Vzestup Donalda Trumpa v klání o republikánskou nominaci na prezidenta je mimo jiné založen na přízni amerických konzervativců, kteří mu dávají přednost před jinými republikánskými kandidáty (Cruz, Kasich a Rubio) (Ted Cruz i Marco Rubio mezitím oznámili ukončení své kampaně. -pozn.red.-), jejichž náboženský zápal je mnohem výraznější. Bylo to vidět při primárkách v několika státech, nejzřetelněji v Michigenu. (8. března 2016 - pozn.red.-) Je zajímavé, že tohoto kandidáta – xenofobního a nacionalistického miliardáře – volí většina katolických republikánů, kteří buď nevědí, nebo je nezajímá, že papež František pouze o tři týdny dříve při zpátečním letu z Mexika řekl, že Trumpovo poselství „není křesťanské“.
Fenomén katolického „trumpismu” odkrývá několik vnitřních rozporů a hluboce zakořeněných tendencí amerického katolicismu. První má co do činění s vývojem americké katolické církve a s jejím politickým příklonem. Obamovo zvolení v roce 2008 jasně ukázalo rozvrstvení hlasů katolíků nejen podle ideologických a sociálních linií, ale také podle linií etnických. Při posledních dvou prezidentských volbách hlasovali bílí katolíci ve velké většině pro republikány a barevní katolíci pro demokraty. Trumpův úspěch (který se v počátečním období Obamova prezidentování proslavil útoky na nového prezidenta kvůli tomu, že se nenarodil ve Spojených státech a není tedy zvolen legitimně) u konzervativních katolíků je tedy součástí trendu, který byl dobře viditelný již v předchozím desetiletí uvnitř americké církve – církve, která má dosud bílé vedení (leadership), ale v níž ještě před polovinou století bude většina věřících barevná (tvořená Latinoameričany, Asiaty a malým procentem Afroameričanů).
Druhým prvkem je změna role problematiky prolife vs. prochoice ve vztazích mezi církví a politikou v Americe. Po 40 let, od jejich legalizace Nejvyšším soudem roku 1973, byly pro americkou církev klíčovou otázkou potraty. Její biskupové se po roce 1980 přimkli k republikánům, zvláště pro jejich protipotratový postoj. Svedeni do jisté míry uměle vykonstruovanou pozicí Republikánské strany, se nyní katoličtí biskupové cítí být stranou opuštěni, v situaci, kdy za ni možná bude kandidovat osobnost, které nedělá potíže distancovat se od vžitých názorů strany v této otázce. Prolife agenda vymizela nejen z Demokratické strany, ale také z velké části Republikánské strany. Trump získává hlasy většiny konzervativních katolíků navzdory svému více než vágnímu postoji k potratům. Sociální, ekonomické a migrační otázky přeskočily uvnitř bílého konzervativního katolicismu v důležitosti otázku potratů. Ten se teď upíná na Trumpa, protože má strach ze ztráty „bílé nadvlády“ ve společnosti, stejně jako z odprůmyslnění a zchudnutí americké střední třídy.
Třetím prvkem je úpadek politické kultury amerických konzervativních katolíků. Podporu Trumpa katolíky nelze vysvětlit jen obavami a úpadkem bělošské americké střední nižší třídy, ale je třeba ji vidět v kontextu úpadku neokonzervativní katolické inteligence ve Spojených státech za pontifikátů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Na jedné straně „viktimologie“ vypracovaná americkými konzervativními biskupy a katolíky ohledně náboženské svobody katolíků, kteří se cítili být pronásledováni Obamovou administrativou, nalezla svoji náhražku v etnickém a nacionalistickém viktimismu Trumpa namířeném proti Latinoameričanům a proti Číňanům. Na druhé straně tu existuje kultura morální exkomunikace politického protivníka, která je teď výrazným Trumpovým rysem (navíc k ní přidává teatrální prvky, jež dovádí mediální cirkus kolem amerických primárek k dokonalosti).
Počátkem 90. let americký konzervativní katolicismus vyloučil morálně a politicky Billa Clintona a v roce 2008 to samé potkalo Obamu – jen s tím rozdílem, že „exkomunikace“ vynesená nad Obamou nebyla jen politická a morální, ale také občanská a nikoli bez rasistických podtónů, vytrvale namířená k delegitimizaci jeho prezidentství. Libertariánská rétorika Tea Party ve stylu „vezměme si zpět svoji zemi“ (jinými slovy - vezměme si ji zpět z rukou afroamerického prezidenta) je velmi podobná Trumpově xenofobii – dvě věci, na něž američtí biskupové nejsou schopni reagovat, tehdy ani teď. Od libertariánsko-liberální rétoriky je jen krůček ke smrti pro katolickou morálku klíčové ideje, kterou je „společné dobro“. Republikánská strana tento krok učinila během posledního desetiletí. Z určitého úhlu pohledu lze říci, že Trump je pouze vrcholem ledovce této perverze, která je nejen morální, ale i teologická – morální a sociální hloubka poselství kandidátů blízkých náboženské pravici, jako jsou Cruz a Rubio, není o moc více křesťanská, než morální analfabetismus Trumpa.
Čtvrtý bod. „Americký problém“ papeže Františka vynesl na světlo pokrytectví a rozporuplnost amerického katolicismu. Františka nesleduje velká část amerických biskupů ani amerických konzervativních katolíků. Částečně kvůli Františkovu poselství a částečně proto, že v posledním desetiletí se vynořil jistý zvláštní rys amerického katolicismu. Podle „americké rovnice“ to, co je dobré pro Ameriku, je dobré všeobecně; americký katolicismus žije v podobné iluzi. 7. března dva nejznámější američtí neokonzervativní katoličtí intelektuálové, George Weigel a Robert George, zveřejnili výzvu pro konzervativní katolíky, aby nevolili Trumpa. Ve výzvě podepsané i dalšími akademiky nejenže nikde necitují papeže Františka (přestože se o Trumpovi vyjádřil velmi jasně), ale stavějí svoji anti-trumpovskou argumentaci na takovém výkladu sociálního učení církve, jenž je výkladem amerického neoliberálního kapitalismu: základní tezí je, že Trump není pro katolíky vhodný, protože Trump není vhodný pro americký kapitalismus.
Kromě toho tento dokument líčí Obamovu administrativu jako období hlubokého pokřivování ústavy (nikoli však kvůli používání dronů – více o této otázce například zde – pozn.red.) a škod na americké sociální a ekonomické neoliberální struktuře, ze kterých se Amerika musí vzpamatovat, aniž by však přitom utekla k Trumpovi. Jedná se o apel odhalující pokrytectví amerického neokonzervatismu, který Obamovi neprominul nic (a hlavně ne zákon o reformě zdravotnictví), zatímco Georgu W. Bushovi prominul všechno, včetně katastrofálních válek na Středním východě, používání mučení, zničení sociálních solidárních politik a té trochy sociálního státu, který existoval v Americe na konci Clintonova prezidentského období.
Morální exkomunikace svolávaná na Obamu od roku 2008 a nyní na Hillary Clintonovou ze strany amerického konzervativního katolicismu, se nyní obrací proti té stejné intelektuální a politické elitě, která si hrála na čarodějnického učně kouzlícího s nejrůznějšími etnickými a ideologickými postoji, aby delegitimizovala Obamovo prezidentství. Není divu, že se tato americká střední nižší bělošská třída, na niž Republikánská strana zapomněla, nyní obrací k Trumpovi. Ten se nebojí namířit prstem rovněž na katastrofy Bushovy éry. Svým způsobem lze říci, že katolíci sympatizující s Trumpem předkládají zemi a americké katolické církvi účet za morální a intelektuální bankrot, z něhož nebude snadné - pro jednu z nejdůležitějších církví globálního katolicismu – se vzpamatovat.
Přeložila Helena Hladilová s laskavým svolením autora z italského originálu publikovaného na webu The Huffington Post.
Massimo Faggioli - církevní historik, narozen r. 1970 v italské Ferraře. V roce 2002 získal titul PhD po absolvování studia církevní historie na Univerzitě v Turíně. Mezi lety 1996-2008 se podílel na vědecké práci v Nadaci pro náboženské vědy Jana XXIII. v Boloni a od roku 2009 působil na Univerzitě St. Thomas v USA, nyní vyučuje na Univerzitě Villanova ve Filadelfii. Mezi jeho publikace patří: „Vatican II: The Battle for Meaning” (Paulist, 2012); „True Reform: Liturgy and Ecclesiology in Sacrosanctum concilium” (Liturgical, 2012).