Seznamka
Pochod pro život 2015
Autor: Hnutí pro život
Letošní Národní pochod pro život, který se uskutečnil v sobotu 2. dubna v Praze, ve společnosti silně rezonoval. Jedním z ozvuků byl i otevřený dopis skupiny žen, křesťanek, adresovaný organizátorům a organizátorkám z Hnutí pro život a odpověď kardinála Dominika Duky na kritické hlasy k této akci.
Spolupráce s nacionalisty?
Signatářky dopisu, mezi nimiž jsou ženy napříč církvemi, poukazují na kontroverzní propojení s občanským sdružením D.O.S.T., jenž je známé svým důrazem na národ. Zarážející zůstává, že manifest D.O.S.T. podepsali i vedoucí osobnosti Hnutí pro život, Radim Ucháč a Zdeňka Rybová, jimž stojí po boku představitel Národní demokracie Adam B. Bartoš.
Signatářky proto v dopise upozorňují na nebezpečí tak úzké spolupráce: „Ve chvíli, kdy zemí zmítají nacionalistické nálady a české vlajky vlají na protiuprchlických demonstracích, kde lidé drží makety šibenic a otevřeně vyzývají k usmrcování migrujících a těch, kteří je podporují, je na místě zamyslet se nad tím, zda také Pochod pro život nepřispívá k utužování radikálních národně-vlasteneckých projevů, jež mají daleko k toleranci a křesťanské lásce.“
Kontroverzní hesla
Kardinál Dominik Duka, který převzal nad pochodem záštitu, se ve své reakci nevyjadřuje k propojení s nacionalistickou stranou, jež považují autorky dopisu za nekřesťanské. Vymezuje se však vůči protidemonstraci a transparentům, s nimiž její účastníci přišli.
„Nápis ,Moje tělo-moje volba‘ je sice líbivý a tváří se jako vrchol svobody. [...] Život, který vznikne, děťátko, které matka nosí pod srdcem je sice z jejího těla, ale už to přece není ona. Není to žádný nádor, který je třeba vyříznout. Chce-li někdo rozhodovat o svém těle, prosím, ale neměl by rozhodovat o druhých, kterým dává a zprostředkuje život.“
Problematická hesla spatřují autorky dopisu i na straně těch, kteří šli v průvodu. Citují některá z nich, přičemž nevidí žádnou racionální souvislost mezi ochranou nenarozeného života a silným akcentem na národ.
Jonathan Sacks byl v letech 1991-2013 hlavním rabínem Spojené hebrejské kongregace Commonwealth
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative commons
„,Čí bude naše země? Jejich? Češi, mějte děti!‘ Nevidíme důvod, proč by při obhajobě hodnoty lidského života měla být akcentována otázka národní identity, o které vypovídá i název samotné akce. Neměla by se ochrana lidského života týkat každého, bez ohledu na jeho vyznání či státní příslušnost?“
Vypjatý diskurz
Druhým diskutabilním bodem je, podle signatářek, diskriminující a společensky ohrožující pohled na vše vymykající se formátu tradiční křesťanské rodiny:
„Na transparentech a v rámci proslovů se objevila také rétorika, která přispívá ke stigmatizaci rodin stejnopohlavních párů, nesezdaných soužití a svobodných matek. S takovouto rétorikou silně nesouhlasíme a odvoláváme se na postoje papeže Františka, který pro nás ztělesňuje příklad lidského milosrdenství, neboť nabádá k tolik potřebné solidaritě mezi lidmi, kritizuje odsuzování homosexuality a vyzývá k bourání nesmyslných hranic ve společnosti.“
Kardinál Dominik Duka ve svém textu přímo nekomentuje tuto výtku, ale intenzifikuje problém ochrany nenarozeného života silným příměrem.
„Jestliže zabíjíme nenarozené děti, troufnu si říci, že to je větší teror a hroznější neštěstí, než atentáty poslední doby. S děsem hovoříme o stovkách mrtvých při takových útocích a na tisíce mrtvých dětí zapomínáme. [...] Nabízíme pohled věřícího člověka, který život považuje za dar. Ne jen ten vlastní život, ale život všech okolo. A chce k tomuto daru přistupovat s úctou a vděčností v zájmu nové generace, o níž jsme přesvědčení, že má právo na život.“
Toto kardinálovo srovnání vzbudilo mnoho bouřlivých reakcí. Pro některé je to odvážný a statečný příměr kazatele, jiní slova ostře odsoudili nebo hledali i teologická odůvodnění, proč je nepřiměřené srovnávat vraždu s umělým ukončením těhotenství, zejména v raných stádiích, jak to povoluje zákon, např. odkazem na pochopení vzniku života dle názoru vrchního rabína Velké Británie Jonathana Sackse – židé i katolíci nahlížejí na vyvolaný potrat jako na něco špatného, nelze však přehlédnout významný rozdíl. Judaismus umožňuje potrat v zájmu zdraví a života matky, protože potrat pro něj není vraždou. Pro katolíky ano.
Na Dukův komentář pak reagoval celým článkem Filip Outrata na Deníku Referendum. Mimo jiné považuje za zavádějící diskuze na téma, odkdy je plod v těle matky vlastně člověkem. „Je nepochybné, že plod, i v nejranějším stádiu svého vývoje, není jen věcí, ale je lidským životem.“ Outrata dále považuje heslo „Nesoudíme. Pomáháme“, které si zvolilo Hnutí pro život jako motto své kampaně, za správné a dodává, že základem přístupu k umělému přerušení těhotenství by vždy mělo být pochopení pro situaci těch, kteří k takovému kroku přistupují, nikoli jejich odsuzování. Za kontraproduktivní považuje represivní přístup i případnou snahu prosadit úplný zákaz potratů. Kvalitní a dostupnou psychologickou pomoc, poradenství a účinnou pomoc těhotným ženám v těžké sociální situaci, považuje za to nejlepší, co se pro skutečné snížení počtu potratů dá udělat.
Centrum securitatis
Autorky otevřeného dopisu vyzývají k otevřené diskusi o roli církve v současné společnosti, jež by se podle nich měla vydat spíše vstříc solidaritě a lásce než netoleranci a nacionalismu. Kardinál Dominik Duka hovoří o pochodu neodsuzujícím, ale pomáhajícím. Zdá se, že obě strany směřují ke stejnému cíli, ale každá jiným směrem. Snad se jejich cesty protnou.
Magazín Christnet.eu se s prosbou o reakci obrátil i na místopředsedkyni Hnutí pro život, ta se ale k situaci odmítla vyjádřit: „Děkuji za nabídku prostoru k reakci, ale nevyužijeme ji,“ uvedla.
