Seznamka
Martin Šístek
Autor: Archiv autora
V debatním večeru na Dominikánské 8, který navázal na prezentaci nově vydaných protitotalitních encyklik papežů, se v krystalizované podobě ukázala podoba duševního mechanismu projekce. Totalitní ideologie – to jsou jednoznačně komunismus a nacismus, v dnešní době pak gender ideologie a homosexualismus. Znaky ideologie byly pak spatřovány v silném tlaku na kontrolu výchovy dětí a v propagandě. Plus tzv. antropologické hereze. Pominu-li poslední znak, neboť kdekterá skupina postuluje svou pravdu jako Pravdu s velkým P a odvrhuje úchylku od této Pravdy jako herezi, obě charakteristiky sedí na značnou část dějin křesťanských církví jakožto nositele totalitních tendencí nebo systémů. Když se křesťanská víra skupin a jednotlivců stala politickým nástrojem a oficiální ideologií, jako každá ideologie propadla pokušení „totalizovat“ a stát se „totalitou“. O totalitárních tendencích i realizovaných totalitách křesťanů však zmínka nepadla – neboť totalitáři jsou všichni (ti „oni“ ve světě), kromě nás.
A co demokracie, ta je také totalitou? Ano, může se stát, pokud se jediným a zabsolutizovaným měřítkem rozhodování stane většina. Liberální demokracie posledních dvou set let měla to štěstí, že se dokázala poučit: čerpá z toho nejlepšího, co je v křesťanské zvěsti a ví, že absolutizace čehokoliv dobrého může dojít do hrůzně hořkých konců. Zdánlivě bezhodnotová demokracie přijímá pluralitu názorů a zájmů lidí, demokracie současného netotalitního střihu nepronásleduje lidi s odlišným názorem (kromě těch, kteří to samé násilně jiným odpírají), se svou „propagací“ je dosti na štíru, včetně „výchovy k občanství“ na školách. Bipolární nahlížení na svět je jí cizí, což dokážou zneužít právě ti, jimž se tento systém věcí lidských protiví – ke škodě a ohrožení demokracie a poctivých demokratů. Diktatura a despocie ducha jsou přeci jenom životaschopnější, až na ta čísla zmařených lidských životů těch, kteří „nebyli s námi“. Však nemusí jen zatýkat a vraždit, stačí umlčovat a terorizovat psychicky – duševní šikana je na první pohled „soft“ a tolik nekřičí.
Historický příspěvek křesťanství dnešnímu pojetí liberální demokracie, jako protipólu totalitarismu, je krom jiného Ježíšův výrok: „Já jsem Cesta, Pravda, Život“. Bohočlověk je Pravdou, ne netrpělivec, který se hrne na místo, jež mu nenáleží. Ten člověk, který má s ostatními vstupovat v diskusi, neboť jeho pravdy jsou jen parciálními pravdami. Přibližovat Pravdě s velkým P se lze jen ve vzájemně otevřené konfrontaci různých názorů a hledání.
K totalitarismu tak musíme – po středeční přednášce – kromě zmíněného homosexualismu, gender ideologie a mediokracie připočíst katolicismus i vše, co si rádo k sobě přidává koncovku -ismus.
Autor je středoškolský učitel.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
