Seznamka
umělecká intervence Jakuba Hadravy v interiéru kostela
Autor: Jiří Strašek / Christnet.eu
„V jednom kostele straší a jsou tam duchové farníků," oznámil mi jeden můj známý, kterého jsem nedávno potkal. Nedůvěřivě jsem se na něj podíval a vyhrkl jsem: „Kde?“ domnívaje se, že si ze mě dělá blázny. „Tys je viděl?“ opáčil jsem a doufal jsem, že jej tou otázkou přivedu do úzkých. „No, viděl a když budeš chtít, uvidíš je také. Zajeď se podívat do Lukové u Manětína, stojí tam starý kostel, který drží pohromadě snad jen silou vůle a omítkou."
„Nedávno tam sloužili mši svatou a nesměli ani zpívat, aby na ně nespadl strop, v takovém je ten kostel stavu. A představ si, že tam byli všichni pěkně pohromadě, živí i duchové vedle sebe."
Chvilku jsem ještě stál a díval se za ním jak odchází. Přemítal jsem, jestli se něčeho nenapil, nebo se mu něco nestalo a pustil jsem to z hlavy maje svých starostí víc než dost.
Až nedávno jsem si vzpomněl na tento rozhovor a rozhodl se osobně přesvědčit, jak to vlastně s tím kostelem je.
Kostel sv. Jiří v Lukové
Je to výrazná dominanta v okolí. Stojí stranou od farního dvora na malém návršíčku nad vesnicí, která čítá cca 20 domů, převážně využívaných k rekreaci. Stálých obyvatel je nemnoho, snad jedna rodina. Vesnice se připomíná již ve 12. století. Kostel je regotizovaná stavba z roku 1352 a měl značně pohnuté osudy. Několikrát vyhořel, mnohokrát byl vyloupen, až nakonec koncem 20. století byl ponechán zcela svému osudu poté, co na svatbu, která se v jeho prostorách konala, spadl kus stropu. Z původního mobiliáře nezbylo vůbec nic. Čím je tedy tak výjimečný, když v podobném stavu se nachází pěkná řádka církevních staveb po celé zemi?
umělecká intervence Jakuba Hadravy v interiéru kostela
Autor: Jiří Strašek / Christnet.eu
Duchové v lavicích
Přijel jsem do Lukové, auto nechal na návsi a vystoupal jsem po staré travnaté cestě až ke kostelu, který je obklopen starým hřbitůvkem, kde pod zborcenými náhrobními kameny spí spánkem pokoje dávní obyvatelé vesnice. Na některých z těch povalených náhrobních kamenů zbyly ještě staré fotografie těch, kteří tu kdysi žili. Byl jsem zabrán do čtení německých nápisů na náhrobcích a ani jsem si nevšiml, že kousek za mnou stojí člověk. Jeho otázka: „Hledáte něco?“ mnou trošku zacloumala, protože jsem nečekal, že by tam ještě někdo mohl být. Evidentně jej rozveselilo, jak jsem se lekl. „Nebojte, já jsem živej a vy se asi chcete podívat dovnitř, že ano?“ Nezmohl jsem se ani na slovo a on již odemykal velký visací zámek, kterým je kostel zabezpečen.
Sotva otevřel dveře, už jsem je viděl. První, druhá, třetí, desátá... Bílé průhledné postavy, které v různých uskupeních stojí či sedí ve starých dřevěných lavicích. Připadáte si, jako když jste vstoupili do jiného světa, do jiné dimenze. Tento pocit je ještě navíc umocněn opravdu katastrofálním stavem kostela. V kněžišti je staré dřevěné lešení, které podpírá krásný modrý strop s velkými hvězdami, zbylé rámy po vyřezaných oltářních obrazech, polozbořený strop nad kostelní lodí o kůru ani nemluvě. A přeci, společně s postavami „duchů dávných farníků“ je ten kostel opravdu výjimečně krásný. „Vstup dále jen na vlastní nebezpečí,“ zahalekal a já jsem si myslel, že se pode mnou proboří schody na kůr, kam jsem se chtěl dostat, abych mohl pořídit pár fotografií.
kostel v Lukové
Autor: Jiří Strašek
Duchové jsou dílem Jakuba Hadravy
Dali jsme se do řeči a samozřejmě, že náš hovor se týkal duchů. Je to dílo mladého umělce Jakuba Hadravy, který zde umístil svoji bakalářskou práci pod názvem „Má smysl“ a přijal tak výzvu prof. Beránka, aby sochařsky reagoval na opuštěné kostely a vdechl jim tak nový život. Myslím, že se mu to podařilo velmi dobře a pohnul některé politiky, včetně paní senátorky Milady Emmerové, aby byly podniknuty nezbytné kroky k jeho záchraně. Díky Jakubu Hadravovi se sláva kostela mezitím rozšířila nejen doma, ale i v zahraničí. Jezdí sem fotografové nejen z Evropy, ale i z Japonska a USA.
Co dále
Osobně věřím, že díky „duchům“ Jakuba Hadravy se kostel nakonec zachránit podaří. Záleží ovšem na tom, jak se zachrání. Pokud proběhne celková rekonstrukce kostela, včetně oprav interiéru, tak ztratí své kouzlo, svůj „genius loci“ a bude sice opraveným, ale zcela tuctovým kostelem bez využití. Lépe by bylo, kdyby se zakonzervoval v tom stavu v jakém je a dále v něm tak mohla panovat atmosféra „jiné dimenze“, kterou kostelu dávají právě postavy duchů dávno zemřelých farníků.
Zajeďte se podívat sami, uvidíte, že nebudete litovat. Pořádají se i noční prohlídky.
