Bíble po kapkách
Před nějakou dobou spatřil světlo světa fotoblog s názvem „Bible po kapkách“, který až do dnešních dnů vydržel s pravidelnou aktualizací. Autor v něm spojuje známé i méně známé biblické verše s vlastními fotografiemi s přáním, abychom se třeba jen po malinkých kapkách k Bibli pravidelně vraceli a nechali se jí znovu oslovit. Vždyť ta může být vykládána nejenom z kazatelny, ale třeba i pohledem objektivu. Pokud však neskončíme jen u jednoho kliknutí myší a něco z uvedeného se dotkne i našeho srdce, jistě to nezůstane bez užitku... Více už na http://biblepokapkach.blogspot.cz/.
Posádka letěla v noci do cizí země, kde měla na smluveném místě s letadlem přistát a předat důležitý náklad. Stalo se to během druhé světové války. Po několikahodinovém letu začaly navigační přístroje v letadle hlásit, že už jsou přesně nad určeným místem a že je třeba přistát. I rádiové spojení s řídící věží dole na zemi udávalo pokyn: Jste na místě, přistaňte! Posádka ale navigačním přístrojům nevěřila, protože celý let z mateřské základny na místo určení byl prozatím podezřele krátký. Ve vzduchu byli o celou třetinu méně času. Říkali si: „Není možné, abychom tam byli tak rychle. Navigační přístroje patrně selhaly.“ Jak si ale vysvětlit, že i řídící věž opakovala výzvu „jste na místě, je třeba přistát“? Patrně se dostala do rukou nepřítele a záměrně začala vysílat dezinformace, aby všechna letadla ve vzduchu zmátla... „Ano, poletíme dál,“ rozhodl kapitán, „je nemožné, abychom byli na místě za tak krátkou dobu.“ Letadlo pokračovalo v letu. Posádku ani zmíněný stroj již nikdo nespatřil. Dostali se někam daleko nad moře, kde jim nakonec došlo palivo. Na návrat už bylo pozdě. Patrně se zřítili do moře.
Jak se to mohlo stát? Té noci nastalo velmi silné proudění vzduchu (přes 130 km/hod). Vzdálenost, kterou bylo obvykle možné přeletět za tři hodiny, šlo najednou překonat mnohem rychleji. Letadlo unášel vítr, proto se ke svému cíli na pobřeží dostali velmi brzy, jak správně signalizovaly navigační přístroje i řídící věž. Posádka tomu ovšem nevěřila, spolehla se sama na sebe, a to se jí té noci stalo osudným.
Tragické chyby se mohou stát i v lidském životě. Na něj může být krátká i nejmodernější technika. Jeho spolehlivým kompasem však zůstává Bůh ve svém Slově. Ukazuje nám, jak moudře a správně žít, jak milovat, jak věřit a kudy vede cesta k Němu. Dokáže nás provést různými starostmi, osobním trápením a nakonec třeba i údolím stínu smrti. I v době satelitní navigace se potřebujeme znovu a znovu vracet k tomu, co říká Boží Slovo, opakovaně jej promýšlet, nechat se jím vést a vštěpovat si jej do paměti. Zabývat se jím jen v neděli a jen v kostele může být přece jen trochu málo...
