Seznamka
Bohuslav Reynek
Autor: Wikipedia.org / Dagmar Hochová
Před pár dny napsal jsem do Lidových novin:
Křížem krážem po českých cestách se rozkřičely transparenty: „Revolta! Reflexe! Restart! Reinkarnace!“ Poté dokřikly: „Reynek! Génius, na kterého jsme měli zapomenout.“ Pozvánky pak násobí křik: „Výpravný průvod křížové cesty s kardinálem Dominikem Dukou ve stopách Ježíše Krista. Prožijete slavnost v Čechách dosud nevídanou. Z pestrého programu slavnosti: Výjevy z pašijových her. Scénický tanec na téma posledních slov Krista. Velikonoční průvod do Valdštejnské jízdárny.“ Kdo to je, ten Reynek? To bude nějaká super mega bomba celebrita. Někdo tak slavný a kontroverzní jako Jan Důmnesmímítstěny Kaplický, Bořek Havelbylmůjkámoš Šípek, nebo Jan Holářiť Oprejskanáomítka Saudek. Jinak by přece neměl takovou reklamu. Na takové vernisáži se prostě nesmí chybět. Budou tam všichni! Možná přijde i strahovský opat.
Tak tohoto Reynka neznám. Znám někoho úplně jiného. Znám básníka a grafika Bohuslava Reynka, který se staral o tvorbu samu, ale pramálo o její ohlas. Unikal pozornosti velkých scén nejen za komunismu, ale už za první republiky. Ani samy katolické kruhy si ho moc nevšímaly. Až v šedesátých letech se stal „tajně slavným“, když do Petrkova začali přicházet první návštěvníci, mezi nimi i Jirousovi či Ivan Diviš, lidé od Reynka v mnohém odlišní, ale stejně jako on neskladní a neprodejní. Ostatně, z Reynkova díla dodnes nevisí ve stálé expozici Národní galerie ve Veletržním paláci jediný obrázek.
Je pašijový týden, a to si z Reynkových veršů už nevímkolikátý rok vždycky přeříkávám:
„Velikonoce
žel, jen jedenkrát jsou v roce,
nouze jest o vykoupení
větší nežli o chléb denní,
jehož nelze polykati
pro bolest, jež s vášní katí
hrdlo hladové nám svírá…“
I letos půjdu s těmi verši někam do lesa. Což může udělat každý, kdo chce, sám za sebe. To bude slavnost!
Pak jsem po „dni R“ naslouchal zprávám o tom, jak nechutně a dryáčnicky „akce R“ mezi svatým Vítem a Valdštejnskou jízdárnou proběhla, s tlačenicemi davů, s vulgární ochrankou, s Reynkovými dávnými přáteli odcházejícími raději tiše pryč od tyjátru.
Pak jsem četl obhajoby celé „akce R“, že se to prostě MUSÍ, protože je to „vyšší zájem“ – protože Reynek patří prý do každé rodiny a protože je zapotřebí získat mnoho, mnoho peněz na opravu Reynkova statku v Petrkově – ale nedočetl jsem se nic o tom, že by na tuto jistě chvályhodnou opravu mělo jít něco z výtěžků výstavy a s ní spojených komerčních aktivit.
A pak mě napadly docela jiné verše. Tentokrát nikoliv Reynkovy. Napadly mě přehořké verše jiného českého básníka, Františka Halase, inspirované – stejně a jinak, jako a než dílo Reynkovo – poetikou Florianovy Staré Říše a Léona Bloy:
„Prasata kšeftů po chudých se válí
Prasata kšeftů dívky svlékají
Prasata kšeftů i slova zpančovali
Prasata dětem mléko bryndají
Prasata kšeftů světem rozběhla se
Prasata kšeftů slastí chrochtají
Prasata kšeftů ctí jenom kšeftů prase
Prasata bzdí na ty kdo nemají
Zaval je zaval šestá vlno“
Neboť o nic jiného než o kšeft v případě současné Reynkovy výstavy nejde. O to, aby se co nejvíce zvedla cena Reynkových výtvarných děl, které předtím nakoupili organizátoři současné výstavy. Aby se Reynek stal módním. Aby si bohatci kupovali originály za astronomické ceny a nebohatci kopie za ceny jen tak běžně předražené.
Jistě, ať si každý nakupuje, co chce. Ať k tomu vykřikuje reklamy, jaké chce. Toto je svobodná země. Ale protože je to svobodná země, smí se snad vykřiknout:
Hanba vám, kteří cynicky kupčíte s autentickou touhou lidí po duchovnu a po kráse.
Hanba vám, kteří jste Reynka zpančovali.
Martin C. Putna je profesorem Fakulty humanitních studií UK.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
