Seznamka
Papež František
Autor: Malacanang Photo Bureau / Benhur Arcayan / Creative commons
Útok byl cílený, surový a dobře naplánovaný. Františkovi příznivci dělají chybu, když jej zlehčují. Také Vatikán dělá chybu, když v tichosti rozšiřuje pokyn „nestarejte se o ně, podívejte se a běžte dál“.
Plakáty proti papeži Bergogliovi, které se v sobotu objevily na mnoha místech v centru Říma, se totiž dotýkají životně důležitých myšlenek tohoto pontifikátu. Zaprvé jde o přímý vztah k zástupům věřících a také k lidem, kteří sice nejsou věřící, avšak pozorně naslouchají Františkovým slovům: tomuto vztahu se plakát vysmívá a deformuje jej skrze fotografii, zobrazující papeže se svraštěným čelem. Ještě zákeřnější je druhé sdělení, které plakát obsahuje, a sice brutální útok na samotné jádro papežova poselství, jímž je milosrdenství. Jako by říkal: "Jsi úskočný diktátor. Sice mluvíš o milosrdenství, ale pronásleduješ všechny, kdo s tebou nesouhlasí: maltézský řád, františkány od Immaculaty, nepohodlné kněze… a dokonce nemáš odvahu ani odpovědět kardinálům, kteří o tobě vyjádřili pochybnosti.“
V anonymním politickém boji nehraje rozdíl mezi pravdou a lží žádnou roli, to nás naučila už předvolební kampaň Donalda Trumpa. A tato plakátovací akce představuje nefalšovaný „politický“ útok na Bergogliův pontifikát.
Rafinované a nesmírně věrolomné je také užití římského dialektu. „A France’ [Francku pozn. red.]...“. Vulgární úšklebek, jehož cílem je poškodit vůdčí morální roli napadené osobnosti. Ti, kteří celou věc zlehčují a vidí v ní pouze další projev současného úpadku komunikace, jež je stále vyhrocenější, polarizovanější a agresivnější. To bezpochyby je. Ale ve Františkově případě stojí za vlnou posměšných plakátů ještě něco navíc: je to další eskalace tlaku s cílem systematicky očerňovat jeho reformní plány a v konečné instanci také mobilizovat síly pro budoucí konkláve, z něhož podle mínění konzervativců v žádném případě nesmí vzejít František II.
Marco Politi: František mezi vlky
Autor: Barrister & Principal
Zesměšnit papeže metodami, připomínajícími Trumpovy tweety, kterými častoval své odpůrce, nebo nadávky adresované hráčům a rozhodčím na stadionech, znamená snižovat Františkovu osobnost na úroveň hospodských urážek.
I když může být zítra odhaleno těch pár jednotlivců, kteří materiálně tento čin uskutečnili, v této záležitosti neexistuje jediný člověk, který by tahal za nitky. Ve skutečnosti se od prvních měsíců papežova pontifikátu a zvláště pak od první synody o rodině formuje stále více skupin kněží, biskupů a kardinálů, kteří jsou podporováni ze světa internetu a jejichž motto zní: „Tento papež se nám nelíbí.“ „Je to demagog, populista, komunista, feminista, heretik … který protestantizuje katolickou církev, ubírá Petrově stolci na posvátnosti, vzdaluje se Tradici, mezi věřícími rozsévá zmatek …“.
Vezmeme-li si mapu světa a označíme-li na ní místa, v nichž žijí kardinálové a biskupové, kteří napsali knihy proti Františkovu pastoračnímu obratu v otázce rodinné etiky, kteří podepisovali petice, napsali dopis, jímž prakticky obvinili papeže z manipulativních zásahů do práce synodu z r. 2015, a kteří papeže nakonec nařkli z toho (prostřednictvím dopisu čtyř kardinálů z minulého podzimu), že zrazuje Boží slovo zapsané v evangeliích, pak získáme mapu celosvětové sítě všech těch, kteří se na papežův kurs dívají skrz prsty. Styčné body naleznete jak v kurii, tak ve všech pěti kontinentech – jsou to kněží, teologové, biskupové a kardinálové, kteří mu otevřeně oponují a kteří jsou zpoza kulis podporováni těmi, jež sdílejí stejné myšlenky, ale nechtějí se nijak exponovat a navenek se uchylují k pasivnímu odporu.
Plakáty, které na Bergoglia veřejně útočí v Římě, jehož je biskupem a z nějž vykonává svoji „misi pastýře celé církve“ (jak zní tradiční katolická definice), jsou alarmujícím projevem protipapežského hnutí, které si nedá pokoj a které se projevuje se stejnou agresivitou jako hnutí Tea-Party ve Spojených státech. Ta podobnost až udivuje. Toto americké hnutí, které se snažilo rok po roce oslabovat image Baracka Obamy, sice evidentně nemělo dostatek síly, aby Obamu zbavilo úřadu, ale s koncem jeho mandátu získalo silný vliv na nadcházející prezidentské volby.
Máme tu „hnutí posvátného kadidla“, které je skutečně rozsáhlé, jak ukázalo hlasování na synodě o rodině, a v různé míře agresivní. Jeho cílem je podrývat Bergogliovu autoritu zevnitř církve. Široká podpora, jíž se v průzkumech těší, představuje jen část problému. Další jeho dimenze se týká církve jakožto instituce, a v tomto ohledu je tato podzemní válka skutečně krutá. Bergoglio, který prokázal rozvahu, až dosud přesvědčoval své příznivce v církevní hierarchii, aby tyto útoky na něj nepokládali za důležité. Historie však učí, že nakonec je vždy poražen ten, kdo se v občanské válce nepostavil útokům účinně na odpor. A v tomto případě se nehraje ani tak o vítězství nebo prohru Františkovy historické osobnosti, ale o vitalitu celého reformního křídla.
Autor je italsko-německý novinář.
Z italské a německé verze komentáře přeložili Jiří David a Helena Hladilová.
