Seznamka
Ilustrační foto - vlajka EU
Autor: Wikipedia.org / David Sedlecký / Wikimedia Commons
Bůh stvořil jednotu i různost, církvi by měla být jednota v různosti vlastní. Různost lidí má sloužit k vzájemnému obohacování, nikoliv k vyvyšování národnostnímu či diktátorskému. Evropské volby rozhodnou křesťané, těch je v Evropě přes 70 %. Kritizovat v Česku Unii za to, že se konstitučně nehlásí ke křesťanství, by bylo oprávněně pouze tehdy, kdyby odkaz na cyrilometodějskou tradici byl v české ústavě.
Víra v Boha by měla být doprovázena osobním nasazením pro obecné dobro. Konkrétně pro nadcházející volby to znamená zamyslet se nad tím, zda ti sólisté, kteří volají po „samostatnosti“ a pohřbu Unie, nechystají zvací dopis a provokace, aby „v zájmu lidu“ mohla opět bratrsky pomoci cizí armáda. O komunismu snad mezi křesťany panuje jasno, ideologie třídní nenávisti je nekompatibilní se službou pravdě a lásce. Ultrapraví při parlamentních volbách u nás naštěstí neuspěli, o to více se ale ozývají nyní. Jako obvykle se v mnohém shodují s ultralevicí.
Pomineme-li extrémisty, bude se většina křesťanů zřejmě rozhodovat mezi TOP09, KDU-ČSL, ODS a ČSSD. Odpovědi lídrů evropských kandidátek těchto stran na otázky Katolického týdeníku rozhodně stojí za přečtení – zejména reakce na druhou otázku je signifikantní. Mimo v KT jasně formulované názory na přiznání se ke křesťanským kořenům Evropy je určitě dobrým vodítkem křesťana i použití internetové volební kalkulačky. Hnutí ANO odpovědi do KT nedodalo, makání se nekonalo. Blackbox ANO je nevypočitatelný – vzpomeňme na předvolební souhlas s restitučním zákonem a povolební účast ANO v populistické komisi s ČSSD, která platnou zákonnou úpravu zásadně napadala.
Volební účast by měla být samozřejmou povinností každého křesťana, který by se neměl rozhodovat podle laciných hesel na plakátech, ale měl by hlouběji zkoumat stranické nabídky a modlit se za to, aby dokázal oddělit zrno od plev. I na naší volbě záleží, zda se znovu Evropa opře o kámen úhelný jako za Schumana a Adenauera.
Smiřte se s Bohem – a potom bude možné i smíření mezi lidmi. Zdánlivě nemožné dokázali po poslední válce Francouzi s Němci. Nešlo pouze o proklamace nejvyšších politiků, živé partnerství měst s nosnou účastí farností dokázalo zlomit staletý svár vzájemným navštěvováním rodin, čímž vznikly tisíce trvalých přátelství.
Spolkový prezident J. Gauck nám nedávno dobře připomněl, že síla symbiózy, dialogu, vzájemného obohacování kultur, jazyků a mentalit je trvalejší než násilné prosazování jednotné totalitní kultury. V závěru svého proslovu na Karlově univerzitě vyslovil náš společný závazek: „Nikdy více nedopustit, aby se ničila rozmanitost, aby násilí triumfovalo nad duchem. Ani na jaře, ani v srpnu. Nikdy. Nikde.“ (kráceno)
Tak dobrou volbu do společné Evropy, v duchu tohoto závazku!
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
Milan Mareš je matematik a IT specialista.
