David Smyčka
Autor: archiv autora
Když jsem letos zjistil, že nás naši biskupové zvou na Národní eucharistický kongres (NEK), vzbudilo to ve mně očekávání. Každý křesťan přece ví, že eucharistie, tedy přijímání chleba a vína podle Ježíšova odkazu, je ústředním úkonem Ježíšových následovníků. Z konkrétních liturgických záležitostí toho totiž Ježíš po nás nechtěl mnoho, ale ke společnému přijímání svého těla a krve nás zavázal těsně před tím, než za nás položil život. Záhy jsem však zjistil, že při vyvrcholení NEKu v Brně nepůjde úplně o plnění Ježíšova přání. Věřící se sice měli několik měsíců na hlavní akci duchovně připravovat, ovšem místo setkání všech Ježíšových následovníků, tedy i těch z nekatolických církví, se důraz akce kladl na specifickou římskokatolickou formu eucharistie. Tou je zvýrazněné vystavování chlebové části eucharistie a klanění se jí v ulicích. Tato forma, pro zjevnou nevyváženost toho, co po nás Ježíš chtěl, bohužel není přijímána nekatolickými křesťanskými církvemi. NEK byl proto od začátku koncipován jen v „katolickém duchu“. Tento přístup mě zamrzel. Přemýšlel jsem však, jak si přesto vzít výzvu biskupů k srdci, jak prožít eucharistii plněji.
Vysluhování Večeře Páně v Církvi bratrské
Autor: David Smyčka
O eucharistické hostině v jiných církvích
Mám rodinu, s manželkou máme pět dětí. V našem městě je činných několik křesťanských církví. Napsal jsem proto příslušným farářům, kazatelkám či pastorům o tom, že naši biskupové pořádají NEK. A také, že bych k eucharistickému tématu rád přispěl účastí celé své rodiny na jejich eucharistické hostině, pokud je taková účast římskokatolíků možná. Od oslovených církví jsem obdržel odpověď, že křesťany z jiných denominací na své eucharistické hostině vítají. To není úplnou samozřejmostí, neboť pokud by o něco podobného zkusil požádat například nějaký evangelikální zájemce, od katolických kněží by ve většině případů obdržel odpověď, že římskokatolická pravidla podávání eucharistie věřícím z jiných křesťanských církví v zásadě zapovídají.
Během léta jsme s rodinou postupně navštívili eucharistické hostiny ostatních církví ve městě. Prožili jsme tak několik denominačních variant slavení eucharistie. Některé odlišnosti nám umožnily hlubší prožití obřadu než obvykle, například vzájemné omývání nohou před vlastním přijímáním u adventistů. Některé zase umožnily poznat strukturu daného společenství, například vysoký podíl dětí a mládeže, oproti starším, na obřadu Církve bratrské. Některé odlišnosti nám pomohly uvědomit si, co dobrého máme „doma“ – relativní četnost věřících na bohoslužbách a tím zapojení více lidí do průběhu bohoslužby; celkovou větší slavnostnost římskokatolické liturgie.
Ekumenický význam eucharistie
Důležité také bylo předat našim dětem zkušenost, že církevních společenství, která ctí Ježíše i jeho vtělení v chlebě a víně, je v našem okolí více. Paradoxně však to, co máme všichni křesťané společné, tedy závazek plnit Ježíšovo ustanovení o památečném přijímání, prozatím konáme každý sám za sebe. Moc bych si přál, kdyby moji biskupové s ambicemi na pořádání národních eucharistických setkání, byli lídry i v doceňování ekumenického významu eucharistie.
David Smyčka je zahradní architekt.
Mezititulky redakční. Několik souvisejících článků k tématu eucharistické úcty publikovaných v magazinu Christnet.
