Seznamka
Ilustrační foto - Irácká dívka s hidžábem
Autor: Wikipedia.org / Christiaan Briggs / Wikimedia Commons
Česko je zvláštní země. Lidé se tady bouří proti odstranění křížů z řeckých chrámů v reklamách Lidlu a současně jásají nad zákazem nošení hidžábu ve škole. Přitom obě tyto kauzy vycházejí z identického principu.
Lidl zdůvodnil svoje počínání jako snahu o zachování náboženské neutrality, která je součástí jeho obchodní politiky. Naprosto stejně argumentoval soudce Městského soudu v šátkové kauze, kdy prohlásil, že škola musí zůstat nábožensky neutrálním prostředím.
Přejdu teď fakt, že Lidl si počínal mimořádně amatérsky. V reklamním oddělení měli fotky pravoslavných chrámů a nějakého génia napadlo, že by pro jistotu bylo lepší smazat ty kříže. Jako by byl problém nafotit třeba antické památky. Určitě lepší nápad, než prznit existující realitu.
Zákaz šátku vychází z představy školního prostoru jako sterilního místa, které nesmí prezentovat žádný názor. Odpůrci islámu, mezi nimi i někteří pravicoví politici, se zamilovali do zákazu hidžábu a je jim jedno, čím se zdůvodní. Z náboženské neutrality se stala vyšší hodnota. To je nesmírně zavádějící. Právo vyznávat víru anebo zůstat bez vyznání je v Ústavě postaveno na stejnou úroveň. De facto neexistuje žádná neutralita. Buď máme v daném prostoru náboženské symboly, anebo je odstraníme, a tedy prosadíme právo být bez vyznání na úkor práva hlásit se k náboženskému přesvědčení.
I v křesťanské tradice existuje tradice zahalování žen – ilustrační foto
Autor: Člověk a víra / Martina Řehořová
Neutralita se prezentuje jako stav vyhovující všem, protože nikoho neuráží. Omyl, je to stav, který omezuje náboženskou svobodu. Věřící člověk nesmí dát najevo prostřednictvím symbolu své přesvědčení. Ti samí politici, kteří pravidelně útočí proti EU a jejímu omezování svobod, s chutí tentokrát sáhnou po omezení svobody, jen aby dosáhli svého.
Nošení šátku ve škole může být zakázáno, jen je potřeba rozmyslet si jeho zdůvodnění. Pod propagaci hnutí směřujících k potlačení lidských práv se nevejdeme, byť si to určitě někteří o islámu myslí. Ústředí muslimských obcí je řádně registrováno Ministerstvem kultury, má proto právně stejné postavení jako ostatní církve a náboženské společnosti. Přípustnou možností tedy zůstává zákaz z hygienických anebo jiných obdobně relevantních důvodů. Jen je zapotřebí v tomto případě být důsledný, a ne se soustředit jen na hidžáb, ale definovat oděv, který splňuje školní předpisy. Soudce tvrdil, že nošení šátku je nespolečenské. Budiž, ať tedy škola definuje předepsaný oděv. Třeba i zavedením povinné školní uniformy.
Nejrozumnější přístup představuje hájení skutečné svobody ve smyslu její přípustné míry, kterou nezasahuje do svobody druhého. Soudce považuje za správné omezení praktikování náboženství, protože by pak mohlo výuku narušovat i odříkávání otčenáše. Výborně. Tedy pro jistotu zakážeme i křížek na krku. Oslavujeme neschopnost rozlišit mezi jednotlivými náboženskými symboly a definovat ty, které omezují ostatní přes přípustnou míru. Je přece naprosto logické, že během vyučování nebude dovoleno studentům odbíhat, aby vykonávali modlitby. Je možné sankcionovat studenta, který odmítá podat ruku učitelce, protože je žena, jelikož v naší kultuře jsou si muži a ženy rovni. Zákaz nějakého kusu oděvu je ale ke zvážení. To opravdu působí takovou újmu? Moc hezky se ke svobodě vyjadřuje Eman Ghaleb, muslimská studentka z Jemenu, která žije v Česku od pěti let: „Opakuji se, že pokud by byl v Čechách nějaký zákon nebo stačí rozhodnutí od vedení školy, který by zakazoval zahalování ve škole, tak to respektovat budu. Do té doby budu na cestě svobody, které si vážím a myslím si, že svoboda je nejdůležitější věc pro člověka.“
Autorka je právnička, pracuje na pražském arcibiskupství.
