Seznamka
Den matek - ilustrační foto
Autor: flickr.com / Wikimedia Commons
Ten letošní je jubilejní. Slaví se již 100 let! Sotva kdo si to uvědomí. Kupodivu nalezneme jeho připomenutí v občanském kalendáři. Ale jinak? Kus nostalgie? Provorepublikový sentiment s kořeny v 19. století? Oč vlastně běží - mateřství je přece blízké každému člověku. Každý z nás ležel v plenkách, nebo jen v novinách jako Edith Piaf. V Izraeli je dokonce nárok na státní příslušnost dán původem z rodilé židovky. Matka je domovským přístavem, zázemím, jistotou, bezpečím v nejistém světě. Zůstává otevřenou náručí, do níž je možno se vrátit. Ať se stane cokoli.
Všechna čest i ústavům mateřské péče, kojeneckým ústavům, jeslím a školkám. Děly se pokusy statisticky podchytit kontakt zřítelnic očí matky a dítěte, a také v dobrých zařízeních, jež mohou matky v nouzi nahradit. Nebylo v lidských a technických silách, aby byly tak časté jako mezi vlastní matkou a jejím dítětem. A nedivíme se mláděti opice, jež přišla o matku, že když si mohlo vybrat mezi drátěnou a plyšovou figurínou, přimklo se k té druhé.
Je třeba si přiznat, že mateřskou roli často přebírají dnes i manželé či partneři. A tam, kde se rodina rozbila, bývá to i muž, jenž se o děti obětavě stará. Dnešní vzorec rodinné pospolitosti bývá ovšem většinou jiný než rádoby idylický 19. století. Vznikají „megarodiny“, kde je více matek i pramatek. A nemívají to snadné. Bývá zde i řada otců a praotců. Dnes jak kdysi, ve změněných poměrech, stále platí, že rodina je základ státu. To je ale již nad rámec tohoto příspěvku.
Úloha Svátku matek vstoupila do povědomí již v doznívající, paternalistické společnosti přelomu 20. století. Přispěly k tomu počínající emancipační tendence rozvíjející se industriální společnosti. Přitom se zdálo, že Svátek matek zavání tradičním, měšťáckým přístupem. Není divu, že svými kořeny tkví v USA, kde se narodila svobodomyslná, leč i nábožensky založená manželka našeho prvního prezidenta, Charlotta. A tak její dcera Alice měla na co navázat. Ostatně i sám TGM přiznával, že jeho matka na něj měla větší vliv než otec: „Byla chytrá a moudrá a zbožná. Ráda chodila do kostela, ale neměla k tomu kdy, protože musela dřít na rodinu.“ Prezident se sám vyjádřil, že kořeny svátku prý sahají až do 16. století, kdy bývala jedna povelikonoční neděle věnována matkám. Dodejme, že na sklonku 19. století se Anna Reevers Jarvisová z Philadelphie, matka jedenácti dětí, začala angažovat za práva matek. Když zemřela, pokračovala v započatém úsilí její dcera. Kampaň za ustavení dnu matek přinesla ovoce. V roce 1914 byl Den matek prohlášen oficiálně za národní svátek - den veřejného vyjádření lásky a úcty matkám. Druhou květnovou neděli matky nepracovaly, nevařily, neuklízely. Všechno obstarávaly děti, které navíc maminky obsluhovaly. Dospělí posílali matkám pozdravy a blahopřání. Občané USA se zdobili květinou - bílou ten, kdo maminku už neměl, a červenou ti ostatní. Slavení Svátku matek se pak rozšířilo do Evropy a řady dalších zemí světa. Pokřiveně se svátku chopilo nacistické Německo. A tak až po válce se i tam vrátil Svátek matek v původním záměru. A následně komunistické režimy Svátek matek ve východním bloku prakticky zrušily.
Můžeme se dnes ptát, co nám ze svátku matek zbylo. Budeme slavit svátek matek? Neváhejte, a druhou květnovou neděli dejte svým matkám a babičkám pěknou kytku. Povzbuďte i děti. Kytici je možno natrhat i při vycházce na louce. Květinou, která v té době kvete a není ji dnes již tolik vidět, je srdcovka. Totéž vypoví třeba knížka, drobný dárek, ale i výpomoc v domácnosti. A pokud již maminku nebo babičku nemáte, je dobře na ni vděčně vzpomenout nebo poděkovat za ni v modlitbě.
Od samého zrodu tohoto svátku nikdo nepopíral, že by matkám měly být více nakloněny zákony. Stát by měl matkám a dětem nejen hmotně pomáhat. Co však může učinit každý v tento sváteční den, ať neodkládá do roka a do dne. Mějme úctu ke každodenní, tak samozřejmé a nedoceněné péči matky o dítě.
