Seznamka
Karel Gott zemřel 1.října 2019
Autor: Wikimedia Commons / František Ortmann
Uprostřed byla podobná socha jako v Muzeu. Kolem prázdné lavičky. Jenom na jedné seděl ten vrchní, páchl kouřem cigarety a zasyčel na mistra:
"Kolik myslíš, že mi je let, abych Tě pořád honil? Zaplať pro můj klid, když už sám se chceš trápit."
Moudřejší ustoupí, napadlo mistra a přisedl. V restauraci nic nedostal, ale přesto se zeptal.
"Tak kolik dlužím?"
Vrchní vytáhl účet, tlustou roli papíru a začal:
"Ukradl jsi mnoho ovcí. Někdo říká tisíce, někdo stovky a když jsem se Tě na to ptal, řekl jsi: „My tenoři máme na ženy erotizující účinek, ale tisíce žen jsem neměl. Musel jsem přeci mezitím taky zpívat. Mám číst dál, všechna jména?"
"Ne, prosím." Řekl mistr a poslouchal. Vrchní prozatím schoval účet do velké kapsy.
"Nechci Tě ranit, chci Ti pomoci. Obtěžuješ mě, protože měníš cesty lidí, kteří Ti nepatří. Tvůj seznam mě unavuje, obtěžuje mě, protože jich nosím mnoho.
Otravuješ už celé nebe, tak Ti to vysvětlím ještě jednou.
„Proč jsi nepil, ani nejedl a přesto máš dluh? Pán nejvíce chrání nejzranitelnější. Ženy a děti. Také proto řekl, kdo nevchází do ovčince dveřmi, je zloděj. Ovčinec jsou ženy, které chrání nejvíce. Umíš zadržet jeho hněv a pomstu?
Pokud by někdo silou nebo krásným hlasem svedl a znásilnil Tvé vlastní dcery, požehnáš mu a odpustíš?"
Mistr přemýšlel a vrchní pokračoval:
"Muž touží po ženě a to je dobře. Buď jí získá legálně, cestou práva majitele a to je Ježíš. Nebo ji svede cestou Kainovou. Lží, pěknými slovy, hudbou, pohrůžkou, násilím, stejná věc."
A protože jak známo nejen Pán je jeden, jako je jeden jeho Otec, pravý Bůh, ale také jen jedna žena pro jednoho muže, máme tu problém.
Pokud svedeš jednu, poškodíš sám sebe, když s Tebou půjde. S každou další pak kradeš perly těm, pro které je Pán má. Však se ještě potkáme."
A ten park zmizel a z tlampače na ulici zaslechl mistr svůj hlas.
"Pojď, ukážu Ti cestu Rájem" A kolem projel sportovní vůz a řidič se smál.
Mistr stále nemohl utéci z toho snu. Znovu zabloudil do malého Muzea. Tentokrát tam byl sám. Všiml si dveří s nápisem "Jen pro zaměstnance". Uviděl obraz, který ale byl jako okno zamalované barvou.
Otevřel je a viděl skutečnou zahradu plnou spokojených lidí, krásné domovy, děti a bezpočet rostlin, také zvířat a pěkných věcí. Mnohé z nich neznal.
Znovu se ozval monotónní hlas:
"Zahrada založená Bohem, zničená potopou, znovu vybudována Bohem. Ježíš do ní zve zpět každého, kdo se smíří s Láskou, jeho Otcem Bohem. Každého, kdo hledá, tluče a prosí. Odpustil i zločinci, který umíral vedle něj, tak dobrý je náš Pán.
Tam budou radostná shledání, tam se budou pozvedat číše, tam mnozí naleznou potěšení v délce dnů. Zloději, smilníci a další nevděčná pakáž potom bude za zdmi zahrady. Tam je pláč a skřípění zubů. Jak prosté, jak smutné."
Mistr se zeptal: Nezemřel snad Ježíš za všechny?
"Omyl, zemřel za hříchy světa, ale co se týká lidí, zemřel za mnohé, ne za všechny.
Jsou slzy pokání, které očišťují. A jsou obchodníci s emocemi. Je trápení pro pravdu a trápení pro nenasytnost. Je křest Janův k odpuštění.
Někteří umělci potom vylévají Pánovu krev a křtí věci. Pro vlastní slávu a výdělek. Jsou lovci srdcí z Pánova stáda a čas se krátí. Velmi se krátí.
Ti jsou spolehlivě vedení vlastními touhami na cestu padlých andělů. Ti oklamaní, kteří uvěřili, že jsou něco více, že jsou bohové. Jak prosté, jak smutné."
A mistr spěšně odešel z toho místa. Zamával na auto, aby se nechal odvézt domů za ženou a dětmi. Taxikář mu ale nezastavil. Hned za ním předjelo nádherné auto, nablýskané, závodní, poslední model. Řidič mu otevřel dvířka: "Pojeď dál se mnou, neváhej. Zbožňuju adrenalin."
Když proletěli zatáčkou, mistr se polekal, ale řidič se klidně smál.
"Neboj, dá přeci příkaz andělům a ponesou tě."
Auto zamířilo přímo na sráz, pod kterým byla hluboká rokle. Mistr si zakryl oči. "To je vzrušující," liboval si řidič. A kolem byla obloha, mraky a země hluboko pod nimi, když se k němu řidič otočil:
"Tak už si, mistře, prozkoumal všechna tajná vědění, už ses nabažil tajných věd a falešných proroků? Stále ještě věříš, že by Bůh svěřil to, na čem mu nejvíce záleží do rukou někoho neodpovědného?"
"Že by snad chtěl drtit lidi, aby prokázal jak je dobrý? Nebo naopak obětoval sám vlastního Syna, jediného, z Lásky...?"
Mistr nevěděl, jak odpovědět.
"Nebo se cítíš na to, být nesmrtelný? Chtěl by ses toulat prostorem?
Kde není pohlazení ani blízká ruka. Ani čas, jen věčná mysl.
Neprosil bys snad o smrt, kterou Vás Ten, kdo slíbil, že zřídí „nová nebesa a novou zemi“ zachránil v Ráji? Když den rozsudku roztáhl na tisíc let, jak měl připraven plán pro záchranu? Pokud by první lidé selhali. Aby Ti poslušní se směli vrátit? Po pádu Adama, který způsobil nemoc (prokletí) země. Raději pros o odpuštění.
Dnes zpíváte Haleluja, ale On není Němec, ani z národů, vždyť stvořil a udržuje při životě vše. Nebo věříš, že je opravdu zakázáno zpívat HaleluJah? Kdo zná Stvořitele? Jak potom můžete slavit jeho jméno?
Babylonská hlava Vás zmátla, tak se dál plahočte za vašimi neexistujícími bohy. A ty klidně dál zpívej pro mne, miluju bezuzdné večírky, nevázané věci. Dlouhé účty, seznamy nepřiznaných vin."
Auto prudce zastavilo a mistr přeletěl střešním oknem do trávy. Nic mu ale nebylo. Přistál u dveří kostela. Ten kostel byl obestaven lešením. Dveře byly otevřené a na nich přibitá velká plechová cedule.
KDO PŘISPĚJE 500 KČ A VÍCE NA OPRAVU, MÁ ODPUŠTĚNÍ NA TŘI ROKY ZDARMA!
