Charita znamená milosrdenství a soucit, a je to dnes asi jedna z mála věcí, na které se většinová společnost shodne. Někdy se až zdá, jako by to bylo jisté východisko z nouze: když vedeme spory o všem a zpochybňujeme tradiční hodnoty, tak charita snad přece jen navždy zůstane charitou, dobročinností hodnou podpory a uznání. Světská média přitom někdy církve zaměňují s charitou, když například čas určený ve veřejnoprávním médiu pro náboženské vysílání jednoduše vyplní výčtem charitativních aktivit z posledního týdne a relace je hotová.Ovšem v poslední době nadužívanost slova charita vyvolává nezbytně jisté pochybnosti.

Těžce nemocný Piergiorgio Welby apeloval tak dlouho na soucit italských úřadů, až je nakonec přiměl k tichému souhlasu s odpojením od přístrojů, které jej udržovaly při životě. Jistí manželé v USA měli soucit se svým postiženým dítětem do té míry, že se rozhodli pro operační zákrok, který zamezuje přirozenému růstu a vývoji organismu. Organizace Amnesty International bojuje již tak dlouho za lidská práva a soucítí s pronásledovanými lidmi, že se již před časem začala angažovat ve prospěch žen, které se rozhodly pro umělý potrat. Další organizace se zastávají homosexuálních párů a jejich práva na adopci dětí a další dokonce berou pod ochranná křídla pedofily. To vše jenom z těch nejryzejších charitativních pohnutek.

V předním italském deníku se tento týden objevil další případ hrdinského boje za pomoc bližnímu svému. Dvaadvacetiletý pacient jistého hospicu v Oxfordu trpící vážnou dystrofickou poruchou se obrátil na personál zdravotnického zařízení s neobvyklou prosbou: Vzhledem k jeho nemoci je jen malá pravděpodobnost, že by se dožil třiceti let a podařilo se mu navázat přirozený partnerský vztah. Protože touží alespoň jednou v životě „mít sexuální styk se ženou“, prosí personál, aby mu sjednal kontakt s prostitutkou. Sešla se etická komise hospicu a probírali věc ze všech stran. „Dospěli jsme k rozhodnutí, že je naší morální povinností podpořit Nicka v jeho emocionální rovnováze a pomoci mu, aby prožil sex dříve než zemře,“ říká jedna ze zdravotních sester. Věc byla dojednána a uskutečnila se. O tom, zda se prostitutka také z charitativních důvodů vzdala odměny, už se noviny nezmiňují.

Můžeme si položit otázku, kam až sahá charitativní ohled? Možná nás napadne, že vlastně většina věcí na světě už se děje z primárně charitativních důvodů. I George Bush vysvětloval vpád do Iráku soucitem s utlačovaným iráckým lidem, kterému je potřeba pomoci v dosažení demokracie. Vlastně každý je hoden soucitu a měl by mít nárok na pomoc ve svých potřebách, protože každý nějak trpí. Alkoholik trpí svou závislostí a měl by mít z charitativních důvodů nárok alespoň na jeden soudek piva denně dovezený až k domu. Svobodný a osamělý muž by měl mít nárok na bezplatný příjem alespoň jednoho televizního pornokanálu. Ženatý a nešťastný muž by si zase zasloužil alespoň jednou týdně nějakou milou vlídnou společnici. Sebevrazi potřebují rychlou a bezbolestnou smrt na zavolání a ne aby se s tím trápili a převraceli v hlavě pro a proti, hledali vhodné místo a prostředek. Ti všichni a mnozí další si zaslouží soucit a pomoc, zaslouží si charitativní sbírky a dárcovské smsky, zaslouží si charitativní organizace, které budou bojovat za jejich práva.

Zdá se vám to jako příliš orwellovská představa? I tam můžeme směřovat. Směřujeme pomalu k té době, v níž bude jeden každý z nás v každou denní i noční chvíli ve střehu a pátravě se rozhlížet po lidech kolem sebe. Nikdy nevíš, kdo právě v té chvíli pocítí touhu pomoci někomu jinému v odstranění překážky, kterou jsi ty sám.
To není zpochybnění dobrých skutků a záslužných činů, kterými mnozí lidé pomáhají chudým a potřebným. To je pouhé zamyšlení v nadsázce, kam může vést to stále více se rozmáhající převrácení tradičních hodnot. Odpověď se přitom nabízí sama: k sebezničení.

Autor je nezávislý novinář a překladatel.