Seznamka
P. Adam Boniecky
Autor: Wikipedia.org
Adam Boniecky (1934) je kněz z řádu mariánů a dnes již legendární osobnost svobodného polského katolicismu. Na žádost Jana Pavla II. připravoval polské vydání deníku L’Osservatore Romano, v letech 1979–1991 byl jeho šéfredaktorem. Mezi lety 1993–1999 zastával funkci generála řádu, v letech 1999–2011 byl šéfredaktorem Tygodnika Powszechnego. V roce 2011 dostal od provinciála řádu první zákaz veřejného mediálního vystupování, což se setkalo s velkými protesty mnoha věřících. Nakonec byl v červenci 2017 odvolán. Hned 17. listopadu tohoto roku následoval ovšem zákaz nový.
„Co jsem já, abych soudil svého bližního…“ – právě tato slova z kázání otce Bonieckého na pohřbu Piotra Szczęsnego (polský chemik narozený 1963, který se 19. října tohoto roku ve Varšavě upálil na protest proti současnému polskému režimu strany PiS) rozčílila křesťany, kteří si rádi osobují vyšší morální pozice. Je to stejná otázka, jakou si kladl papež František v souvislosti s homosexuály: „Co jsem já, abych je soudil?“ Lidé jednoduchých odpovědí ublížili otci Adamovi. Lidé, kterým se náš svět jeví jen v černobílých barvách, nikdy nepochopí, že Bůh nám svěřil různorodost. A právě v ní se projevuje. Unést různorodost je pro křesťany nejtěžším úkolem.
Provinciál mariánů nevydržel různorodost. Tím, že zacpal otci Adamovi ústa, nám říká, že strach je nejlepší odpovědí na rozmanitost hlasů, na hledání komplikovaných odpovědí. Zákaz místo potýkání se s tajemstvím lidského života. Ale v naší církvi je mnoho takových, jimž se svět zdá jednoduchý a nekomplikovaný. Právě v tom je ovšem tragédie a krize křesťanství. Bůh píše rovně, ale po křivých řádcích lidského života.
Jako věřící člověk se každý den setkávám s různorodostí obsaženou v tajemství takového života. Proto v tomto sporu stojím na straně otce Adama. Vím, že mnoha lidem otevírá svět, dovoluje žít důstojně a být lepšími. Jako kněz slouží lidem, kteří se sami ztrácí v tvrdé každodennosti. Dělá ji pro ně snesitelnou. Je obrovská škoda, že představení otce Adama Bonieckého opět stanuli nikoli na straně svého bratra, ale na straně strachu před různorodostí. Takové křesťanství, které reprezentují oni a mnozí další moji křesťanští bratři a sestry, způsobuje, že jsou naše kostely prázdné. Není přesvědčivé pro mladé. Odtud vede cesta k prázdným řádovým seminářům – o čemž vědí mariáni své. Pokud svědectví živé víry, jak je reprezentuje otec Adam, bude zavrhováno, stále méně lidí bude ochotných slyšet evangelium.
Otec Adam si poradí. To my ztrácíme průvodce, ztrácíme hlas dovolující nám utvářet svět, v němž žijeme, a rozumět mu. Hlas, který dává naději, bez níž život ztrácí smysl. To je velmi špatné rozhodnutí. Proto veřejně vyjadřuji svůj nesouhlas! Vím totiž, že tato cesta nikam nevede. A také vím, že dobrý Bůh, jak tomu bylo v dějinách opakovaně, dovede proměnit i největší lidskou hloupost v něco dobrého.
Na štěstí Adam Boniecky není sám. Je mnoho, stále více kněží, pro které je služba lidem v jejich obtížné každodennosti součástí křesťanského povolání. Adame, jsme s tebou! Můžeš s námi počítat.
Vyšlo v Gazetě Wyborczej 21. listopadu 2017.
Přeložil Martin Bedřich
