Seznamka
Detail obálky knihy
Autor: http://www.evup.upol.cz/
Počátkem letošního léta vydala Univerzita Palackého v Olomouci knižně disertační práci mladého sociologa Jiřího Horáka, kterou nazval Dechristianizace českých zemí. Sekularizace jako záměr. Jak je již z titulu zřejmé, publikace se zabývá příčinami nízkého podílu obyvatel České republiky, kteří se považují za křesťany, respektive za katolíky.
V prvních dvou kapitolách se autor věnoval diskuzi o „návratu náboženství“ do veřejné sféry v poslední čtvrtině 20. a počátkem 21. století. V úvodní části proto stručně přiblížil tvůrce sekularizační teze, kteří považovali sekularizaci (ve smyslu potlačení vlivu náboženství a jeho institucí ve společnosti) za neodmyslitelnou a automaticky běžící součást modernizace. Dále předložil různé příklady toho, že náboženská víra dnes není zanikajícím jevem, a představil postoje těch, kteří sekularizační tezi odmítli či revidovali. Přestože mezi historiky a sociology je docela dobře rozšířeno povědomí o tom, že náboženství v moderní společnosti prostě nezaniká, považuji za užitečné, že Jiří Horák připomněl slabiny sekularizační teze. Například představu, že racionalizace moderní společnosti nutně vede ke ztrátě náboženské víry.
Jak je z knihy zřejmé, Jiří Horák se řadí k zastáncům revize sekularizační teze. Všímá si toho, že v moderní evropské (a také české) společnosti nedošlo ani tak k odnáboženštění, jako spíše k dechristianizaci a značné „privatizaci“ náboženství. To je do značné míry dáno rozvinutým individualismem, který jde ruku v ruce s materiálním blahobytem. Autor však zároveň poukázal na to, že sekularizace (respektive dechristianizace) proběhla v různých částech Evropy odlišně. To nepochybně souvisí s tím, co dříve napsal historik církevních dějin Hugh McLeod, tedy že sekularizace byla také výsledkem zápasu idejí. Jinak řečeno, alespoň zčásti probíhala proto, že o ni mnozí usilovali (zápolili s náboženstvím a jeho institucemi). Jinde byla omezenější, protože jejímu postupu jiní účinně bránili.
Obálka recenzované knihy
Autor: http://www.evup.upol.cz/
Klíčové pasáže Horákovy knihy se věnují příkladům toho, jak se protikatolické a v konečném důsledku protikřesťanské postoje prosadily v českém národním, liberálním a dělnickém hnutí. Důraz je tedy kladen na období 19. století, ve kterém podle autora nastaly kritické okamžiky (Jiří Horák využil sociálněvědního konceptu path dependence) národně českých dějin, které zásadně ovlivnily religiozitu v Česku.
Přestože by se dalo o interpretaci některých historických skutečností polemizovat a kniha předkládá také mnohé informace, které jsou odborné veřejnosti již dobře známé (např. sekularizační teze a její revize, ambivalentní vztah národního hnutí a sekularizace), pokládám přečtení knihy za velmi prospěšné. Za mimořádně přínosný považuji zejména autorům postřeh, že v moderní společnosti došlo k oslabení socializace jedince v rodině, a proto vzrostl význam socializace sekundární (institucionální). Právě pod vlivem toho přestali mnozí lidé žít náboženským životem. Tuto skutečnost přitom nelze omezit na 19. či 20. století, protože má platnost i dnes. S tím souvisí autorův dovětek, ve kterém konstatuje, že pokud by se katolická církev v Česku více zaměřila na odstranění rozšířených protikřesťanských stereotypů a zejména na intenzivní sekundární socializaci vytvářením aktivních komunit věřících (např. společenství mládeže, mladých matek, manželů; charitativní, vzdělávací, volnočasové a jiné aktivity), bude i v individualizované společnosti možné úspěšně předávat křesťanskou víru.
Recenzent Jan Růžička je historik se zaměřením na sociální a církevní dějiny 19. a 20. století. Knihu vydala Univerzita Palackého.
