To, co mi na dnešní společnosti stále více vadí, je rostoucí hrubost. Začíná už u náctiletých dětí. Vzájemná šikana mezi žáky a hrubé chování k učitelům jsou na denním pořádku. Sami učitelé by o tom mohli dlouho vyprávět. I když se s takovým brutálním chováním těžko smiřuji, nakonec si řeknu: „Jsou to jen děti." Nemůžu se ale smířit s hrubým chováním těch, kteří si do svého loga vepsali „Pomáhat a chránit". Dodnes těžce rozdýchávám demonstrativní zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) na úřadu vlády a dalších místech ve čtvrtek 13. června 2013.
Když jsem to v televizi sledoval, měl jsem pocit, že je to den, kdy demokracie v této zemi končí a začíná „polikracie". V paměti mám také zásah ozbrojeného komanda vojenské policie v České televizi v kanceláři reportéra Karla Rožánka. I ten obraz z hlavy těžko vymazávám.
A proč se o tom zmiňuji? Protože nemohu nezareagovat na zásah ÚOOZ minulý pátek v mešitě v centru Prahy. Ať už si o muslimech myslíme cokoliv, v tomto případě se jich musím zastat. Muslimové byli shromáždění při pravidelné modlitbě, která pro ně má v tento páteční den zvláštní význam. Zásah na jejich posvátném místě a v tuto dobu považuji za mimořádně necitlivý až hrubý.
Už od starověku byly ve všech kulturách a náboženstvích kostely, mešity, synagogy, chrámy a modlitebny považovány za azylová místa. Tam světská moc jen tak nemohla. Pak se k těm místům přidaly univerzity. Není to sice zakotvené v žádném zákoně, ale je to nepsaná tisíciletá tradice, a to už přece něco znamená. Jen největší barbaři toto nepsané právo porušovali a na tuto půdu samozvaně se zbraněmi vstupovali.
Každý musí dodržovat zákony a české právo. Jejich nedodržování je zločinem. Ale ve jménu práva a zákona nemohu používat hrubost nebo násilí. Už kdysi jsem v některém fejetonku napsal, že jsem poznal člověka, který boji za toleranci zasvětil téměř život, přičemž to byl nejvíce netolerantní člověk, jakého jsem kdy poznal. To ohrožuje nás všechny i tento státní systém. Budeme tak silně bojovat ve jménu práva a zákona, že se sami jednou mimo právo a zákon dostaneme. A protože má Útvar pro odhalovaní organizovaného zločinu perfektní monitoring tisku, určitě i ten můj fejetonek u něho „přistál". A tak bych vás tam chtěl pozdravit, říct, že si vážím vaší práce, a kompetentní osoby poprosit: „Přidejte na lidskosti, citlivosti a toleranci."
Zbigniew Czendlik je římskokatolický kněz působící v Lanškrouně, hojně spolupracuje s médii (ČT a další).
Se souhlasem autora převzato ze stránek lanškrounské farnosti (www.farnostla.cz).