Seznamka
Pochod pro život 2015
Autor: Hnutí pro život
Kdybych byl nezdvořilý, nazval bych svoji reakci „Dialog podle Škroba“, nicméně dobré vychování mi v tom brání, snad bude lepší dodržovat tradici a napsat křestní jméno, nebo „podle pana Škroba“. Celá reakce na příspěvek M. Badala v Echu svědčí o jediném: pan Škrob o dialogu možná četl, mluví o něm, ale dokáže napsat jen reakci v duchu bojových svazáků z ČSM, které nemohl zažít vzhledem ke svému věku. Příznačné je, že pohled na svět a slovník zůstává stejný: „... jsem jedním z nemnoha, o které se Badal jmenovitě otírá“, píše pan Škrob. Nu, proč nebýt statečný a stát si za svou věcí, i když je člověk potom zmíněn v médiích? Ono je snadné povykovat s nějakým transparentem a ještě snazší vlastně se o dialog ani nepokusit. Nevidím nikde v textu M. Badala, že by „byl připraven setkání s kardinálem Dukou asistovat“. Vždyť jen docela laskavě prosí a vyzývá k jinému možnému pohledu, k tomu, aby se hovořilo k věci a neútočilo osobně. To je ale zásada, kterou by měl ctít a používat každý vzdělaný člověk. M. Badal prý apeluje na slušnost, ale v textu jsou nenápadné osobní útoky. No, znám jej už dlouhou řadu let a musím říct, že ironie a sarkasmus mu jsou vlastní, tento jeho text je ale nadmíru vstřícný a laskavý. Argumentovat skrytými vulgarismy a suspendovaným jáhnem je docela slušný „krok stranou“. Nechápu, co s tím má M. Badal a D. Duka společného. Pokud je mi známo, pan dr. Lorman učil etiku, a když opustil manželku a děti s prohlášením, že jeho orientace je jiná, podle církevních předpisů ženatý jáhen musí splňovat určité morální předpoklady, tady chyběly, a nezbylo nic jiného, než konat podle práva. Bylo by asi dost podivné, aby (při vší úctě a pochopení pro jeho potíže) člověk, který opustí děti a manželku, přednášel morálku studentům teologie. Ale v tomto článku přece nejde o případ suspendovaného jáhna, ale přesně o zavedení řeči na úplně jinou kolej, jiný problém.
Jiří Strach
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons
Očekával bych, že řeč bude o biblickém levirátním manželství, o úctě k rodině, o tom, že Židé počítají vždy linii mateřskou za tu pravou, protože matka je „vždy jistá“. Můžeme se bavit o pojetí rodiny v Novém zákoně, u sv. Pavla apod., to by byl dobrý příspěvek do diskuse. Pan Škrob vytýká M. Badalovi, že se „pouští do absurdních analýz jednotlivých transparentů“. Jenže o to přece v příspěvku jde. Není to článek o rodině, katolickém pojetí ochrany nenarozeného života apod., ale o tom, že neslušnost má dnes přednost před věcnými argumenty. M. Badal nepolemizuje s nějakým kdysi napsanými články pana Škroba, ale s hloupými a urážlivými transparenty, kterými těžko jejich nositelé přispěli ke kulturnímu dialogu o věcech, na kterých jim záleží. Ale kladu si otázku: Opravdu jim na těchto tématech záleží? Nebo je jen používají k vlastní prezentaci, k boji, ke zviditelňování?
Pak už pan Škrob používá zbraně, které mu nejsou milé, pokud jde o něj, ale jsou v pořádku, pokud jde o druhé – útočí na pana Ucháče, na kardinála Duku apod.
Pláč nad tím, že Echo 24 si nevyžádalo komentář z druhé strany, je docela k smíchu: odehrál se pochod pro rodinu, právě ona „druhá strana“ byla slyšet a vidět díky transparentům, a textík M. Badala je jen reakcí a povzdechnutím nad způsobem, jak se dnes vede, nebo spíše nevede, dialog. Že pan Škrob poslal svůj text do Echa, je v pořádku. Stejně tak ale je pochopitelné, že když si v redakci přečetli tento článeček, byl prý autor „vykázán do rubriky názory čtenářů“. Při vší úctě – být autorem, zamyslel bych se nad tím, proč redakce jeho článek zařazuje jako názor čtenáře, nikoliv jako soudnou polemiku. Možná mu laskavě chtěli naznačit, že obsah a pojetí patří právě do názorů čtenářů a nikam jinam. Pan Škrob namísto podobné sebereflexe okamžitě usoudí, že jde o mocenskou záležitost a úpí nad útiskem, kterému se mu dostalo. Nevím o tom, že by Echo vlastnila biskupská konference, že by někdo po redakci chtěl to či ono nezveřejnit. To by se asi biskupové se zlou potázali.
Moje reakce na oba články není také žádnou polemikou, ale vyjádřením údivu nad způsobem psaní člověka, který pracuje v rozhlase jako redaktor, je básníkem, a měl by tedy umět psát kultivované příspěvky. Až bude pan Škrob reagovat, doufám, že namísto dialogu nabídne sžíravou kritiku mých filmů, poukáže, že jsem jako dítě hrál už za socialismu a že tedy mé zpátečnické náhledy nemá brát nikdo vážně. Anebo pan Škrob přijde s radostí s nějakým novým textem, který reflektuje to, o čem M. Badal opravdu píše, tedy dialog, slušnost?
Autor je filmový režisér a herec. Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
Reakce Jana Škroba je níže v diskuzi.
