Seznamka
Ilustrační foto - Uvítání papeže Františka v Bílém domě prezidentem Obamou
Autor: repro video White House
Rok 2016 bude pro papeže rokem hledání spojence. Kdykoliv totiž silný a vlivný papež s jasně formulovaným sociálním učením spojil síly s významným státníkem, začala se měnit historie. Ve své analýze pro americký katolický server Crux to píše novinář a odborník na Vatikán John Allen.
Příklady papežů z historie
Například papež a pozdější světec Pius V. s podporou španělského krále Filipa II. zastavil tlak Osmanské říše na Evropu a pomohl v roce 1571 vybojovat rozhodující bitvu u Lepanta.
O čtyři století později další světec, Jan Pavel II., spojil síly s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a podařilo se jim srazit na kolena sovětský komunismus.
Ovlivnit dějiny
Papež František má sice jiné priority, ale se svými předchůdci sdílí touhu ovlivnit dějiny. A ne málo – přeje si úplný odvrat od „globalizace netečnosti“ vůči chudým, uprchlíkům a dalším obětem toho, co označuje za „kulturu plýtvání a odkládání přebytečného“. Nejde mu tudíž o nic menšího, než o skoncování s pojetím třetího světa, jak jej vnímají bohaté země.
Jenomže s takovým cílem si musí František položit zásadní otázku: najde se politický partner, který mu pomůže tuto agendu protlačit? „Odpověď není vůbec snadná,“ píše Allen. Dlouhá staletí Vatikán intuitivně považoval za své přirozené spojence evropské katolické velmoci. Jenomže s tím je konec.
Situace v Evropě
V západní Evropě mají tradiční katolické země, jako Francie a Španělsko, příliš mnoho vnitřních sociálních pnutí. Navíc jsou natolik sekularizovány, že pro ně církev zasahující do politiky dávno není alternativou.
Co se střední Evropy týče, nejsilnější katolickou zemí je zde Polsko. To ovšem vede národně-křesťanská strana, která odmítá Františkovy priority hned na několika frontách. Například nechce ani slyšet o uprchlících – a nechce ani slyšet o tom, že by planetě prospěl odklon od fosilních paliv.
Amerika se mění
Jak americký publicista dále uvádí, od dob Jana Pavla II. měl Vatikán sklon spoléhat na Spojené státy. I tento trend se ale zřejmě chýlí ke konci.
František s prezidentem Obamou sice spolupracoval při obnově amerických vztahů s Kubou, ale italský novinář Piero Schiavazzi nedávno bystře poznamenal, že Františka v této oblasti zřejmě čeká stejné zklamání, jaké zažil Jan Pavel II. po pádu komunismu.
Zatímco Wojtyla snil o spirituálním oživení Západu Východem, musel nakonec přihlížet triumfu západního konzumerismu a sekularismu.
I František napomohl smíření obou Amerik, ale vítězství tamních konzervativních režimů má daleko k jeho oblíbené verzi sociální demokracie. Tento trend zasáhl i jeho rodnou Argentinu a může, v případě vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, postihnout i Spojené státy.
Rusko
Určitou variantu by mohl představovat ruský prezident Vladimir Putin, jehož nedávno magazín Forbes označil za nejmocnější osobnost planety. A je pravda, že v září 2013 František i Putin bok po boku odmítali spojeneckou intervenci v Sýrii.
Na druhé straně papež tvrdě kritizoval ruské zásahy na Ukrajině. „Aliance mezi ´soucitným papežem´ a jedním z nejnemilosrdnějších politiků planety fungovat nejspíš nebude,“ míní publicista Allen.
Čína
Pro pořádek je třeba zmínit ještě možnost spojenectví s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Loni v září však papež i Si souběžně navštívili Spojené státy a nenašli si na sebe ani minutu, což dokazuje, že tání ve vztazích mezi Pekingem a Vatikánem není na pořadu dne.
Rozvojový svět
Možná by bylo logické, kdyby „papež z periferie“ hledal strategického spojence v rozvojovém světě.
Filipíny, Indie, Nigérie i Jižní Korea mají dynamická, rostoucí katolická společenství a časem budou hrát stále významnější roli. Každá ze zmíněných zemí má však i dost překážek pro případné partnerství.
Indii dnes ovládá hinduistická, nacionalistická vláda, nepřátelská vůči křesťanům. Nigérii oslabuje boj s teroristy z Boko Haram. Filipíny letos čekají volby a změna ve vedení země – a Jižní Korea drtinou většinu zahraničněpolitických sil spotřebovává na zadržování svého severního souseda.
Cesta dílčích kroků
„Mohlo by se tedy zdát, že na papeže Františka žádný novodobý Filip II. či Ronald Reagan nečekají. Františkovi zřejmě nezbývá než postupovat metodou dílčích kroků, krátkodobých aliancí a jednorázových spojenectví. Papežovy odsudky válečných konfliktů zatím zůstávají většinou oslyšeny, takže o žádné papežově globální vůdčí roli nemůže být ani řeč,“ končí analýza serveru Crux.
Rostislav Matulík je spolupracovníkem Českéhu rozhlasu Plus (http://www.rozhlas.cz/plus/portal/).
