Kauza „chlípného kněze“: Co dokáže falešné obvinění

E. Tvrdoň u soudu
Autor: repro ČT

Je to zvláštní příběh. Bulvár měl od počátku jasno. A policie i soudy také měly nejprve jasno. Páter Tvrdoň podle nich zneužíval ženy.

Jenže případ kněze Erika Tvrdoně, který letos v únoru obdržel u havlíčkobrodského okresního soudu trest odnětí svobody na dobu pěti let za údajné znásilnění, byl od počátku krajně podivný. Že všechno nebylo tak, jak prezentovala policie, státní zástupce a média, se nyní ukázalo na tom, že pardubický odvolací soud obžalovaného z vazební věznice propustil a rozsudek okresního soudu zrušil. Uvědomíme-li si, že tento člověk byl prvoinstančním soudem odsouzen a držen ve vazbě zřejmě neprávem, tak je to burcující. Takový rozsudek a ještě navíc z činu, na který je veřejnost obzvláště alergická, je vážným zásahem do života člověka a je otázkou, nakolik si  soudci připouštějí svoji zodpovědnost.

Odvolací soud tentokrát neshledal nebezpečí útěku či možnost páchání trestných činů. Propuštění následovalo po předchozím rozhodnutí téhož odvolacího soudu, kterým zrušil původní únorový rozsudek soudu okresního. Podle pardubického soudu trpěl rozsudek právními a procesními vadami.

„Okresní soud řadu skutečností pominul, důsledně se nezabýval obsahem výpovědí a vyvodil závěry, které z nich jednoznačně nevyplývají. Navíc použil právní kvalifikaci, která je vnitřně rozporná,“ řekla mluvčí krajského soudu Olga Mičanová.

Odvolací soud vytýkal i nesprávnou právní kvalifikaci u řady obvinění, především však, pokud šlo o údajné znásilnění. Soud konstatoval, že uvedené domnělé činy takové znaky trestného činu nenesou a obžalovaný může být nanejvýš obviněn ze sexuálního nátlaku podle druhého odstavce příslušného paragrafu, kdy se neřeší žádné násilí, ale možná závislost poškozených na obžalovaném (činy mají charakter dobrovolného jednání).