Seznamka
Ivan Hrůša: Bohové, chrámy, obřady a lidé
Autor: Vyšehrad
Mohu-li si vypůjčit slova českého religionisty a teologa Milana Balabána, tak v běžné rozpravě a školském vzdělávání všech stupňů schází kromě jiného i dialog o náboženstvích a zvláště o mýtu. Neo-pozitivistické chápání světa jako mozaiky dokonale zvažitelných a viditelných prvků tuto dimenzi poněkud opomíjí. Někdy méně, když z ní dělá jen kratochvilné vyprávění o pohádkové říši archaického, dávno ztraceného, člověka. Někdy více, když považuje náboženské věci přímo za výmysly. Domnívám se, že skutečnost je složitější. Odsunout stranou nebo z lidského ptaní přímo vyloučit pra-otázky po smyslu a počátku života a po jeho (zdánlivém) konci nelze. Člověk si tohle omezení nezaslouží. Naléhavé tázání po přesažných valérech bytí je samou podstatou našeho rozumového vnímání a duševního dýchání. Epos o Gilgamešovi nebo Píseň o motyce je kulturním pokladem nás všech, stejně jako Tóra, evangelium nebo Tripitaka.
Biblista a člen Řádu karmelitánů Ivan Hrůša, specializující se na obor asyriologie a působící na Papežském biblickém institutu v Římě, je příkladem vědce, kterého odpovědi na otázky, položené často před mnoha tisíci lety, zajímají i dnes, na kraji nového století. Snad proto se rozhodl nabídnout anglickému a nyní i českému čtenáři přehledovou studii o náboženství staré Mezopotámie, jež bývá spravedlivě nazývána kolébkou řady civilizačních okruhů a kultur. Dějiny krajiny mezi řekami patří v mnoha ohledech k nejatraktivnějším, přičemž nemálo vědeckých oborů se jimi již dlouhou dobu zaobírá. Je potěšující, že se o bohatou historii Meziříčí zajímají také naši badatelé.
Český název monografie, vydané Vyšehradem, Bohové, chrámy, obřady a lidé svým způsobem napovídá, na co autor v množství rozličných témat zaměřil svoji pozornost. V sedmi na sebe navazujících kapitolách pojednává a interpretuje: pojem boha, hlavní mezopotámská božstva a jiné duchové bytosti, chrám a posvátný prostor, jeho služebníky, osobnost krále, liturgii, kult, fenomén kalendáře, modlitbu, rituály, proroctví, exorcismus, magické úkony a rozmanité formy věštění a zaříkávání. Věřící člověk židovské nebo křesťanské orientace jistě tuší nebo ví, že oba náboženské celky určitý díl mezopotámského světa recipují. Podstatnou součástí knihy je přehled primární a sekundární literatury, která může a nepochybně také bude sloužit jako rozcestník pro ty, kteří si chtějí opatřit další užitečné informace. Ostatně – poznámkový aparát a rejstříky citovaných pojmů a jmen zaujímají víc jak šedesát stran.
Domnívám se, že čtenář ocení úvodní Hrůšův komentář k přepisu akkadských a sumerských slov a celých vět do latinky. Vynaložená energie a nalezený klíč k transkripci užitých pasáží dokazuje, že autor chce, aby jeho výkladu porozuměl i laik a aby mu jednotlivé posvátné a profánní texty odhalily svůj vnitřní, duchovní smysl. Cit pro jazyk a řeč jsou pro celou práci charakteristické. Ať se výklad týká chrámových obřadů nebo některého z mnoha bohů a bohyň, koncipuje každou kapitolu jako příběh. Nejde mu o prostý popis, vyčerpávající se ve slovníkovém seznamu reálií, naopak. Rekonstruuje mezopotámský svět v jeho barevnosti se zřetelem k těm, kteří jej po tisíciletí vytvářeli a v něm ukotvili své životy. Místo statických pohledů sledujeme spíš filmovou scénu točenou z mnoha úhlů, v různém prostoru a proměnlivém světle. Tam, kde chybí textové záznamy a současné poznání stojí na místě, autor nefabuluje, ale předkládá jednu či více tezí a nadto ještě s otazníkem. Jeho přístup (sklonění se) k náboženskému a kulturnímu životu lidí dávnověku je tím, co vás bude provázet od první do poslední stránky.
Pokud bych měl vyzdvihnout dvě věci, které mě v Hrůšově studii zaujaly, byly by jimi: 1. přetlumočení a vysvětlení obsahu a duchovních vrstev ústředních mytologických textů a 2. nové, citlivé překlady modliteb, obřadů, zaříkávání a proseb, které pomáhají nahlédnout do skutečného centra lidského života v jeho každodenní a sváteční dimenzi. Je dobře, že kniha je doplněna kresbami tzv. složených bytostí, démonů a božstev, které se dochovaly např. v nalezených soškách a figurkách, a zároveň i několika barevnými fotografiemi. Vizuální vjem je nenahraditelný a jde ruku v ruce s příběhy, kterým Ivan Hrůša tak trochu vdechuje nový život. I v tomto případě znamená číst a vidět v přeneseném významu věřit, že osudy našich předků, které ovlivnily též naši kulturu, náboženství a myšlení, měly smysl a zůstávají v hloubce toho slova pozoruhodné.
Myslím si, že Hrůšova monografie zůstane po delší dobu a právem jedním z hlavních zdrojů informací o mezopotámském světě za zrcadlem.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
