Seznamka
Jiří Grygar: Takto sa ma nikto nepýtal
Autor: W PRESS
Je to už strašně dávno, kdy jsem viděl astrofyzika doktora Jiřího Grygara poprvé naživo. Měl přednášku pro veřejnost v docela malé místnosti při františkánském kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Ten, kdo ho znal z televizního pořadu Okna vesmíru dokořán či z jeho knih, nemohl odejít zklamaný. Byl to krásný večer. Přední český vědec, srdcem silniční cyklista a sportovec a jeden z prvních popularizátorů vědy, fascinuje posluchače, diváky a čtenáře něčím, co se dnes už tak často nevidí: odbornou erudicí s přesahem do ostatních oborů, pokorou a důstojností, s níž umí vyslovovat to, co ví, o čem bádá i pochybuje a čemu věří.
Vezmete-li v úvahu, jak se za celý Grygarův profesní život proměnil jeho obor a také společnost a v jistém ohledu i církev, je pozoruhodné, že dodnes nachází způsoby, jak lze o nejneuvěřitelnějších okolnostech vzniku a povahy vesmíru hovořit k současnému člověku. Spolu s dr. Jiřím Mrázkem (1923‒1978), matematikem, fyzikem, františkánským terciářem a neúnavným apoštolem vědeckého myšlení, tvoří dvojici, kterou nám může bez přehánění závidět celý svět. Grygar je pro mnoho lidí nejen vědeckou, ale také mravní autoritou, která si nepotrpí na červené koberce a která si např. vůči světu politické high-society zachovává odstup. Získává tím svobodu, nezávislost a čas potřebný na svoji práci.
Čtenář si jistě vzpomene na autorovy knihy V hlubinách vesmíru: o hvězdách a hvězdářích (Albatros, 1975), Okna vesmíru dokořán (Naše vojsko, 1989) či O vědě a víře (Karmelitánské nakladatelství, 2001). Slovenské nakladatelství W PRESS vydalo na sklonku roku 2016 knihu rozhovorů novináře Štefana Hríba s Jiřím Grygarem pod názvem Takto se mě nikdo neptal s podtitulem Rozhovory se Štefanem Hríbem o hmotě, vesmíru a člověku. Kniha sestává ze vzájemného rozprávění v letech 2010, 2013 a 2015 a týká se téměř výhradně tajemství vesmíru. Ke Grygarově křesťanské orientaci se v rozhovoru vztahují pouhé dvě otázky. Hríb: Blíží se Vánoce. Slavíš je? Grygar: Ano. Hríb: Ty jsi věřící? Grygar: Ano. Dvě Grygarova „ano“ jsou ale doplněna třetím, kontinuálním „ano“, jež lze podle mého mínění chápat také jako jedno nekonečné „věřím“. Věřím, že vesmír, chcete-li stvoření, má svůj hluboký smysl a vzhledem k člověku není bezúčelný. Dialog o astrofyzice se tak zároveň stává rozmluvou o úloze člověka ve světě a o jeho schopnostech, jimiž vypovídá jak o kráse stvoření, tak o Bohu samotném.
Aby interview nevypadalo jako setkání dvou supervědců hovořících nějakým zvláštním metajazykem, pokládá Hríb otázky, na které by se možná rád zeptal kdokoli z nás. Co je to teorie velkého třesku a je stále mezi vědci diskutovaná? Proč se vesmír rozpíná a co je to tzv. skrytá energie nebo pulsary? Grygar používá jako vždy řadu příměrů, které se tam, kde se uchyluje k filosofii vědy, podobají spíš biblickým podobenstvím. Žádnou z otázek nepovažuje za méněcennou. Jeho pedagogický cit si umí poradit i s tázáním, které vychází z mylných předpokladů nebo se motá v kruhu. Všímáte si jeho velkorysosti a sklonění, potažmo až jakési kenoze, v níž je schopný a hlavně ochotný přizpůsobit své vysvětlování, chápání a jazyk tazateli, aniž by ho uváděl do rozpaků.
Některé výměny Hríb / Grygar v sobě mají cosi z cimrmanovského humoru a jsou svým způsobem geniální. Odlehčují tak vědecké, často exkluzivní poznání, které je zvyklé se vyjadřovat souborem jedniček a nul. Nejlepším příkladem je jejich debata o tom, co by se dělo s hodinkami, kdyby člověk mohl letět rychlostí světla. Grygar: Hodinky by nám nefungovaly, protože když letím rychlostí světla, tak se mi hodinky zastaví. Hríb: Co dělají? Grygar: Stojí. Hríb: A co dělá pružina v těch hodinkách? Grygar: Nedělá nic. Tenhle dialog prostě nevymyslíte. Vznikne pouze z touhy přijít na kloub věci, která se člověka paradoxně ani moc netýká. Jenže nechte touhu neukojenou! Tam, kde se Jiří Grygar dostane ve své cestě proti času „na konec“ vesmíru, na okraj černých děr nebo do první vteřiny po velkém třesku, vyvstávají vedle fyzikálních otázek i otázky filosofické a teologické. A právě tohle je Hríbova doména, pokládat otázky, které jsou hraniční. Právě tenhle druh zvídavosti stojí za dialogem dvou přátel, kteří si vycházejí vstříc a společnými silami stavějí pyramidu poznání. Nenajdete tu tíhu vědecké pojmologie ani mrtvé body, z nichž se už nedá jít dál. Jiří Grygar vždycky najde způsob, jak rozmotat všemožná zauzlení a zároveň zůstat na půdorysu kritické vědy, jež se popularizací nerozmělňuje.
Grygarovská pouť vesmírem odkazuje v jeho pojetí k duchovnímu přesahu a ve stejném okamžiku i k člověku, který od chvíle, kdy se z něj stal homo sapiens sapiens, učinil objevy zhodnocující jeho bytí. Jiří Grygar věří na lidskou jedinečnost v hloubi vesmíru a nebojí se konců. Právě z jeho křesťanské orientace a nepochybně také díky sportu vyplývá jeho duchovní klid a rovnováha. I když žádný člověk zřejmě nezažije konec vesmíru, jaký mu prorokují astrofyzikové, Grygar si nad lidským osudem nezoufá. Člověk si s sebou do věčnosti vezme kromě mnoha prožitků i to, co poznal a viděl. I proto se v knize dočtete o skutečné a počítači nepřibarvené kráse vesmíru. O jeho barvách, o jeho zvucích, o jeho tajemnosti. To všechno může člověk učinit součástí sebe samého a zachránit pro svět, v němž jednou bude všechno nové.
I na pozadí této knihy je třeba říct, že mnohé obory lidského konání včetně teologie samotné mohou Jiřího Grygara svým kolegům a kolegyním tak trochu závidět. Našel klíč k jazyku, jímž je možné oslovit lidi, kteří mají to štěstí, že se mohou pokaždé, když vyjdou z domu, podívat na nebe a vidět na něm zárodky světa za oponou. Astrofyzik Grygar si nepotrpí na veřejné pocty ani politická ocenění. Ukotven v hodnotě Kristova tajemství si je vědom svých darů a hřiven, které rozmnožuje a nenechává si je pro sebe. Takto se Jiřího Grygara ještě nikdo neptal. Interview se Štefanem Hríbem nám může ukázat cestu, jak se ptát sami sebe na to, na co jsme se doposud nestačili nebo báli zeptat. Co to asi bude?
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
