Halík a ČBK se u tématu migrace neshodnou? Prohlášení vydali i husité Plzeňské diecéze

Ilustrační foto: Tomáš Halík při převzetí Templetonovy ceny
Autor: Flickr / M. Mazur / catholicnews.org.uk

Čeští a moravští biskupové v tiskovém prohlášení o dvou krátkých větách komentovali vyjádření Tomáše Halíka pro ČT24. Rozhovor trval půl hodiny. „Dnešní prohlášení Mons. Tomáše Halíka, která zazněla v podvečerním vysílání ČT24, jsou jeho soukromými názory, nikoliv oficiálním stanoviskem ČBK,” stojí doslova na webu cirkev.cz.

V krátkém sdělení na webu ČBK se jednalo o rozlišení mezi oficiálním hlasem české církve a soukromými názory, uvedl na dotaz Magazínu Christnet.eu pracovník tiskového střediska ČBK Ondřej Mléčka.


Dialog nebo spor o pohled na migrační krizi?

Sdělení se podle Mléčky týkalo tématu migrace. „Chtělo se jím pouze upozornit na to, že oficiálním hlasem české církve je stanovisko, které k tématu vydali čeští a moravští biskupové v tomto týdnu. Názorová pluralita je samozřejmě legitimní, zde šlo jen o rozlišení oficiálního hlasu české církve a soukromých postojů,“ dodal Mléčka.

Na facebooku se objevilo i širší vyjádření vedoucího tiskového střediska Františka Jemelky, který odpovídal na dotaz Petra Pavlíčka. „Chápu, že naše stanovisko může vyvolat vlnu nevole v obou názorových táborech (zastánci a odpůrci, kteří bez pochyb v církvi jsou). V krátkém sdělení iniciovaném předsedou ČBK, jsme se pokusili o rozlišení mezi oficiálním hlasem české církve a soukromými názory. Mons. Tomáš Halík je významná a velmi mediálně citovaná osobnost, tak mi to ,vyjasnění pravidel' nepřijde úplně bezpředmětné,“ uvedl Jemelka.

Mezi textem prohlášení ČBK a názory Tomáše Halíka z citovaného pořadu lze nalézt shodné, ale i odlišné nebo doplňující pohledy na problematiku migrace. Halík se zejména velmi kriticky vyjadřoval k současnému stavu české společnosti, mimo jiné mluvil o provincialismu, protievropských náladách a krátkozrakém myšlení. Použil příměr o rakovinném bujení extremismu v Česku, které proniklo do samotného centra. Kriticky se také vyjádřil k výrokům a postojům prezidenta Zemana. Jednalo se o veřejný rozhovor a osobní názory známe osobnosti, nikoliv o prezentaci ucelených dokumentů. V rozhovoru také uvedl, že byl nucen se ve svých názorech v poslední době výrazně vyhranit a tak například nepředpokládá, že by mohl být v budoucnu zvolen prezidentem, i když, pokud by to situace vyžadovala, tak by možnost kandidovat zcela nevyloučil. K Halíkovým slovům pro Českou televizi se vyjádřil i mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. „Zdá se, že místo šíření poselství křesťanské lásky, se rozhodl vykopat z podzemí sekyru, kterou nyní mává jako zástavou,“ napsal podle Lidových novin v neděli  mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček.


Reakce ČBK na ekumenickou papežskou návštěvu na Lesbu

Biskupové své prohlášení k migraci postavili především na dokumentu, který společně prezentovali papež František s ekumenickým patriarchou Bartolomějem a arcibiskupem Athén a celého Řecka Heiornymosem, při nedávné návštěvě na ostrově Lesbos. Biskupové v prvé řadě konstatovali, že jde o tragickou situaci uprchlíků, migrantů a žadatelů o azyl, kteří unikají z míst konfliktů, jsou oběťmi vysídlování a pronásledování. Zdůrazňují, že jde o to řešit příčiny i následky.

Připomněli, že papež dlouhodobě kritizuje politické a vládní představitele za pomalost, s jakou se snaží řešit migrační krizi, které bylo možno předcházet a zmírnit ji - v souvislosti s tím hovoří o podkopávání základů humanistického smýšlení Evropy, která si nemůže dovolit ztrátu hodnot, principů lidskosti, respektu k důstojnosti člověka, subsidiarity a solidarity. V prohlášení se také připomíná povinnost uprchlíků respektovat zákony a tradice zemí, které je přijímají.

Biskupové dále citují slova kardinála Taurana, o minimálních pokrocích v dialogu s islámem, ve kterém je však třeba i tak pokračovat. Tauran tvrdí, že Blízký východ v minulém slova smyslu přestal existovat, protože býval mostem mezi křesťanským Západem a muslimským Východem. Tam, kde před 100 lety bylo 20 % obyvatel křesťanů, dnes zůstala sotva 4 %.

Prohlášení ve svém závěru upozorňuje, že demografický pokles obyvatelstva často spoluzapříčiněný kulturou sobectví a potratů, není možné řešit rychlou inkulturací migrantů.  


Husité na Plzeňsku se také bojí extrémismu ve společnosti

Pro srovnání je možné upozornit i na prohlášení k aktuální společenské situaci, které vydalo shromáždění Plzeňské diecéze Církve československé husitské (CČSH), jen o několik dní později po textu katolických biskupů. Na prohlášení upozornil Magazín Christnet.eu plzeňský biskup CČSH Filip Štojdl. Některé formulace textu se přibližují i slovům Tomáše Halíka v diskutovaném pořadu.

Třebaže uprchlická krize dosud naši zemi přímo nezasáhla, pozorujeme, jaké vášně tato krize vyvolává, jak jí zneužívají extrémistická uskupení k rozsévání strachu a nenávisti mezi lidmi, jak nejrůznější populisté chtějí na této krizi získat politické body a dosáhnout společenského vlivu,” píše se v textu plzeňských husitů.

Zástupci CČSH z Plzně také vnímají absenci rozumné a věcné diskuse o příčinách, průběhu a možných řešeních uprchlické krize, která musí vycházet z ověřitelných faktů, nikoli z předem daných ideologických stanovisek či dokonce z iracionálních domněnek a pocitů. Dále také prosí odpovědné ústavní činitele, aby takovou veřejnou diskusi podporovali a sami do ní vstupovali s apelem na solidaritu s lidmi, kteří sice pocházejí z jiných kultur a národů, ale prchají před válkou a hledají u nás pomoc.

Nepodceňujeme rizika vyplývající z masové migrace a nezavíráme oči před hrozbou radikálního islamismu. Naši občanskou společnost však bezprostředněji ohrožuje radikalizace nás samotných,” stojí dále v prohlášení, ve kterém husité, podobně jako Tomáš Halík, vyjadřují svoji obavu nad znovuožíváním temných myšlenkových proudů z dob nacistické a komunistické totality. „Nesmíme podlehnout nacionalistickým a fašizujícím proudům, které volají po vládě pevné ruky a slibují rychlá a konečná řešení,” varují.

Závěrem svého textu pak vybízejí rodinu církve i širokou laickou veřejnost k poctivému rozboru otázky, jaké reálné hodnoty vlastně vyznáváme a do jaké kulturní a civilizované společnosti chceme uprchlíky integrovat, aniž bychom odsouvali stranou všechny ty potřebné, kteří již jsou mezi námi.