Seznamka
Ilustrační foto: Bohuslav Reynek - Letnice (výřez)
Biblický text ze Skutků apoštolů naleznete zde.
„Jestliže Bůh promluvil, proč není svět přesvědčen? My víme, že Bůh promluvil, a víme také, že svět není přesvědčen. Víme také, že to nemůže být vinou církve, že svět není přesvědčen, poněvadž církev je vedena Duchem svatým....“ podotýká kanovník Smith ve své nádherné promluvě, kterou bychom našli v knize B. Marshalla Plná slávy. Děj knihy se odehrává v Anglii v první polovině minulého století, ale klade si otázky, které jsou dnes snad ještě aktuálnější.
Čím to je, že o Letnicích Petr spolu s jedenácti vystoupí před shromážděný lid a promluví tak, že tisíce posluchačů nejen naslouchají, ale nechají se přesvědčit, přijmou Petrovo slovo, jsou pokřtěni a přidají se k apoštolům?
Otec Smith v knize káže ke kolegům kněžím a jasně naznačuje, že je chybou nás kněží i všeobecně nás křestanů, když nevěrohodně předáváme druhým lidem stále platné Kristovo učení, když jsme bázliví, polovičatí, když se naše zbožnost promění v zvyk.
Lid zasažen v srdci Petrovým kázáním – řekl Petrovi i ostatním apoštolům – „Co máme dělat, bratři?“ Mnozí z nich pak přijali obrácení a víru v Krista.
Když domluvil P. Smith, hned vycítil, že ho nepochopili a po chvíli povstal jeden z jeho kolegů a položil ostatním kněžím veledůležitou otázku: „Koná-li biskup obřady na Bílou sobotu, má sundat mitru, když lehá na oltářní stupně při litanii ke Všem svatým?“
Copak Duch svatý působil jen v době apoštolů a dnes odešel na zasloužený odpočinek? Že by dnes chtěl mít ze své církve nezávazný fan-klub Ježíše Krista, z kněží úředníky, opraváře a průvodce po vzácných chrámových stavbách, z věřících lidi, kteří si plní své povinnosti účastí na bohoslužbách a pravidelným příspěvkem do sbírky a svou aktivitu vyjádří vzájemným hašteřením o tom, kdo je liberál a kdo konzerva?
Myslím, že Ježíšův odkaz zněl trochu jinak: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ /Mt 28,19-20/
A Duch svatý je ten, kdo nám má tuto výzvu připomínat a k jejímu naplnění povzbuzovat a posilovat. Má v nás dostatečně otevřené spolupracovníky?
Stojí za to si uvědomit několik důležitých detailů při seslání Ducha svatého, který z bezradných učedníků učinil muže víry a hlasatele evangelia:
„hukot z nebe“ - Duch svatý příchází v tichém jemném vánku /jako k Eliáši/, ale je-li třeba /v tomto případě svolat lidi/ sestoupí v podobě živlů, jasně, zřetelně, až bouřlivě. Nejinak je tomu v našem životě. Bůh respektuje naši přirozenost a má úctu k naší svobodě a na rozdíl od Zlého přináší s sebou pokoj, sílu, radost.
„všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích“ - ano, Duch svatý, jako simultánní tlumočník, umí oslovit lidská srdce, tak je to podobné s uměním – dobrá hudba nebo krásný obraz osloví každého bez rozdílu.
A může se také stát, že mluvíme česky, a přece se nechápeme, když jsme uzavřeni. Můžeme ale také mlčet, a přece si můžeme dobře porozumět... v lásce a moci Ducha svatého.
„žasli a jiní říkali s posměškem: jsou opilí“... Něco mne přesahuje, raději to zesměšním, abych nemusel se sebou něco dělat. Ale: "Člověk nemůže žít bez opojení..., je třeba si vybrat mezi opojením alkoholem, falešnými nadějemi, mýty, ideologiemi... nebo Duchem svatým...“ píše Charles Journet. Naplnění Duchem svatým stojí za to, abychom riskovali nepřijetí nebo posměch.
Boží Duch pomohl apoštolům překonat rozpaky, obavy i lidskou křehkost a dal sílu jejich slovům:
A tak promluví Petr – pánové, aby bylo jasno:
„Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem“ – říká pravdu tak, že lidé uvěří. Ono nestačí říkat pravdu. Bibli si dneska může přečíst ve svém jazyce snad každý. Pravda by měla prosáknout do života hlasatele, a hlavně musí zde působit Duch svatý. On je vláhou, světlem, oživujícím vánkem pro setbu slova, bez něj Slovo nevyklíčí. A jde nejen o hlasatele, ale i o příjemce. Panna Maria byla tak dobrou půdou pro andělovo oslovení, že se skrze ni Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Opět toto je dílem Ducha svatého.
Maria byla svatá – to je pro Božího Ducha úplný magnet. Pro nás je velkou nadějí, že stejně neodolatelným se stává kající hříšník, toužící po odpuštění a novém začátku.
Takže aby bylo jasno: Boží Duch to s námi nikdy nevzdá. O jeho církev se bát nemusíme – brány pekelné ji nepřemohou. A ani o sebe se nemusíme strachovat, pokud uvěříme. Bůh se skrze působení Ducha nepřestane o nás ucházet jako o svou nevěstu s nabídkou spásy... jen jde o to, abychom ji chtěli přijmout a celý život s ní spolupracovat.
Autor je římskokatolický kněz, rektor kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a spirituál pro diecézní kněze.
