Seznamka
Petr Fiala na kongresu ODS
Autor: ODS
Jak se zpětně díváte na církevní restituce, které prosadila Nečasova vláda? Hodnotíte to jako dobrý krok, nebo to naopak bylo více či méně chybné rozhodnutí?
To není jednoduchá otázka. Církevní restituce je věc, za kterou ODS velmi mnoho politicky zaplatila, nejen u svých voličů, ale často i u svých členů. Přestože ODS vyřešila problém, který se u nás táhl mnoho let a který hrozil přerůst ve velké problémy obcí. Zapomeňme na spravedlnost, na to, zda je správné vracet majetek (na to mohou být různé názory), zapomeňme i na tezi, kterou jsem zmiňoval, totiž že je důležitá odluka církve od státu, která se tím de facto uskutečňuje. Uvědomme si, že tehdejší nejasnosti vedly k tomu, že se obce nemohly rozvíjet, že se nedalo hospodařit s určitým typem majetku, nebylo jasné, co bude dál. A toto církevní restituce prostě vyřešily. I ti, kdo se na to dívají čistě utilitárně, tak musí vidět, že tento krok (za který, opakuji, ODS zaplatila vysokou cenu) byl v zásadě správný.
Dovolím se zeptat na etické otázky: eutanazie, sňatky homosexuálů, umělé potraty, podpora tradiční rodiny. Zastáváte zde spíše liberální, nebo konzervativní postoj? A jaký je mainstreamový názor ODS?
Pokud jde o můj postoj, ten je jasný: ve všech těchto otázkách jsem velmi konzervativní. Jsem přesvědčen, že pro společnost, její rozvoj a život, je klíčovou institucí tradiční rodina, na to má být společnost nastavena. Nevěřím v jiné modely a nikdo mě o nich nepřesvědčí. Nejsou pro to ani důvody filosofické, ani biologické, ani jiné. V této věci jsem prostě poměrně radikální a nijak jsem to nikdy netajil. To ale neznamená, že jsem netolerantní. Tím neříkám, že někdo nemůže žít, jak chce. Prosím – máme společnost, která to má umožnit a má to i tolerovat. Ale nemáme jiné modely chování stavět za vzor a vytvářet pro ně legislativní podmínky, které následně vytvářejí dojem, že jiné způsoby soužití jsou srovnatelné s rodinou. To považuji za nepřijatelné. Stejně tak jsem přesvědčen o tom, že lidský život je velká hodnota – mimo jiné i proto, že si ho člověk nedává sám. A proto jsou různé formy braní života obtížně přijatelné, ačkoli znám všechny argumenty, důvody a případy, kdy je to opravdu na hraně. Ale chci zmínit jednu důležitou věc. Dostáváme se do situace, o které musíme ve společnosti otevřeně mluvit a kde žádné návody – ani ultraliberální, ani ultrakonzervativní – nejsou příliš užitečné, kdy se vlivem pokroku v biomedicínských vědách posouvají hranice – co je ještě život, co umožňuje medicína při zachování některých tělesných funkcí atp. – to vše se rychle mění. A na to nejsou staré odpovědi dostačující. To pokorně přiznávám a netvrdím, že na všechno jako konzervativec musím mít odpověď – nemohu ji mít, protože tyto věci jsou nesmírně složité.
Petr Fiala
Autor: ODS
Pokud jde o ODS: My se v tomto chováme stejně jako velké pravicové strany, o kterých jsme zde mluvili. Prostě v etických otázkách při hlasování existuje volnost. Toto nejsou věci, které jdou politicky nařídit. My máme jak konzervativní, tak liberální křídlo a od toho se to odvíjí. Ale nejinak je tomu i v jiných politických stranách.
Pohyboval jste se v prostředí podzemní církve. Co tato zkušenost pro vás znamenala?
Já o těchto věcech nerad mluvím. Dříve jsem o nich nemluvil vůbec, protože jsem měl dojem, že každý, kdo usnul na stranické schůzi, bojoval proti komunistickému režimu, a to mně připadá nevkusné. Ale jsem velmi vděčný za zkušenost setkání, jak s lidmi, kteří prostě pěstovali nezávislé myšlení – podzemní univerzita a spousta dalších aktivit, tak s tím, co bych nazval podzemní církví. Měl jsem možnost poznat lidi, kteří něčemu věřili, byli připraveni pro to riskovat svobodu, pohodlí, existenci. Poznal jsem prostředí, kde byly krásné mezilidské vztahy, kde vědomí hodnot a snaha žit v souladu s přesvědčením, s pravdou, byla každodenně hmatatelná. To vše pro mne byla utvářející zkušenost. Například Dominika Duku jsem poznal při bytových přednáškách, kde přednášel biblistiku. Jako pracovník Škody Plzeň přijížděl i do Brna v rámci studia, které organizoval dominikánský řád. Jsou to všechno krásné zkušenosti, které byly získány v šílené, depresivní a nelehké době, ale jsem za tuto zkušenost vděčný.
Byl jste spoluzakladatelem Centra pro demokracii a kulturu, které má za cíl „přispívat k rozvoji politické a demokratické kultury a připomínat nezastupitelnost křesťanských hodnot, které patří k základním zdrojům evropské civilizace“. Co vás k tomu vedlo a jak tato práce pokračuje?
Centrum pro demokracii a kulturu (CDK) je věc, ze které mám radost, protože není obvyklé, aby občanské sdružení – vlastně skupina přátel – takto fungovala tolik let (od roku 1993). Mezitím se stalo nejen think – tankem, ale jedním z respektovaných vydavatelství.
CDK vzniklo ve skupině přátel, kteří se podíleli na vydávání různých samizdatových časopisů – já například na Revui ´88, což byl vysokoškolský samizdatový časopis, František Mikš na vydávání brněnské verze časopisu Střední Evropa, Jiří Hanuš se věnoval křesťanským časopisům a aktivitám a byli zde i další. Spojili jsme se při vydávání časopisu Proglas. Pak jsme přemýšleli, jak vydávání tohoto časopisu rozšířit na další aktivity – přednášky, vydavatelská činnost a další oblasti, a to nás vedlo k myšlence založit Centrum pro studium demokracie a kultury. Ověřili jsme si tam, že i v naší společnosti lze spojit dvě roviny: Na jedné straně politickou, včetně až prakticko-politické, ačkoli jsme původně pěstovali politickou filosofii, a politickou kulturu - navazovali jsme na anglosaské politické myšlení, což je z tohoto hlediska důležité, a na straně druhé středoevropskou křesťanskou tradici, která je od té anglosaské odlišná, a obojí jsme spojili dohromady a hledali jsme dobrou cestu pro pravicovou politiku v České republice. Myslím, že se nám to dařilo a daří a z CDK mám velkou radost.
A zcela na závěr dovolte osobní otázku: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?
Není to po mne lehká otázka. Ne proto, že bych nevěděl, ale protože se mi o těchto věcech nesnadno mluví. Přemýšlím, zda na ni mám odpovídat jako historik, jako sociální vědec – politolog, nebo jako člověk. Jednoduše povím, že je to jedna z klíčových postav lidských dějin, bez ohledu na to, jestli jsme křesťané, či nikoli. Já křesťan jsem, a tudíž pro mne má Ježíš mimořádnou důležitost. A asi bych všem – bez ohledu na to, jestli mají nějaký vztah k náboženství či ne – doporučoval, aby se s postavou Ježíše Krista seznámili. S tím, co je s ním spojeno historicky, ideově. Bez Ježíše Krista se nedá pochopit další vývoj lidstva, a zejména ne vývoj Evropy. I z tohoto důvodu je Ježíšova postava naprosto klíčová. A když se někdo – třeba i na základě těchto mých slov – začne s Ježíšovou postavou blíže seznamovat, tak třeba zjistí, že řada věcí, témat, myšlenek, poselství, přirovnání nemá až tak co dělat s historií, ale je to nesmírně aktuální.
První část rozhovoru najdete zde
