Seznamka
Marek Orko Vácha
Autor: Orko.cz
Tváří v tvář událostem, jako byla Nice, Bataclan, Madrid, Boston nebo Londýn, se v hrůze ptáme, jak je to možné, jak vůbec lidská bytost může cítit potřebu zabíjet děti, turisty nebo mladé páry. Co může mít kdo z toho zabíjet nevinné?
Dítě, když se narodí, žije ve svém světě pohádek, kde je dobro a zlo jasně odlišeno, čaroděj proti statečnému princi, ježibaba proti krásné princezně. To až později si dítě s překvapením uvědomí, že obě polohy jsou součástí jeho vlastního nitra, že dobrý princ i zlý černokněžník jsou součástí mě samotného. A že i rodiče, kdysi v mládí absolutně dobří, archetypálně laskavá maminka a archetypálně statečný otec, jsou lidé se svým dobrem i svým zlem.
Židovství se vždy ostře vymezovalo proti dualistickému vidění světa na děti světla a děti tmy, na nás dobré, porážející ony zlé. Hrdinové bible nejsou nikdy postavy akčních filmů, svádějící grandiózní bitvy a vyhrávající ve všech zápasech. Písmo – a čtěme prosím jeho příběhy, ať již jsme věřící nebo nevěřící – nám přináší jiné poselství: hrdinové mají své chyby a zbabělci své ctnosti. Hrdina Noe po svém příběhu usne nahý a opilý, Abrahám vyžene Hagar a Ismaela, Mojžíš nevstoupí do zaslíbené země a veliký král David má za sebou příběh s Bat-šebou, manželkou Uriášovou. A navíc, to, že jeden je povolán, neznamená, že by druhý byl zavržen. Povolán je Jákob, ale Ezau není zavržen. Ba naopak, naše sympatie jsou s Ezauem, tak jako byly předtím s Hagar a Ismaelem.
Křesťanství v tom bude pokračovat. Nejenom v podobenství o koukolu a pšenici na jednom poli, které je lépe nechat růst spolu, jako - a především - v tom, že pro křesťanství je pravda nikoli něco, nýbrž někdo. Jak se často připomíná, Pilát se v Kristově procesu špatně zeptal a možná, že kdyby se ptal ne „co je pravda“ ale „kdo je Pravda“, byl by svou odpověď dostal, neboť zakladatel křesťanství o sobě řekl, že on sám je Pravdou. To není jen teologická zajímavost. V takovémto chápání věcí totiž nejsem nikdy majitelem konečné pravdy. Ano, věřím, že je jedna, absolutní Pravda nahoře na nebi, ale zde na zemi, už kvůli omezenosti mého rozumu, nemohu být jejím majitelem, jako spíše jejím nebo jeho pokorným služebníkem. Slovy Emanuela Rádla, nejde v našich hádkách o to, zda máme pravdu, nýbrž o to, zda Pravda má nás, neboť ji neustanovujeme, ale rodíme se do ní.
Karl Popper, který o nacismu věděl své, je autorem hlubokého výroku o tom, že kdo chce zřídit nebe na zemi, zplodí peklo. To pokušení je velké a silné, zřídit království světla teď a zde, zřídit ráj nikoli na konci časů, nýbrž již nyní, uprostřed časů, tím, že ty zlé, koukol, křesťany, Židy, Evropany vymýtíme z povrchu země a sami se neproblematicky ustanovíme jako děti světla.
To je ovšem mentální stav dítěte, které nenahlédlo, že reálný svět našich heroismů a pádů je přece jen komplikovanější než ten v pohádkách.
Text je se svoleným převzatý z Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku
