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů jako Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Připomínáme si utrpení šesti milionů židovských a dalších obětí holokaustu / šoa za druhé světové války. Lednové datum nebylo zvoleno náhodou, je dnem osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) Rudou armádou (27. ledna 1945).
Celopal, záhuba, zmar
Termín holokaust je česká odvozenina z řeckého holokauston (česky celopal), což je označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí. V češtině se lze také často setkat s původně anglickou odvozeninou holocaust, obě varianty jsou v češtině rovnocenné. Autorem termínu je nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel, který je poprvé použil ve svém románu Noc (La Nuit, 1958) ve smyslu „zničení ohněm“. Židé preferují biblický výraz šoa (hebrejsky השואה zničení, záhuba, zmar), který je však omezen na druhou světovou válku.
Na oběti transportů, které v lednu 1942 odvezly z Plzně víc než dva a půl tisíce židovských obyvatel, vzpomenuli v neděli 26. ledna ve Velké synagoze také plzeňští křesťané a židé. V listopadu loňského roku si pak svět připomínal 75. výročí Křišťálové noci. Noci, které dostala jméno po střepech z rozbitých výloh židovských obchodů a oken synagog.
V synagoze v Plzni se konají pravidelné bohoslužby židovské obce a Plzeň patří mezi několik málo míst, kde existuje živá komunita. Za války bylo zničeno přes 60 synagog a po válce zůstalo opuštěných dalších 300 budov. Podle internetového zdroje v současné době k židovským bohoslužbám slouží pouze Staronová, Vysoká, Španělská a Jubilejní synagoga v Praze, synagogy v Děčíně, Plzni, Brně, Krnově a nově postavená synagoga v Liberci. Samo slovo synagoga je řeckého původu (synagogein-shromažďování), hebrejština užívá slov bejt ha-kneset (dům shromáždění, výraz i pro sněmovnu, parlament).
Poválečné osudy synagog
Některé synagogy byly v poválečných desetiletích zbořeny pro statické narušení a zchátralost nebo jen kvůli neochotě socialistického státu obnovovat náboženské stavby. Jiné ustoupily moderním urbanistickým záměrům při přestavbách měst. Křesťanským církvím slouží 25 synagog a řada dalších byla zejména po roce 1989 opravena a je využívána jako regionální židovská muzea (Ledeč nad Sázavou, Plná, Úštěk, Luže, Březnice, Rychnov nad Kněžnou, Heřmanův Městec) nebo městská muzea. Jiné synagogy slouží jako depozitáře Židovského muzea v Praze, další jsou využívány jako knihovna, archiv, kulturní dům, požární zbrojnice, obytný dům, obchod, obecní úřad, tělocvičny, ale i jako továrny, dílny, stodoly a skladiště.
Interiér synagogy v Děčíně
Autor: Christnet.cz / Jan Kirschner
Mnoho těchto náboženských staveb na českém území bylo zničeno již v během Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu v roce 1938. Tedy na území Sudet, které tehdy již byly připojeny k Říši. V ostatních částech země následně během okupace a protektorátní správy. Některé synagogy (např. v Pardubicích) pak padly za oběť budovatelské výstavbě v dobách komunistického režimu. Opuštěné budovy, které přestaly sloužit náboženským účelům, neměl kdo chránit.
Bohoslužba a pietní tryzna na místě vypálené synagogy
Oběti holokaustu a 75. výročí Křišťálové noci si v listopadu minulého roku připomněli také v České Lípě místní křesťané, zástupci města a Židovských obcí z Děčína a Liberce. Shromáždění, kterého jsem se mohl osobně zúčastnit, se konalo v blízkém kostele. Zde jsme mimo jiné vyslechli promluvu o šikaně. Kazatel upozornil na to, že cesta od drobné šikany k pogromu nemusí být dlouhá a týká se každého jednotlivce i národa. Pietní tryznu na místě někdejší synagogy vedli zástupci židovské obce z Děčína. Tato obec je, kromě již zmiňované Plzně, další aktivní komunitou. Na shromáždění do České Lípy přijel i jeden z organizátorů podobné piety v blízké Žitavě, kde po synagoze též zbyla pouze pamětní deska a proluka v zástavbě.
Jedna dvakrát vypálená synagoga a jedna zachráněná
V České Lípě se dnes k judaismu nehlásí zřejmě nikdo a komunita, která měla ještě před válkou cca 400 členů, neexistuje. Většina nepřežila holokaust a několik desítek navrátilců odešlo po válce do Izraele nebo do jiné části světa. K jejich nepřijetí přispělo i to, že mluvili převážně německy a komunistický režim „sionistům“ také nebyl nijak nakloněn. Jedinou památkou po zajímavé stavbě z 19. století je malý památníček na velkém parkovišti a jméno ulice v bývalé židovské čtvrti, která ale v budovatelské době socialismu také vzala za své. Absurdnost události připomněl i historik Ladislav Smejkal, když upozornil na to, že vypálení synagogy se stalo nadvakrát. Poprvé požár ještě neinformovaní hasiči stačili uhasit. Podruhé již měli správné instrukce a hlídali pouze okolní budovy. V severních Čechách jen málokterá synagoga unikla destrukci. Výjimkou je město Děčín. Zde mají synagogu nedaleko evangelického kostela v poměrně husté zástavbě a na málo přístupném místě ve svahu. To zřejmě přispělo, díky intervenci německého starosty města, k záchraně objektu. Starosta argumentoval i obavou z rozšíření požáru na okolní budovy.
Nová synagoga v Liberci
Autor: Christnet.eu / Jan Kirschner
Děčínská synagoga je postavena v orientálním stylu. Její kupole připomíná jedinou zachovalou stavbu od českého architekta v Hirošimě. Ve městě je otevřená židovská obec a synagoga slouží jak k bohoslužbám, tak jako kulturní centrum. Vstřícnost místní obce jsme mohli poznat při dvou návštěvách i osobně. Nejdříve kvůli přípravě shromáždění v Lípě, později při oslavě Chanuky, kam nás děčínští pozvali po českolipské vzpomínce. Chanukový věnec a časová blízkost s křesťanským adventem jsou ale asi to jediné, co tyto svátky spojuje (samozřejmě kromě víry ve společného Boha – Hospodina). Také bohoslužba, které ještě předcházel nácvik tradičních tanců, byla od té křesťanské dost odlišná až orientální, neracionální.
Synagogy jako památníky utrpení židovské komunity
Synagogy dnes často připomínají již jen mrtvé komunity, které nepřežily holokaust. Ve srovnání s výše uvedeným číslem opuštěných a zničených budov je počet synagog, kde se schází živé a aktivní židovské obce, velmi malý. Pokud zůstaly, málokde fungují tak jako obec v Děčíně. Některé slouží ke shromáždění nám, křesťanům, další jako muzea nebo k jiným účelům. Snad jediná moderní synagoga u nás je v již zmiňovaném Liberci. To je ale již zdařilá novostavba, která je součástí centra krajské knihovny. Byla postavena na místě staré synagogy vypálené během Křišťálové noci. Na rozdíl od krajského města Liberce v menších městech asi již nikdy nové synagogy postaveny nebudou. Každá ze synagog v Čechách i po většině zemí Evropy, ať je jejich účel dnes jakýkoliv, se tak stává památníkem utrpení židovské komunity a současní majitelé by měli tyto tragické kapitoly dějin připomenout alespoň pamětní deskou.
V článku je citováno z internetové wikipedie, expozice v děčínské synagoze, článků o historii synagog v Čechách a textu časopisu Český bratr o výročí Křišťálové noci.
Více fotek severočeských synagog od autora článku, nebo repro historických snímků vypalení synagogy v České Lípě naleznete zde.
